Příspěvky chronologicky

2021 (44) | 2020 (73) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Na neděli 29. března

  • Matouš 15,21-22

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“  Mt 15,21-22

Milé sestry a milí bratři, jsou slova, která se člověk obvykle naučí jako první. Slova nejzákladnější pro život: máma, táta, dům, postel, stůl, jídlo, spát, smát se, plakat… Slova, která pomáhají utvářet a utřídit náš svět – ten okolní i ten vnitřní. Bez nich se neobejdeme, pokud chceme správně mluvit o sobě a o druhých.

Program na neděli

Jelikož se nedělní bohoslužby nekonají, dopručejeme vaší pozornosti nedělní přenosy v rozhlase na stanici Vltava od 9 hodin a v televizi na 2. programu od 10 hodin. V příloze se nachází dopis určený členům a přátelům sboru v době přísných opatření ohledně pohybu osob.

Na neděli 22. března

  • Jan 13,34

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

.

Dobrý Bože, děkujeme,

že když se chvějí a kácejí dřívější jistoty, ty jsi s námi.

Nepřestaneš nás mít rád,

třebaže se kolem nás toho tolik mění a my zažíváme nebývalé věci.

Na tvůj vlídný zájem o nás se můžeme spolehnout – ten se nemění.

.

Děkujeme za všechny, kdo se starají o základní chod života v naší zemi.

Za lékaře a ošetřovatele, za lidi v lékárnách a v obchodech.

Modlitba v neděli 15. března

  • 1. Korintským 13,1-7

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

První a druhá víra

  • Římanům 5,1-5

  Tak jste to slyšeli. A jste z toho moudří? O čem jsme vlastně četli? Rozumíte tomu, co apoštol Pavel píše? Ospravedlnění, osvědčenost, přístup k milosti… Klidně se, sestry a bratři, nestyďte přiznat, že tenhle biblický úryvek je na vás příliš. Valí se z něj na nás pojmy, které nám nejsou zrovna vlastní, nedovedeme si pod nimi na první poslech nic představit, natož abychom je dokázali poskládat do nějakých kloudných výpovědí, jež by potěšily naši duši.

Proměnění na hoře: Mít, či být?

  • Matouš 17,1-8

Držet, vlastnit, mít. Kolik toho za život nashromáždíme? Přisvojit si, zachytit, uchopit, prostě mít k dispozici, mít ve své moci – to je obecná lidská touha, sestry a bratři. Máme sklon vtahovat věci do svého jmění. Stávat se vlastníky, stávat se majiteli, držiteli. „Co je doma, to se počítá,“ praví lidové moudro.  A tak střádáme a hromadíme: věci v domácnosti, zážitky v paměti, fotografie a filmy na disku či v úložišti. Naše garáže a půdy by mohly vyprávět. Čím víc, tím líp, alespoň se to tak jeví. Věci jako náplň života. Věci jako opora života.

Propojit bídu a chválu

  • Lukáš 18,31-43

Sestry a bratři, jak si představujete svoji budoucnost. Jak si přejete, aby vypadaly dny a roky, které přijdou? Ano, já vím je to tuze ošemetná otázka. My nejsme pány svého života. Nevíme, jak dlouho ještě bude trvat naše budoucnost a jak dlouho budeme žít, ale přesto se ptám: Jak si tu svoji budoucnost představujete? Z čeho skládáte obrázek budoucna?

Počátek v Duchu

  • Lukáš 1,39-45

„Má duše Boha velebí.“ Víte, kdy poprvé zazněla tahle slova? Kdo je první řekl a kde? Řekla je Marie, když přišla na návštěvu ke své příbuzné Alžbětě. O tom jsem právě četl z Bible. A bylo to zvláštní setkání. Potkaly se dvě těhotné ženy. Každá z nich čekala dítě, takže jsem je musel namalovat s bříškem. Dnes už víme, že každé z nich se později narodil syn, ale tehdy ještě jasné nebylo, jestli holka nebo kluk. Alžběta byla starší a taky porodila o několik měsíců dříve – Jana, kterému se začalo časem říkat Křtitel. Tady je máme obě dvě ještě před porodem.

