Určitě bych tam šel. Sestry a bratři, kdybych žil v patnáctém roce vlády císaře Tiberia, určitě bych se vypravil přes poušť do míst, kde pobýval Jan Křtitel. Jan představoval nevšední úkaz, který přitahoval pozornost široké veřejnosti. Zcela záměrně se distancoval od většinového způsobu života. Místo pořádného domova nocležiště v nějaké pouštní jeskyni. Místo slušivého oble-čení přehoz z velbloudí kůže. Místo poctivé stravy kobylky posbírané ve stepi a, když se zadaří, tak navrch med divokých včel. Jan dával okázale najevo, že mu pramálo záleží na životním standardu, o který všichni ostatní tolik usilovali. No dobrá, a na čem mu tedy záleží? Co v jeho mysli převážilo nad obecnými představami o slušném životě? Jaký život si Jan vlastně vybral?

Určitě bych se za ním vypravil, abych ho viděl. Ano, podlehl bych Janovu magnetismu. Jan Křtitel má onu zvláštní přitažlivost, jakou známe od vyhraněných, výrazných lidí. Neřídí se většinovými pravidly, žijí si po svém, ale zároveň jaksi poctivě, věrohodně. Věříme jim, že jejich přesvědčení je v souladu s jejich činy. Věříme, že Jan se svými kobylkami namáčenými do medu je svobodnější a šťastnější než spousta lidí, kteří vysedávají u prostřených stolů. Čím to? Chtěl bych to vidět na vlastní oči. Nasát něco z Janovy svobody, z jeho štěstí.   

Určitě bych se vypravil okouknout Jana a určitě i já bych si jako druzí myslel, že Jan je pěkný pošuk. Že je to jurodivý blázen, který jde proti proudu. Který se potutelně v koutku duše uculuje nad našim spořádaným životem. Nad životem zajištěným penězi, zahlceným předměty, nad životem hodnotícími pohledy okolí. Jan na tohle nehraje. Ukazuje jiný život. Proto lidí zajímá. „Cože, ono je možně šťastně žít bez té kupy věcí, které hromadím a schraňuji?“ Jak to ten Jan dělá? A proč vodí lidí z břehu do vod Jordánu?

„Čiňte pokání, změňte způsob myšlení a dejte se ponořit na odpuštění hříchů.“ (3) Určitě i já bych se nechal zlákat a vstoupil bych do Jordánu. Nechal bych Jana, ať mne potopí do vody, ať mi i hlavu zanoří pod hladinu. Jen ať jsem celý namočený do odpuštění hříchů. Od hlavy až k patě. Ať se odstřihnu od starých vin. Ať i já začnu nově přemýšlet o světě. Ať nemyslím po staru, v dosavadních souvislostech. Ať vyhlížím souvislosti nové jako Jan. Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezku! (4)   

Odsud se bere Janova jinakost. On větří, že Bůh není daleko. Bůh přichází a s ním jeho vláda. Svět bude proměněn. Lze tedy změnit i sebe. Alespoň myšlení, když už ne ty pitomě zažrané zvyky. Určitě bych od Jordánu odcházel nejenom mokrý, ale i načichlý křestní nadějí, že přichází doba, kdy lze věci dělat jinak. Pravděpodobně bych do svého jídelníčku nezařadil kobylky, ale určitě bych přemýšlel, co v životě dělat lépe.

            Přečteme vám nyní, jak evangelista Lukáš líčí rozhovor Křtitele s posluchači. Někteří se už asi dali pokřtít, jiní možná ještě ne. Ale nad všemi visí otázka, jak se chopit budoucnosti. A všimněte, oni se nevyptávají, čemu mají věřit, nýbrž co mají dělat.

Vypravěč:  Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, Jan říkal:

Jan:     „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? ⁸Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! ⁹Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“

Zástup:¹⁰„Co máme dělat?“

V:        ptaly se ho zástupy.

