Příspěvky z roku 2026

2026 (10) | 2025 (63) | 2024 (52) | 2023 (45) | 2022 (69) | 2021 (76) | 2020 (74) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Pokušení na poušti

  • Matouš 4,1-11

Sestry a bratři, křest je krásná věc. Našemu čtení předchází kapitola o Ježíšově křtu. Ježíš byl také pokřtěn a tu se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil!“ Došlo k hlasité deklaraci toho, kdo Ježíš Kristus je a kdo se k němu hlásí. Křest je krásná věc, což ale neznamená, že po něm bude také vše krásné. Což Vám nemusím dokazovat.

Kdo je tady slepec?

  • Lukáš 18,31-43

Klidně mohl jít dál. Ježíš kráčel cestou kdesi poblíž Jericha a obklopoval ho zástup. V poslední době se kolem něho kupil čím dál tím větší hrozen zvědavců. Proslýchalo se, že Ježíš v jejich kraji už dlouho nepobude, prý má namířeno z venkova do hlavního města. Nechtělo se věřit řečem, že v Jeruzalémě chystají na Ježíše zátah, plný násilí. Dokonce samotný Ježíš opakovaně tvrdil, že musí jít do Jeruzaléma i za cenu obrovského nebezpečí. I za cenu ztráty života. Jeruzalém nemůže zůstat vyloučen z evangelia.  Evangelium není pouze venkovská, provinční záležitost.

Dobrou chuť, Ezechieli

  • Ezechiel 2,1-5.8-3,3

„Dobrou chuť, Ezechieli,“ sluší se povědět, vidíme-li člověka, kterak se pouští do jídla. Ezechiel jí a jí s chutí, pochutnává si na své porci stravy. Akorát je trochu divný ten pokrm, který přežvykuje v ústech. Svitek, popsaný svitek, dnes bychom řekli papír, smotaná role papíru. Ezechiel dostal k jídlu materiál, na který se za normálních okolností píše, který se běžně nepojídá.

Směrodatné zážitky

  • Zjevení 1,9-18

Člověk je skladištěm zážitků. Já i vy, každý z nás, máme v sobě uloženo nepřeberné množství vzpomínek na události, které jsou už dávno pryč, ale my se k nim více či méně rádi vracíme. Některé zážitky své místo ve skladišti vzpomínek získaly naprosto pochopitelně. V nějaké variantě je máme všichni. Například si dobře vzpomínáme na svatbu, na narození dětí nebo naopak na úmrtí někoho blízkého z rodiny. Já si celkem jasně pamatuji na svoji maturitu i na první den na vojně. Zážitky tohohle typu lze u druhých lidí pochopit.

Duchovní pupík

  • Jan 3,1-11

Naprosto přesně vím, co máte tady uprostřed břicha. Každý a každá z vás. A vy to také víte. Uprostřed břicha všichni máme pupík. Máme ho tam, protože jsme se narodili. Byli jsme spojeni šňůrou (pupeční) s maminkou. A když jsme se vyklubali na svět, šmik, šňůru nám přestřihli. Na památku nám zůstal pupík neboli pupek, někde se říká pupok.  A jedna úplně zbytečná zajímavost navrch – Židé taky říkají pupik, převzali naše slovanské slovo. 

Ježíšův a náš křest

  • Matouš 3,13-17

Jsme lidé různí, ale na jedné věci se snadno shodneme. Život bývá někdy neutěšený a stresující. Jak všichni víme, stres nám neprospívá. Na internetu najdeme spoustu rad, co dělat, když jsme ve stresu. Existuje mnoho praktických kroků, jak se vymanit z neutěšených, stresujících momentů. Každý z nás má své osobní metody. Pro jednoho to je procházka, pro jiného poslech hudby, četba knih nebo luštění křížovek. Někomu pomáhá modlitba či meditace. Vlastně i tahle hodinka zde v kostele slouží k potření stresu a neutěšenosti. Vnímat Boží lásku a opětovat ji bohoslužbou, to není stres.

Apokalyptické heslo roku

  • Zjevení 21,1-6

Otto Riethmüller nemohl vědět, co rozjede. Když přesedlal z pozice běžného sborového faráře a stal se celoněmeckým pracovníkem s církevní mládeží, hledal způsob, jak různé mládežnické skupiny oslovit jedním společným tématem. I napadlo jej stanovit pro celý kalendářní rok jeden biblický verš, k němuž by se mohly vázat různé úvahy a programy. Navzájem se prolínat, doplňovat. Zrodilo se takzvané heslo roku, jež si poměrně rychle našlo cestu do života evangelické církve a později také do církví dalších, včetně katolické.

Kapitulace, nebo vítězství?

  • Jób 42,1-6

            Mám pro vás Jobovu zvěst, sestry a bratři. Nelekejte se. Jobova zvěst neboli v běžné řeči jobovka označuje obvykle nějakou katastrofickou právu. Informaci o pohromě osobní, společenské, hospodářské, přírodní. Něco se pokazilo. Něco se nesmírně pokazilo. Jobova zvěst. Mám pro vás Jobovu zvěst, která ovšem ve výsledku není katastrofická. Po dnešním kázání budete vědět, že existují dva druhy Jobových zvěstí – ony známé zvěsti o pohromách, a za druhé Jobovy zvěsti dobré, nadějné, ba dokonce vánoční, by se dalo říci.

"Stromečková teologie"

  • Titovi 3,4-7

Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha, ⁵spasil nás – ne pro naše vlastní spravedlivé skutky, ale pro své vlastní milosrdenství – skrze koupel znovuzrození a obnovení svatého Ducha, ⁶jehož na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista, ⁷abychom, ospravedlněni jeho milostí, získali věčný život – to vytoužené dědictví. (Bible 21)

Radost bez konkurzu

  • Lukáš 2,7-20

Na vánočních svátcích je pěkné, že nabízejí radost bez předběžných podmínek. Prostě: Chceš se radovat, tak se raduj. Radostná zpráva je určena všem. Nevybírá si. V betlémské noci andělský posel oznamuje vystrašeným pastýřům: „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ (10) Pro všechen lid! Napadá vás nějaká jiná věc, která by byla tak zeširoka, všeobecně, všeobjímajícně  zaměřena na všechny? Vždyť ani daně neplatí všichni.