Když teď na jaře uříznete třebas jenom maličký proutek z vinné révy, velmi rychle se v místě řezu objeví míza. A to v takovém množství, že začne kapat jako voda. Podobné je to i u jiných keřů a stromů. (Možná si vzpomenete, že když jsme před sedmi lety v zimě pokáceli břízu u kostela, na jaře pařez ronil a plakal tolik, že se kolem něj tvořila kaluž.) Pán Ježíš ze svého prostředí dobře znal vinice i ten podivný úkaz, kdy se uvnitř ve dřevě rozproudí doslova životodárné potoky. Skryt před lidskými zraky rozlévá se život až do samotných konečků větví. Ratolesti rostou a přinášejí plody.

Sestry a bratři, pro letošní jaro jsem ke kázání zvolil biblické oddíly, které kdysi dávno byly vybrány, aby z různých stran osvětlily slavnou dobu po Kristově vzkříšení. Kdy k výběru textů došlo, nevíme. Kdo texty vybíral, nevíme. Jaký způsobem byly jednotlivé texty přiřazeny k sobě, nevíme. Co nám sdělují, také zatím nevíme. Ale zjistíme to. K významu se můžeme postupně dobrat. Proto společně nasloucháme čtení Písma. Pro každou z šesti nedělí před sebou máme jakoby dílky ze skládačky. To my nyní dáváme dohromady celkový obraz. My se s pomocí svatého Ducha věnujeme biblické skládance.

Petrovo zapření. Vcelku známý příběh. Než kohout ráno zakokrhá, Petr stihne třikrát zapřít svého Mistra. Hořká noc. Proti Kristu se obrátili nejen jeho nepřátelé, ale i jeho přátelé. Jidáš jej zradil, Petr se jej zřekl. Jak se během pár hodin může situace zcela otočit. Ještě včera večer Ježíš stoloval spolu se všemi svými učedníky. A teď jsou učedníci pryč. Jako v přísloví: Budou-li bít pastýře, ovce se rozutečou. Jenom Petr zůstává na dohled.  Mezi ním a Ježíšem jako kdyby fungoval zvláště silný magnetismus. Od samého začátku je Petr jakoby na krok před ostatními učedníky.

Jidáš je nešťastná postava. Co všechno se v něm odehrálo? Jak v něm dobro zápasilo se zlem? Jak v něm dobro dospělo ke zlému řešení? Do člověka nevidíme. Jidáš je nešťastná postava. A přece by bez něj naše velikonoce nevypadaly tak, jak vypadají. Jidáš vykonal špinavou práci. Umožnil Ježíšovo zatčení. Svou zradou zapříčinil Kristovu velkopáteční smrt a vzato kolem a kolem se tak zasloužil i o nedělní vzkříšení. Ale to už je hodně překombinovaná úvaha.

Sestry a bratři, vítejte do kázání o třech zázracích. Všechno tehdy ovšem začalo úplně obyčejně. Králi Davidovi padla do oka sličná sousedka jménem Bat-šeba. Zatoužil po ní a jakožto nejvyšší vládce vydal rozkaz, ať mu ji přivedou. Inu, monarcha s orientálními móresy: žena sem, žena tam.

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. (1)

Začalo odpočítávání času do velikonoc, sestry a bratři. V šesti týdnech postního období a v jim předcházejících nedělích se má ukázat, proč byl Ježíš vlastně zatčen, souzen, mučen a nakonec popraven. Celou zápletku lze shrnout do jedné jediné věty: Protože Kristus štval vlivné lidi. A štval je hodně. Dokud se Ježíš držel v ústraní na venkově, dokázali mocidržci jeho činy a slova ještě jakžtakž skousnout. Ale jakmile se Pán přiblížil k centru moci, začalo být dusno. Zloba a nenávist houstly, až v hlavním městě Jeruzalémě vygradovaly během velikonočních svátků.