J:         ¹¹„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“

V:        ¹²Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít.

Z:         „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“

J:         ¹³„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“

V:        odpověděl jim.  ¹⁴A vojáci se ptali:

Z:         „A co máme dělat my?“

J:         „Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte. Spokojte se se svým žoldem.“

V:        – tak jim Jan odpověděl. ¹⁵Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. ¹⁶Jan ale dal všem tuto odpověď:

J:         „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem sva-tým a ohněm. ¹⁷Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

V:        ¹⁸Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.                        (Lukáš 3,7-18, Bible 21)

            Určitě i mne by nakazila Janova důvěra, že lze něco dělat. Prosím vás, tohle je advent. Nikoli čekat, že se něco začne měnit okolo nás. Nýbrž že změ-nu vezmeme do svých rukou. Začneme jinak myslet, svobodněji a šťastněji: Neupnuti, neupjati k dosavadním podmínkám. Zkusit místo hádek odpuštění, zkusit místo sobectví štědrost. Zkusit místo nespokojenosti radost. Připravovat cestu Páně. Urovnat stezku světu, jaký má být, nelpět na světu, jaký je.

            Určitě bych si s sebou dál do života nesl ono podivuhodné propojení Janova díla: Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radost-nou zprávu. (18) Janovi se podařilo přesvědčivě skloubit dvě věci, které se běžně skloubit nedaří. Spojit napomenutí k dobrému dílu a radostnou zprávu, že je mi odpuštěno. Kritika a apel na jedné straně, na druhé straně útěcha a povzbuzení, že viny jsou prominuty. Kdo tohle umí?

            Jan inspiruje. Nenechat svět takovým, jakým je. Přichází éra Mesiáše. Éra Spasitele, který zachrání svět z jeho tvrdosti a koloběhu křivd a provinění. Nenechat svět takovým, jakým je. Začít jej měnit od sebe. Určitě už od proroka Jana pochází náš vzdor vůči neblahému stavu světa. Přečteme vám sérii výroků, polemik mezi naříkáním nad stavem světa a mezi nadějí mesiášského 

věku, který již začal. Já – námitky, Anička – biblické verše v parafrázi.

Není pravda, že stvoření a lidstvo jsou odsouzeny k rozvratu a zkáze – Pravda je tato: Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.

Není pravda, že musíme akceptovat nelidskost a diskriminaci, hlad a chudobu, smrt a ničení – Pravda je tato: Přišel jsem, aby lidi měli život a měli ho v hojnosti.

Není pravda, že násilí a nenávist by měly mít poslední slovo a že válka a zhouba povládnou navždy – Pravda je tato: Narodí se nám dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Není pravda, že jsme pouhé oběti sil zla, které se snaží ovládnout svět – Pravda je tato: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi, a hle, já jsem s vámi až do skonání tohoto věku.

Není pravda, že musíme nejprve čekat na ty, kteří jsou obdařeni zvlášt-ními dary, kteří prorocky nasměrují církev, a teprve pak se můžeme stát tvůrci pokoje – Pravda je tato: Sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou prorokovat, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.

Není pravda, že naše naděje na osvobození lidstva, na spravedlnost, na lidskou důstojnost a mír nejsou určeny pro tuto zemi a pro tuto dobu – Pravda je tato: Nastává hodina, a je to právě teď, kdy praví věřící budou uctívat Boha v duchu a v pravdě. ***

Žít jinak, než diktují okolnosti. Žít z Boha. Řídit se Bohem a jeho oživující láskou, nikoli stávajícími poměry a lidskou tvrdosti. Pojďme tedy adventem s touto nadějí. To je cesta Křtitelova. Je to cesta do radosti. Určitě. Amen.  

Iz 40,1-8          435; S 83; 448; 447; Touha po světle, 452   1 K 1,5-8

Kázání v 3. adventní neděli 14. prosince 2025.