Příspěvky chronologicky

2021 (44) | 2020 (73) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Lék (Modlitba Páně)

pixabay: Dluhy
  • Matouš 18,23-35

Víte, co máme společného s Bohem? Víte, co je na nás Božího? Kdy my lidé jsme jako Bůh? Ne v čem jsme si podobni. Ale v čem jsme stejní! Až odsud budete dnes odcházet, tak to budete vědět.

Večer vděčnosti v evangelickém kostele

zdroj: Rémi Diligent, wikipedia

Státní svátek 17. listopadu připomíná přechod naší společnosti do svobody. Letošní výročí nabídne jistě mnoho ohlédnutí za změnami, kterými jsme prošli. I přes četné potíže a nezdary uplynulých let jsme vděčni za čas, kdy v naší zemi žijeme bez dozoru diktátorské strany a spolu s našimi dětmi můžeme svobodně rozvíjet své schopnosti. Poněvadž svoboda není záležitostí pouze politickou, nýbrž i duchovní, budeme se jí věnovat při děkovné bohoslužbě v evangelickém kostele.  Všechny, kdo chtějí s námi vděčnost za 30 svobodných let sdílet, zveme v neděli 17. 11.

Čtveré „JAK“ v evangelickém kostele

Současná společenská atmosféra u nás, ale i jinde se vyznačuje velkým znejistěním. Proměňuje se styl práce i komunikace, přicházejí lidé odjinud, mění se rodinné modely, až se „běžný“ Evropan ptá, co se to s naší kulturou a tradicemi děje. Co nám zbývá z dávných jistot? Abychom více pochopili své kořeny a změny, jimiž procházíme, chystá evangelický sbor v Poličce na čtyři podzimní večery veřejné besedy, při nichž se pokusíme ohledat základy naší kultury. Neboť kultura se nepěstuje tím, že se nechá nepovšimnutě plynout, nýbrž tím, že se jí věnuje pozornost.

Když se Boží vůle nestane (Modlitba Páně)

  • Lukáš 10,25-37

Vesnický hřbitov na okraji švýcarského hlavního města Bern. Sešla se na něm velká společnost. Je to tuze smutný pohřeb. Jsou pohřby, které v sobě mají zvláštní klid a upokojení; to když někdo odejde po naplněném životě. Když zemře stár a sytý dnů, jak se pěkně píše v Bibli. Smířené pohřby jako zakončení dlouhé cesty. Tenhle pohřeb k nim však nepatří. Dvaatřicet let by bylo Gustavovi v létě. Ještě před týdnem nikoho nenapadlo, že narozeniny už neoslaví. Stačilo jen pár okamžiků na nepřehledné silnici a všechno je jinak.

Vyplněná modlitba (Modlitba Páně)

  • Lukáš 17,20-22

Sestry a bratři, velmi by mne zajímalo, zde někdy někde v nějaké zemi, byli lidi hluboce spokojení se svými představiteli. Jestli si se zadostiučiněním říkali: „To máme včele moudrého člověka!“ „To máme šikovnou a poctivou vládu!“ „To nám ty státní instituce dobře fungují ku prospěchu všech!“? Zavládla vůbec někdy někde taková spokojenost?

Jak se jmenuje Bůh? (Modlitba Páně)

  • Jan 17,1-8+25-26

Sestry a bratři, jak se jmenuje Bůh? Jaké jméno je Pánu Bohu vlastní? Kdyby k nám přišel osobně samotný Bůh a dal nám do ruky svou vizitku, co bychom se na ní dočetli? Zdá se vám moje otázka přitažená za vlasy? Ano, je divné se takto ptát po Božím jménu, ale copak jsme my sami tady před chvílí v modlitbě Bohu neříkali: „Posvěť se jméno tvé“? Tedy které je to jméno, jež má být posvěceno? Jak se jmenuje Bůh? Na jednoduché otázky někdy nebývá vůbec jednoduché odpovědět.

Vidět Boha v nebi (Modlitba Páně)

  • Matouš 5,1-9

Sestry a bratři, na úvod otázka z dějepisu. Víte co se stalo 12. dubna 1961? (Jindra N.) K vysvětlení postačí jedno jediné jméno. Gagarin. Toho dne sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin absolvoval první let člověka do vesmíru. Pro Sovětský svaz to byl nejen obrovský technický úspěch, ale také velký úspěch politický a propagandistický. Ke Gagarinovu letu se váže jedna legenda. (Ano, legendy nemusejí být jenom omšelé a věkovité. Existují také nové legendy.

Jak oslovit Boha? (Modlitba Páně)

  • Matouš 6,7-9a

Když Abraham kdysi dávno vyrazil ze svého rodného města Ur v Mezopotámii, měl k tomu pádné důvody. Vlastně jenom jeden důvod měl, ale o to pádnější. Abraham uslyšel hlas. Kdesi uvnitř sebe, nejhlouběji, jak jen to jde, uslyšel hlas, ucítil výzvu, povolání, naléhání, kterému nešlo odolat.  „Vyjdi!“ A vyšel. Vypravil se na cestu. Jen na základě toho, co se v něm ozvalo. Abraham však věděl, že to volání, že to pozvání je tak silné a mocné, že mu klidně může říkat Boží hlas. Bůh promlouvá. Sám Bůh jej vybídnul k cestě.  A Abraham poslechl.