Hořkosladko

  • Zjevení 10,9

            Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: „Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med.“  Sestry a bratři, když se zeptám, co se nachází ve znaku České republiky, odpovíte mi asi všichni bez zaváhání: Lev. Stříbrný dvouocasý lev v červeném poli. Je obrazem i odrazem dávné historie, je sjednocujícím znamením pro současnost. Když se vás zeptám, co si dala do znaku evangelická církev, asi také nebude váhat. Kalich a Bible. Obraz a odraz dávné historie.

Krok do neznáma

  • Jozue 3,1.5-11.17

       Krok. Jeden krok. Automatický úkon. Levá, pravá, levá, pravá. Střídavě před-souváme nohy, aniž bychom si to uvědomovali. A jdeme dál. Kolik za život asi uděláme kroků, sestry a bratři? Milión, dva milióny, deset miliónů? Na internetu jsem našel výpočet, podle kterého v průměru jeden člověk za život udělá 216 262 500 kroků. Chcete-li, věřte. Kroků je prostě nespočet.  A přesto nejsou všechny kroky stejně důležité. Jsou kroky, které se zasluhují zvláštní pozornost. Když rodiče uvidí první krůček svého dítěte. Když se pacient po operaci konečně postaví na nohy a šouravě se vydá vpřed.

Setba radosti

  • Izajáš 65,17-19 (20-25)

            Pěkně se to poslouchá – slova o jásotu, slova o veselí. Veselte se, jásejte. (18) Izajášovo proroctví v těchto verších připomíná atmosférou nějakou slavnost. Třeba svatbu neboli veselku, kde jsou lidé veselí, mají na sebe čas, povídají si, zpívají a tančí. Anebo připomíná oslavu sportovního vítězství, kdy radostně poskakují rozjaření fanoušci a nadšeně se objímají lidé, kteří se vůbec neznají. Jásot a veselí. A právě z tohohle soudku příjemných a silných emocí, ze soudku nejlepších pocitů čerpá prorocká řeč.

Co viděly oči mé?

  • Jöb 42,16

„Oči mé viděli spasení tvé,“ říká Simeon v dnešním evangeliu. A při těch slovech drží malinkého Ježíše ve svém náručí. Nyní může být „v pokoji propuštěn“, může pokojně zemřít. Jeho život, jeho touha jsou naplněny.

Vánoční galerie

  • Matouš 2,7-12

            Milé sestry, milí bratři, zvu vás dnes na výstavu vánočních obrazů. Budete potřebovat trochu fantazie, abyste si v mysli představili výjevy, o kterých k vám budu mluvit. Ale nebojte, stačí vám jenom trocha fantazie, neboť postavy, předměty a scény – o tom všem už máte povědomí z dřívějška. Vždyť již tolikrát jste viděli betlémskou událost v různých rozmanitých zpracováních.

Boží demonstranti

  • Lukáš 2,8-14

A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů. Tak tedy nejen malý Ježíš s Josefem a Marií, nejen pastýři a mudrci se objevují v Betlémě, ale také jakési blíže neurčené množství nebeských zástupů. Koná-li se dnes nějaká demonstrace v ulicích našich měst, přináší policie i organizátoři odhad počtu účastníků.  Svůj vlastní odhad, který se většinou liší od cizích odhadů.

Sborový dopis 2019/3

 „Cesta za svobodou není na mapách“, zpívá se v jedné písni. Letošní 30. výročí pádu komunistické diktatury nabízí prostor k úvahám o naší současné svobodě: už je, anebo není hotova?

Nakonec jen láska

  • Korintským 13,1-3+7-13

Tak už máme polovinu za sebou, sestry a bratři. Polovinu adventní doby. Je třetí adventní neděle, do vánoc zbývá deset dní. A my se s adventem ptáme: co ještě přijde? Co nás čeká? Co je ještě před námi? Je dobré udělat si čas od času inventuru ve vlastní duši.  Ve vlastní naději.

Adventní střípky

  • Lukáš 1,57-66

Alžbětě se narodil syn. Dítě přišlo na svět. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby do děje nebyl vtažen i Pán Bůh. Příchod tohoto dítěte souvisí totiž s adventem. Adventu Ježíše Krista předchází advent Jana Křtitele. Příchod Mesiáše následuje až po příchodu jiného, poněkud tajemného proroka.

Stránky