Dějiny sboru

Město Polička patřilo až do roku 1620 k těm místům, která od dob husitských zůstávala věrna slovu Božímu a přidržovala se kalicha. Po osudné bitvě na Bílé hoře stala se Polička následkem násilných zásahů katolickou. Změna byla tak hluboká, že po vydání tolerančního patentu roku 1781 nebylo v Poličce nikoho, kdo by se přihlásil k bibli a kalichu.

Kolem roku 1800 se začali na dolním předměstí v Poličce usazovat evangelíci přicházející ze Širokého Dolu. Tím vznikaly začátky budoucího filiálního sboru. Tato skupinka evangelíků patřila ke sboru v Telecím. Pro velkou vzdálenost však již v roce 1861 začali uvažovat o postavení kostela, nebo získání vlastní budovy ve městě. V tomto roce bylo složeno k tomuto účelu 8.000,- zl. Polička neměla vlastní hřbitov a zemřelí byli pochováváni v Kamenci. Vlastní hřbitov byl odevzdán svému účelu v roce 1878.

První evangelické služby Boží v Poličce po době temna vykonal 22. dubna 1883 v domě br. Josefa Novotného v Riegrově ulici č. 47 farář Josef Martínek z Telecího. Touha po vlastní bohoslužebné místnosti byla uspokojena ochotou již zmíněného bratra Novotného a v jeho bytě byla otevřena modlitebna. Bohoslužby se konaly každou neděli, kázal bratr farář Martínek, nebo čtenými bohoslužbami sloužil bratr Josef Novotný. Již v roce 1880 při úředním sčítání bylo v Poličce napočteno 117 evangelíků. Rok 1890 byl pro poličské evangelíky rokem radostným. 12. dubna 1890 byl zřízen filiální sbor v Poličce, který patřil k mateřskému sboru v Telecím. Bylo zvoleno šestičlenné staršovstvo v čele s kurátorem bratrem Františkem Lopourem. Roku 1899 koupil sbor dům č. 117 v Tylově ulici za 7.700,- zl., kde byla zřízena modlitebna (sloužila tomuto účelu až do roku 1937). V témže roce bylo v Poličce již 173 evangelíků. Snaha sboru mít vlastní kostel vyvrcholila v roce 1905 zakoupením pozemku ke stavbě za Synským rybníkem.

Poněvadž spojení s mateřským sborem v Telecím bylo obtížné zvláště v zimě, uvažovali poličští o připojení ke sboru v Borové, se kterou má Polička vlakové spojení. To se uskutečňuje v roce 1915, správcem sboru je ustanoven farář Vladimír Čech. Poličský filiální sbor soustřeďuje peníze na stavbu kostela. Dlouholetý sborový pokladník, bratr Josef Novotný, odkazuje na stavbu kostela částku 29.500,- Kč, sestra Emilie Tobolářová částku 10.000,- Kč. Sbor stále roste, v roce 1926 má již 320, v roce 1930 již 491 členů.

7. dubna 1935 usneslo sborové shromáždění postavit vlastní kostel na pozemku koupeném před 25 lety. Projekt na výstavbu vypracoval vynikající architekt Dr. Kozák z Prahy a vlastní stavba byla zadána místní firmě Josefa Macha. Stavba započala v létě 1936 a kostel byl toho roku zastřešen. Na jaře roku 1937 byla stavba dokončena; celkový náklad činil 280.000,- Kč. Dávné přání bylo splněno! Slavnostní otevření nového kostela se konalo 6. července 1937 za účasti tří tisíc osob. Po rozloučení se starou modlitebnou se odebral průvod do nového kostela, který odevzdal svému účelu bratr synodní senior Dr. Josef Souček.

Ve druhé světové válce administrují poličský sbor faráři Vladimír Pokorný z Borové, Otakar Kadlec z Telecího a Oldřich Videman z Borové. Ve sboru dochází k oživení života. Úspěšně pracuje pěvecký kroužek pod vedením učitele Krenera, nedělní školu s počtem 20-30 dětí vede učitel Josef Mach, mládež se shromažďuje pravidelně v počtu 30 - 40 účastníků a na jejím vedení se podílejí poličští studenti Ditrich, Kučera a Vencovský, kteří se později stávají studenty naší bohoslovecké fakulty a slouží dlouhá léta církvi.

V roce 1941 se prováděla úprava okolí kostela. Sbor se dále rozrůstá, čítá již 700 členů a uvažuje o osamostatnění se a povolání faráře. Proto plánuje stavbu fary, se kterou bylo započato v roce 1947. Stavba byla dokončena za rok, náklad činil milion korun. Při stavbě kostela i fary měli velký podíl práce členové sboru. Prováděli pomocné práce, darovali a dováželi materiál na stavbu. V době výstavby sborových budov byl výraznou osobností ve staršovstvu bratr místokurátor a pozdější kurátor Josef Kučera, který nesl mnohé starosti s výstavbou a financemi.

Nové období pro sborový život začíná v roce 1946. Poličský sbor se osamostatňuje. Po odsunu německých domorodců osidlují východní vesnice evangelíci z Vysočiny. Administrátor sboru, farář Oldřich Videman, se v poválečných letech seznamuje s přistěhovanými členy církve v Pomezí, Květné, Stašově, Modřeci a Jedlové a přivádí je do sboru. Rozvíjí se duchovní život v Poličce, ale i na vesnicích se mnohdy konají služby Boží v neděli odpoledne. Sbor má konečně možnost povolat svého prvního faráře, Otu Proska.