Dnes vám, děti, prozradím jednu věc, kterou jste dosud asi neznaly. Jak víte, blíží se velikonoce. Už jenom jeden týden a budou tady. Víte, jak se jmenuje dnešní neděle – říkal jsem to na začátku. Květná neděle. Proto jste dostaly rozkvetlé větvičky. Týden před velikonocemi si totiž v kostele připomínáme, jak vjel Pán Ježíš do Jeruzaléma a lidé jej vítali kvetoucími a zelenými větvemi. Proto neděle květná. Ale popořadě.

Vy určitě víte, kdo v dřívějších dobách  býval vládcem v různých zemích. Králové. Máme v naší zemi krále? Kdysi byl, nyní máme prezidenta. A nejen u nás i v jiných zemích jsou prezidenti či prezidentky. Jsou ještě dnes králové a královny? Ano – kde? A co takový král nebo prezident dělá: sedí celou dobu doma a čte lejstra, nebo jezdí mezi lidi? Jasně – jezdí po světě, aby se setkal s lidmi. No, a jak po tom světě jezdí – traktorem nebo pořádným autem. Traktor – pole, les, staveniště. Král potřebuje pořádné auto – všimněte si , kolik má dveří – tam se vleze král, královna, princové i princezny a možná i nějací rádcové. Když má přijet vládce, čekáme nějaký pořádný dopravní prostředek.

V dávných dobách jezdili králové a královny v krásných kočárech. Když se ale potřeboval někam král dostat rychle, nebo když ještě nebyly kočáry anebo když se král potřeboval ukázat – tak se neschoval do kočárů, jel na čem? Na koni. Už jste viděli koně? Kdo by neviděl. Ale viděli jste osla?  Viděl někdo jet krále na oslu? To je divná věc. Kůň je krásné vznešené zvíře. Osel to je takový traktor – vhodný na práci na poli, v lese, na staveništi. Anebo sloužil jako náklaďák – převážení nákladů. Kdo se chtěl ukázat v plné nádheře – ten jezdil na koni. Víte proč ještě lidé nejezdili moc rádi? Čím se liší – má delší uši, neřehtá ale hýká. A je menší. Někdo když seděl na oslu, vlekl nohy po zemi. Prostě osel nebyl žádné zvíře pro parádu. Pro parádu, na okrasu a pro slávu bývali a jsou koně.

Kdo dobře poslouchal čtení z bible, tak už to ví – na čem přijel Ježíš. Na koni nebo na oslu? Na oslu – to je důležité. Nepřijel jako udatný bojovník, jako nějaký rytíř, který porazil všechny nepřátele. On nepřijíždí ani jako hrdý vladař, před kým se všichni třesou strachy. On přijíždí úplně jinak. Na oslu. Představte si, že by se rozkřiklo. „Do Poličky přijede anglická královna!“ Stoupli byste si k cestě a vyhlíželi nějaké obrovské naleštěné auto a on by přijel traktor s královnou za volantem. To by bylo divné. A přece takto zvláštně přijíždí Ježíš. Schválně se neposadil na koně, nýbrž n oslátko, aby ukázal: „Já nejsem jako jiní králové. Neočekávejte od mne, že vám budu vládnout mečem. Já vám budu vládnou dobrým slovem, dobrou radou, dobrou pomocí. Já k vám budu přátelský, jako je přátelský Bůh v nebesích. Mé království není království lidské, nýbrž je království Boží. Neplatí v něm strohé lidské zákony, platí v něm zákony Boží.“

Když přijel Ježíš bez vojska, bez násilí, když měl lidi rád a byl na ně hodný – jak jej lidé přijali? Měli radost. Udělali rychle slavnost. Když přijede někdo vzácný, klade se mu na cestu koberec. Třeba když vystupuje z letadla. Oni žádný koberec neměli, tak položili na cestu své pláště. A do rukou si vzaly ony zelené, kvetoucí větve a mávali jimi. A přitom volali „Hosanna!“ Když my máme radost, tak voláme hurá nebo sláva nebo jupí nebo ejchuchú. Oni volali Hosanna, což znamená – sláva, Bůh nám pomáhá. Bůh nám pomáhá. Bůh je naše pomoc. Sláva mu. Svítá 74. Během písně lidé přinášejí větvičky zlatého deště do vázy.

Tak jsme se naučili jedno cizí slůvko – Hosanna. Sláva. Ale ještě jednu věc si musíme připomenout. Kam Ježíš jel? Jak se jmenovalo hlavní město světa, tehdejší nejmocnější říše. Řím. Tam nejel. Jak se jmenuje dnešní největší město? New York. Tam taky nejel. Která země má nejvíce obyvatel a jaké je její hlavní město? Peking. Tam taky nejel. Jel do Jeruzaléma – není ve středu dění, ani není nejbohatší, ani není nejmocnější, ani nepatří nejpočetnějšímu národu. A přeci si to Kristus namířil právě tam. On totiž nejede za mocnými a bohatými, ono jede za obyčejnými lidmi, jako jsme my. On jede k nám. Z toho měli  lidé radost, proto jej radostně vítali zelenajícími se větvemi a proto my slavíme květnou neděli. Označit cestu a dát větvičky do vázy směrem k Jeruzalému. To je směr k nám. Spolu s Ježíšem se Boží pomoc se vydala na cestu za námi. A v tom je naše radost. Dnes byl pokřtěný malý Lukáš – opět na základě toho, že Kristus je na cestě k nám. Že i za ním chce přijít, vstoupit do jeho života a být radostně uvítán.

Musíme ale upravit polohu obrázku – u nás směřuje Kristus od kříže směrem ke květům. Ale v květnou neděli tomu bylo obráceně. Od květů a radosti vedla cesta k velkopátečnímu kříži. Ty dva dny od sebe nelze oddělit. Amen.

Zacharjáš 9,9+15-17                         215; 680; 272; 574; 489                    Filipským 2,5

Kázání pro děti a dospělé na květnou neděli 2025.