Listopad 2025

Svatí, tedy my (svatou církev obecnou...)

  • Koloským 3,12-17

Věřím svatou církev obecnou, společenství svatých říkáme v apoštolském vyznání víry.  Vyznání víry nám slouží jako – vyznání víry. Nebývá předmětem statis-tických výzkumů. Třebaže se v jedné písničce zpívá, že „statistika nuda je, má však cenné údaje,“ předložím vám nyní svůj malý statistický objev, který mně samotnému připadá velmi zajímavý. Nenudný. Jedná se o můj osobní objev, u žádného teologa jsem ho nenašel, tak jsem na něj tak trochu hrdý. Před časem mne překvapilo, které slovo se v apoštolském vyznání vyskytuje nejčastěji. Tipnete si?

Věřím ve svatý vítr (... v Ducha svatého)

  • 1-8+2
  • 1-4)

Určitě jste si ho nevšimli. Ani vám na mysl nepřišel. Cestou do kostela i zde na bohoslužbách stále je při nás, je v nás. Nespatřený, přehlížený, nevnímaný a přitom životně důležitý. Kyslík. Oxygen, chemický prvek se značkou O. Dýcháme ho, pravidelně jej nabíráme do plic, díky němu žijeme. Ale neuvědomujeme si ho. Nevěnujeme mu pozornost. Vzduch kolem je z 21% tvořen kyslíkem. Jenže tuhle informaci my nepotřebujeme. Potřebujeme kyslík samotný. Ještě nikdy jste se neocitli mimo dosah kyslíku. Vždyť i pod vodou, kde dýchat nemůžeme, jsme obklopeni kyslíkem.

Soudce spravedlivý a milosrdný (Vstoupil na nebesa ... přijde soudit)

  • Skutky 1,6-12

Nevím, nevím, jestli ti dva poslové v bílém rouchu pronesli opravdu tak uhla-zeně „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ (11) Možná to znělo jadrněji. Naléhavěji. S vyzývavostí, která se nám časem v překladu ztratila. „Hej, chlapíci z Galileje, co tu postáváte a čumíte do nebe?“ Parta učedníků a učednic byla strnulá jako solný sloup. Kristus jim zmizel z očí, ponořil se do oblačné mlhy a oni hledí a hledí. Co si slibují od pohledu upřeného k nebesům? Co chtějí tam nahoře vykoukat?