„Pane faráři, chce to více Bible a méně politiky,“ řekl mi onehdy jeden bratr, když se se mnou po bohoslužbě loučil ve dveřích kostela.  Znám jeho postoje, takže mě jeho požadavek nepřekvapil. Vy zase znáte mne a víte, že politiku do kázání v přemrštěných dávkách nemíchám. Žádnou stranu otevřeně nedoporučuji. (Ostatně sám pořádně nevím, kterou stranu volit.) Pravda, politické činovníky občas kritizuji, a to tehdy, když je jejich chování v křiklavém rozporu s Božími pravidly. Já skutečně nemohu za to, že některé osoby se do střetu s Pánem Bohem dostávají častěji. 

Více Bible a méně politiky. Tuším, co se skrývá za tímhle přáním. Touha zavřít se před světem. Odstřihnout se od toho takzvaně „ošklivého“ a „špinavého“ dění kolem, od politiky, od peněz, od poničené přírody, od pochroumaných vztahů. Oddělit se od problémů a stáhnout se do sebe. Zavřít se ve svém bytečku a rodinečce, zavřít ve své církvičce, zavřít se ve své dušičce a starat se o své osobní blaho. Blažíčko. Svět kolem ať si zhyne, ať se utopí ve svých špatnostech, hlavně ať já jsem spasen a mám v sobě vnitřní mír. A vy, pane faráři, nám k tomu vytáhněte nějaké pěkné povídání z Bible, které nás uvnitř pohladí po duši a dá nám zapomenout na útrapy venku.

Více Bible a méně politiky. Nelíbí se mi tohle heslo. Nejedná se o pouhou otázku souhlasu či nesouhlasu s uvedeným tvrzením. To heslo je nesmyslné samo o sobě. Jak kdyby někdo řekl: „Pane učiteli, chce to více matematiky a méně  čísel.“  To nejde. Nelze provozovat matematiku bez čísel. Stejně tak nelze vykládat Bibli a vyhnout se politice a veřejnému životu. Nemusíte nijak složitě v Písmu svatém listovat a hravě narazíte na různé politické události: babylonská věž nemohla být stavěna bez organizované politiky. Praotec Abraham když vstupuje do války čtyř králů proti pěti králům, dělá politiku, aby osvobodil svého synovce Lota. Hebrejec Josef svou prozíravou hospodářskou politikou zachránil Egypt před hladomorem.  A jsme pořád jenom v první biblické knize. Celkem Bible obsahuje 66 knih. Exodus Izraelců z otroctví – to je politika, osidlování zaslíbené země řídí politik Jozue, David a Goliáš je mezinárodně politický střet. A tak dále, a tak dál. Všechny ty možné války a vyhnanství a návraty, výhry a porážky. Je jich ve Starém zákoně tolik, že se v nich ani nevyznáme.  A pak v Novém zákoně čelí mladá církev útlaku ze strany politiků. Apoštol Pavel řeší zneužití pravomoci veřejného činitele a odvolává se před soud v Římě. A když vezmete poslední biblickou knihu, Janovo zjevení, je plná apokalyptických obrazů, které ale pracují s politickým materiálem.

Více Bible a méně politiky znamená vzdát se Bible. Bibli zavřít, nečíst ji, nechápat ji. Jak jsme slyšeli z evangelia, samotný Ježíš nestál stranou politického dění. „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít,“ slyší Kristus varování před královou brutalitou. Nenechá se však zastrašit. „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním zloduchy a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém. (L 13,31nn) Ježíš sám sebe považuje za proroka. Za člověka, který komentuje stav společnosti a dává ho do souvislosti s Božími zákony. Kritizovat tam, kde je nutná kritika. Potěšovat tam, kde je nutná útěcha. Věříme-li, že Bůh není ke světu lhostejný, ani my nemůžeme být lhostejní.

Více Bible a méně politiky. Pokud je vám blízký tenhle přístup, tak se vám druhá polovina mého kázání bude líbit ještě méně než ta první. Dnes je třetího srpna a na tento den letos připadá židovský svátek tiša be av. Je to smutný svátek, smuteční den, kdy židé truchlí a připomínají si opakovanou zkázu jeruzalémského chrám. Dvakrát byl postaven, dvakrát byl zničen. Nyní z něho zbývá jenom západní zeď, pověstná zeď nářků. Tisíce židů tam v dnešní den směřují k modlitbě. Tiša be av. Zármutek nad zkázou, zármutek svěřený Bohu. V minulém století si církve začaly uvědomovat, že za příkoří a násilí, jež se po staletí židům dělo, nesou odpovědnost i křesťané. Zrodila se myšlenka jednu z nedělí poblíž svátku tiša be av věnovat vztahu židů a křesťanů. Zdůraznit, že na židovství navazujeme, že jsme z něho převzali spoustu dobrých, nosných věcí, že naše evropské a americké kořeny jsou z části židovské. Kdo tohle popírá, je nevzdělanec, hlupák a lhář.

Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys činil právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (8) Prorok Micheáš shrnul všechnu etiku do tří základních bodů. Obdivuji prorokovu stručnost a výstižnost, z níž i my křesťané s užitkem čerpáme. Ano, z židovských spisů se máme pořád co učit. Je to dobrý odkaz. Jednoduchý návod ve třech bodech, čím se v životě řídit. 1) Činit právo, snažit se spravedlivé uspořádání lidských vztahů. Bez spravedlnosti se žije těžko. 2) Milovat milosrdenství, mít soucit s bližními. Bez lásky se žije ještě těžčeji než bez spravedlnosti. 3) Pokorně chodit s Bohem. Nemyslet si, že my lidi všechno pořídíme sami. Potřebujeme pomoc shůry. Právo, milosrdenství, soudržnost s Bohem, tři orientační body, s nimiž si vystačíte po většinu života. Díky židům za ně.

Více Bible a méně politiky, říkají někteří. Chtějí oddělit Bibli od okolního světa. Nesouhlasím a říkám: více Bible do politiky. Potřebujeme do veřejného života dostat více práva, více milosrdenství, více pokory před Bohem. Dávné důrazy izraelských proroků jsou pořád platné, pořád živné, pořád prospěšné.

3. srpna – tiša be av – neděle Izraele určená k promýšlení našeho vztahu k židovskému národu, u něhož začíná víra v jednoho Boha. Letos je pohled do minulosti zacloněn přítomnými událostmi. Smutně přiznávám, že mne z nich bolí u srdce. Obdivuji židovské dějiny, se zaujetím zkoumám moudrost židovského Písma svatého, jako devatenáctiletý mladíček jsem se vášnivě vnořil do studia hebrejštiny, rád zpívám židovské písničky včetně izraelské hymny (mimochodem – víte, že se jmenuje Ha Tikva neboli Naděje?) Zděšeně jsem poznával svědectví z koncentrašních táborů. S fascinací se vracím ke vzniku státu Izrael a válkám proti arabské přesile v roce 1948, 1967, 1973. K tomu pověstná technologická vyspělost izraelského hospodářství. S oblibou čtu knížky židovských autorů. Velmi, velmi si vážím Židů a jejich kultury. A mám respekt k jejich pohnutým dějinám. Proto je mi úzko a smutno, když sleduji současné zprávy.

Nevím jak se s tím vším vypořádat. Národ, který po staletí čelil pogromům, zničil nebo poničil 80 % domů v dvoumiliónové zemi. Národ, který byl vystaven hladovění, vystavuje hladu desetitisíce. Ano, já vím, co byla příčina konfliktu v Gaze a co následek. Ale to neomlouvá nikoho, že následek může být jakýkoliv. Hovoří se o teroru palestinského hamásu, ale když vidíme, co zůstává po izraelské armádě, čím se to vlastně liší od teroru? Nečekal jsem, že si kdy budu klást takové otázky. A nejsem jediný. Izrael má mnoho příznivců, kteří nyní zaraženě pozorují peklo v Gaze. Co dál?

Více Bible do politiky. Tři body jsou důležité. Sami židé nás je naučili. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys činil právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Právo, milosrdenství, pokora před Bohem jsou směrodatné i v současném konfliktu. Kritika státu Izrael nerovná se antisemitismus. Existují mizerné vlády a mizerní politikové, kteří dělají nespravedlivou, nemilosrdnou, bezbožnou politiku. A ano, i v Izraeli se objevují takoví. Nemá nás to překvapit. Právě proto, že čteme Bibli. Právě z úst proroků zaznívala hodně, hodně drsná kritika vlastního lidu. Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení, těm, kdo předepisují plahočení, nuzným odmítají možnost obrany, utištěné mého lidu zbavují práva. (Iz 10,1) Takto a podobně mluv proti vlastnímu lidu Izraeli Izajáš a další proroci. Byli snad antisemity? Nikoli. Nejnáruživěji Izrael kritizovali ti, kdo ho milovali.

Ptám se, jak to všechno dopadne. Kdy skončí násilí? Kdy se rukojmí vrátí domů? Kdy ustane hlad? Jak se ta rozstřílená země vzpamatuje? A hlavně – jak a kdy se smíří Židé a Palestinci? Vždyť nemůžou natrvalo žít jako nepřátelé. Jak se zahojí ta příšerně bolestná minulost, do níž stále ještě přibývají nové rány? Politikové tady nedokážou dát nadějné perspektivy. Právě proto platí: Více Bible do politiky. Právo, milosrdenství, pokora před Bohem. To je nadějná perspektiva. Poslyšme znovu biblického proroka Micheáše: I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Národ nepozdvihne meč proti národu, nebudou se již cvičit ve válčení. (4,3) To je dobrá perspektiva. Boží perspektiva. A vidíte, i za ni vděčíme židům. Jak to ten Bůh vlastně dělá? Amen.  

Lukáš 13,31-35   702; 188; S 19; Chválu přede všemi lidmi; 716     Zj 21,1-4

Kázání v neděli 3. srpna 2025.