Lepší obrázek víry v Bibli sotva najdete. Sestry a bratři, málokteré biblické místo je tak výstižné. Vzhůru, všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! (1) Víra jakožto pozvání. Jakožto pozvání k něčemu velmi příjemnému. Víra jako občerstvení. Víra jako bezplatné občerstvení, kdy nemusím sahat do kapsy pro peníze nebo přikládat svůj čip k platebnímu terminálu. Pozvánka a zadarmo. To je prosím pěkně víra. Pozvánka zadarmo – tohle si stačí zapamatovat a máme zvládnuty základy teologie. A podotýkám: základy křesťanské i židovské teologie. Čteme z židovského Starého zákona. I v něm je víra pozvánkou zdarma.

            Jak sami víte, není snadné předat druhým lidem víru. Co jim vlastně chceme předávat, když toužíme předat víru? Chceme jim snad předat soubor vědomostí o historických postavách a událostech? Chceme snad předat věroučně vybroušenou nauku? Chceme předávat etická pravidla dobrých a zbožných mravů? Ach, to přece není víra. Pozvání zadarmo. To je víra. Pozvání k radosti, pozvání na hostinu s přáteli. Na štědrou hostinu, za níž se neplatí. Vzhůru, všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!

Ano, taková je moje víra. Jsem pozván. Jsem pozván k životu. A k radosti. A k důvěře. A k občerstvení. Jsem pozván a přijímám. Bezplatně. Bohu díky. Vy znáte tuhle víru – pozvání k radosti, k důvěře. Pozvání zadarmo. Ale jak ho předat dál? Jak ho zprostředkovat druhým, aby ho pochopili a přijali? Toť otázka. Moc se bojím, že když se zeptáme svých současníků, co je podle nich křesťanská víra, dostaneme odpovědi podobné těm, jež jsem před chvíli zamítl. Že víra je soubor historických vědomostí. Že víra je komplikovaná nauka. Že víra klade na člověka nepříjemné etické nároky. Uf, odkud se tyhle přeludy berou? Ojojoj, jakou víru jsme my, křesťané, projevovali navenek, že vůbec takové přeludy vznikly? Víra jako cosi zastaralého, víra jako cosi komplikovaného, víra jako cosi těžkého k unesení.

Bohužel, takto bývá víra prezentována. Zvláštní ekumenická svornost panuje v této oblasti: jak katolíci, tak evangelíci i ostatní protestanti dovedou víru skvěle otrávit dalším generacím. Zabalit víru do povinností a předpisů, aby nebyla tak úplně zadarmo. Aby se za ni muselo platit splněním určitých úkolů a požadavků. Místo očerstvení poskytovat obtížení. Udělat z církve klub pro vyvolené, kam smějí jenom někteří. Ti spořádanější, kteří už něco dokázali. Málo jsme četli Izajáše s jeho pozvánkou zadarmo:  Vzhůru, všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!

Na jedné straně víra jako občerstvení, pozvání zadarmo. A na druhé straně víra jako obtížení, jako plnění požadavků, které vznáší společnost, rodiče, církevní hodnostáři. Jak předat víru jako radostnou pozvánku, nikoli jako nepříjemný úkol? Spisovatelka Sylvie Richterová se v sedmdesátých letech přivdala do katolické Itálie a zakusila tam, jak je společnost promořená úmornými církevními tradicemi. Ve své knize vtipně a paradoxně poznamenala: „Bohu díky za ateistickou výchovu.“ Blaze tomu, na koho rodiče a církev nenaložili falešnou představu o Bohu. Třeba jako o zadavateli úkolů. Pán Bůh neúkoluje. Pán Bůh je ten, kdo zve. Kdo pozývá zmožené a nedostatečné. Tak to zaznělo i v úvodním verši z Kristových úst: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

Prorok Izajáš, z něhož dnes čteme, žil v přelomové době. Jeho lid se jakžtakž otřepal z národní katastrofy. Pár desetiletí zpátky padlo jejich království pod náporem nepřátelských Babylóňanů. Ba co hůř – vyrabován a rozbit byl i jeruzalémský chrám. Tisíce předních rodin byly zavlečeny do vyhnanství. Těžce se prosazovali v cizím prostředí. Ale povedlo se. Díky píli i díky Božímu požehnání se uchytili. Založili živnosti, rozvinuli obchody, uplatnili se ve státní službě. Naučili se v Babylónu žít. Naučili se rovněž dojatě vzpomínat na dávnou vlast. A tehdy, když už jakžtakž v cizině zapustili kořeny, přišla změna režimu a oni se mohli vrátit domů. Komu by se ale chtělo nazpět do země zpustošené válkou? Jejich domy už nejspíš nestojí a stojí-li, žijí v nich nezvaní obyvatelé. V exilu si svoje odedřeli, aby měli trochu slušné živobytí, a teď by měli zase začínat od nuly v rozvrácené vlasti?

Víra jako pozvání zdarma. Jako pozvání k dobrodružství. Izajáš se snaží nadchnout své usazené současníky, aby se pustili do díla obnovy. Vzhůru, všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Nespoléhat na své jistoty, na vybudované postavení, nýbrž přijmout pozvání Boží. Jsou zde i jiné perspektivy, nežli to, co si člověk vybuduje vlastníma rukama. Potřebujeme přece vidět dál než za horizont svých osobních úspěchů. Potřebujeme ještě větší per-spektivu, nežli zdar v rodině, v práci, v živobytí. Izajáš pokračuje: Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí. Poslechněte mě a jezte, co je dobré! (2) Nenechte už hladovět svoji duši! Zapojte se do společenství Božího lidu, kde se staví na právu a milosrdenství.

Pán Ježíš navázal a Izajášova slova svým podobenstvím o hostině. Mnozí byli pozváni na hostinu a odmítli. Proč? Ve jménu svých aktuálních úkolů: Koupil jsem pole a musím se na ně podívat. Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Samozřejmě, lze odmítnout pozvání na hostinu. Ano, lze odmítnou pozvánku do Božího království. Ale co tím člověk získá? Jakou radost, jaké společenství, jakou naději?

Naše společnost se nazývá konzumní společností. Dokonce na sklonku komunistického režimu v rámci socialistického Československa sociologové hovořili o spotřební kultuře, které se rozvíjela na Východě i na Západě bez ohledu na železnou oponu. Odvozovat svou hodnotu od věcí, které konzumuji, které spotřebovávám, které si mohu koupit. Tahle zvrácená logika nabrala ještě větší obrátky. Izajáš i Ježíš ale razí jiný konzum. Jinou spotřebu. Konzumujte slova o naději, o spravedlnosti, o lásce k bližním. Nasyťte svou duši úsilím o nápravu mezilidských vztahů. Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi. (3) Co vám pomůže všechno bohatství Babylóna, co vám pomůže všechno bohatství Evropské unie, když vaše duše bude hladová? Když nebudete znát slova, která vás potěší v čase bolesti, v čase smutku, v čase smrti? Nezapomeňte na Boha a na jeho svět a na jeho pravidla solidarity, odpuštění, přímosti. Přijměte pozvání do radosti. Přijměte pozvání zdarma. Vzhůru, všichni kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Amen.

Lukáš 14,15-23          627; 331; 352; 717; 286; 788                         Ef 2

Kázání v křestní neděli 29. června 2025.