O svobodě přát Krista všem

  • Efezským 3,16

Přáli byste si být ve vězení? Hloupá otázka, což. Vězení je ztráta svobody, ztráta pohodlí, soukromí, ztráta blízkých lidí. Kdopak by hledal za mřížemi něco dobrého? Asi nikdo. Jenže výjimky se dějí. Překvapivě. Apoštol Pavel sedí ve vězení a – nestěžuje si. Místo skuhrání raději píše dopisy přátelům ve víře. Dopisy naplněné radostí a odvahou.

Snazší věc

  • Lukáš 10,1-11.16-20

Je skvělé být zde dnes s vámi. Díky za pozvání kázat. Přináším vám pozdravy ze seniorátu Orkneje a ze sboru Skotské církve ve Stromness. Orkneje jsou skupinou ostrovů na severu Skotska. Ostrovy přitahují mnoho návštevníků bohatstvím archeologických památek. Je to zajímavé místo k životu i k práci, a má dobrého ducha soudržnosti.

Tanec víry

  • Matouš 9,9-13

Existují dvě cesty, jak nabrat nové síly. Existují dva způsoby, jak občerstvit svou duši. Procházíme životem, prožíváme různé věci. Je velmi důležité doplňovat svoji duchovní, vnitřní sílu, abychom nešli světem bez radosti, bez chuti žít, bez ducha. Existují dvě cesty, jak nabrat nové síly. O obou jsme dnes četli v Bibli.

Boží hlas

  • 1. Samuelova 3,1-10

Jak člověk pozná Boží oslovení? Jak můžeme uslyšet Boží hlas? Jak rozpoznáme výzvu pro svůj život? Výzvu, kterou má smysl následovat a věnovat jí svůj čas. Jsme nyní v kostele a Boží slovo prostě patří ke kostelu, k církvi. Slovo, které je pro život důležité. My potřebujeme vědět, že nežijeme jenom z vlastních slov, z vlastní síly, jen s vlastních nápadů. Potřebujeme slova, která k nám a do nás pronikají z venku. Slova tvořivá, podnětná, hybná. Po takových slovech toužíme. Takovým životadárným slovům se stručně říká slovo Boží. Ale odkud se takové slovo bere?


Sklenice vody

  • Izajáš 55,1-5

Sestry a bratři, léto je v plném proudu. Ve středu padaly na mnoha místech v naší zemi teplotní rekordy. Přes 38 stupňů. Dnes možná leckde padnou rekordy další. Slunce a žár. Rozpálené ulice, dusno v domech. Člověk hledá stín a vánek, způsob, jak uniknout tomu největšímu vedru. Jenže pohybu, práci, nákupu se nelze jen tak vyhnout. A pak ten krásný moment, když si celí splavení a uhřátí v klidu sednete a dáte si sklenici vody. Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám. (1)

Bojovná víra

  • Jan 5,39-47

Sestry a bratři, Bible není knížka k poklidnému čtení. Velice se mýlí ten, kdo v Písmu svatém hledá pouze slova útěšná a chlácholivá. Slova, která po-hladí na duši. Jistě, jsou v Bibli taková slova a není jich málo, ale zdaleka ne-jsou jediná. Stačí jen trochu zalistovat a před očima se nám objeví zprávy o rozepřích a hádkách, zprávy o bojích a válkách.

Zrozeni z větru

  • Jan 3,1-10

Kolik tak asi knih Nikodém přečetl za svůj život? Kolik žáků prošlo jeho třídou? Kolik znalců Bible vychoval?  Ty jsi učitel Izraele, říká mu Ježíš uznale. (10) Kolikrát asi Nikodém kázal při bohoslužbách? Kolik hlubokých rozhovorů vedl po večerech a kolik rozhovorů se nečekaně rozvinulo do šíře a protáhlo se hluboko do noci? Nikdo nezná přesná čísla. Neznal je ani sám Nikodém, neboť tyhle položky se nesčítají. Prostě je život přináší, ony se stanou a zase se jde dál. Život plyne.

Blázni pro Krista

  • 1. Korintským 1,23-24

Existuje jedno zvláštní slovo, které lze použít jen ve zvláštní chvíli. To slovo zní: HEČ. Kdy se říká? Když se někdo chlubí, vychloubá, naparuje. Umíte se chlubit? Jak to říkáte? Říkáte taky „Heč!“?

A co myslíte, dá se chlubit i v kostele nebo v nedělní škole? No představte si, dá! Představte si, do jedné nedělní školy jedné neděle přišly děti a hned u dveří se začaly chlubit.

Začal s tím jeden, jmenoval se třeba Filip: „My jsme bohatí! Máme dům a druhý dům a chatu! Heč!“

Stránky