Evangelista Lukáš měl chuť vyprávět. A ne ledasco. Měl chuť vyprávět  příběh spásy. Ten příběh totiž neumlknul. Nesmí umlknout. Proto Lukáš po svém převyprávěl nejen události z Ježíšova života, ale vylíčil i jiné okamžiky, které Kristovu narození předcházely, i ty, které následovaly po jeho odchodu. Je to dlouhý, obsáhlý příběh. A stejně jako když sledujete televizní detektivku, tak není hned všechno řečeno naráz. To ani nejde. Nelze na úvod čtenáři či divákovi prozradit rozuzlení.

Sestry a bratři, dnes bude hodně řeč o politice a náš pohled se zaměří na dva panovníky. O prvním z nich jsme právě četli. Kýros. O Kýrovi Hospodin praví: „Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání.“ (28) Čím si orientální, pohanský panovník zasloužil tolik uznání? Co vedlo Boží lid k tomu, že přiznal perskému vladaři poctu jakožto vyvolenému pověřenci samotného Boha Hospodina. Kým vlastně byl onen Kýros. Slovníkové heslo praví: Kýros II.

Někdy stačí málo a věci se dají do pohybu. Sestry a bratři, během velikonočních svátků v Jeruzalémě byl  slavnostní stůl v tisících domácnostech prostřen obdobným způsobem. Pečený beránek a nekvašený chléb, víno nalité do kalichů a trocha bylin, nějaká zelenina. A to vše okořeněné vzácným kořením. Velikonoční večeři kořenilo starobylé vyprávění o Boží věrnosti. Bůh ví o trápení svého lidu, slyší jeho nářek i úpěnlivé modlitby a zasahuje ve prospěch svých milovaných. Tehdy v Egyptě a snad i dnes.

Modlíme se. Modlíme se v kostele. Modlíme se doma. Modlíme se třeba na táboře nebo i jinde. Vyslyšel Bůh někdy některou vaši prosbu? Ptám se nejen dětí, ale i dospělých. Naplnilo se někdy, oč jste Boha žádali? Všimli jsme vůbec, spatřili jsme někdy, jak velmi Bůh naše modlitby vyslýchá? Povím vám dnes o jedné vyslyšené modlitbě. Ale vyjdu úplně odjinud.