S prorokem Izajášem bych na pivo nešel. Kdyby mi někdo nabídl, ať si jako společníka ke stolu vyberu nějakého biblického proroka, Izajáš by to patrně nebyl. Mnozí jiní proroci mi připadají výrazně zajímavější. Asi nejraději bych zašel na kus řeči s Mojžíšem. Největší ze všech proroků, prorok číslo jedna, jenž se napřímo setkal s Bohem a sepsal Boží zákon. Panečku, to by bylo napínavé vyprávění: o dětství na královském dvoře, o tvrdém vyjednávání s faraonem, o překotném odchodu z Egypta a mnohaletém putování pouští.

Jak se člověk stane prorokem? Potřebuje na to nějaké odborné škol y? Anebo jsou zapotřebí určité speciální povahové vlastnosti? Či snad je nezbytný patřičný rodový původ, jako u šlechtických elit? Nic z toho. Člověk se prorokem prostě stane, ať už je takový či makový.

Tyhle čtyři verše ze začátku Lukášova evangelia mám hodně rád. Nemluví sice přímo o Bohu, ale zároveň krásně ukazují, jak začíná Boží dílo. Pán Bůh totiž v našem světě začíná nenápadně a začíná od nás. Tím že my lidé něco začneme a časem se z toho vyklube dobrá věc, ve které se Pán Bůh ukáže. To si prosím zapamatujte. My začínáme, a Pán Bůh se ukáže, když to bude dobré.