Otto Riethmüller nemohl vědět, co rozjede. Když přesedlal z pozice běžného sborového faráře a stal se celoněmeckým pracovníkem s církevní mládeží, hledal způsob, jak různé mládežnické skupiny oslovit jedním společným tématem. I napadlo jej stanovit pro celý kalendářní rok jeden biblický verš, k němuž by se mohly vázat různé úvahy a programy. Navzájem se prolínat, doplňovat. Zrodilo se takzvané heslo roku, jež si poměrně rychle našlo cestu do života evangelické církve a později také do církví dalších, včetně katolické.

Jako úplně první heslo byl pro rok 1930 zvolen výrok apoštola Pavla „Já se nestydím za evangelium Kristovo.“ Abychom měli alespoň trochu představu o dobových souvislostech: v roce 1929 krach na newyorské burze odstartoval zdrcující hospodářskou krizi. V Německu stejně jako jinde v Evropě pokles obchodu a výroby zapříčinil nárůst nezaměstnanosti. Spolu s nezaměstnaností rostl i politický extremismus, zejména v rudé a hnědé podobě.  Násilné potyčky mezi komunisty a nacisty byly celkem běžné.  Adolf Hitler stupňoval svůj nenávistný fanatismus a mnozí krajané mu bohužel dopřávali sluchu. Život se začal jevit jako neustálý ideologický boj.  A do této vypjaté atmosféry vnese farář Riethmüller, mimochodem stejně starý jako Hitler, do této vypjaté atmosféry vnese Riethmüller Pavlův verš z dopisu Římanům. „Já se za evangelium nestydím.“ Mladí křesťané slyší, že lze být hrdý na evangelium. Být evangelíkem či evangeličkou je důvodem ke zdravé pýše. Být evangelíkem či evangeličkou je mnohem lepší nežli být umanutým straníkem. Evangelium Kristovo je pevnější životní opora nežli ideologie vlastní partaje či politického tábora. Tak se zrodilo heslo roku.

Netuším, jak jsou v současnosti jednotlivá roční hesla vybírána. Kolik moudrých hlav se musí dát dohromady, s jakým zápalem spolu debatují a podle čeho se rozhodují.  Lze však vysledovat určitý styl hesel. Je z nich cítit povzbuzení a podpora. Vyhmátnout ujištění, že Pán Bůh nás neopustil, stále nás má ve své lásce a péči, třebaže tomu okolnosti leckdy nenasvědčují.  Žádný div, že se už pár veršů uplatnilo jako heslo roku opakovaně. K jednoznačným, jasným směrovkám je dobré se vracet.

„Hle, činím všecko nové,“ zní heslo roku 2026. „Hle, všecko tvořím nové,“ stojí v našem ekumenickém překladu. „Všecko nové“ – cítíte závan povzbuzení a podpory? Já ano. Mně se heslo letošního roku poslouchá dobře. Obnova stvoření. Boží slib restartu. Nový začátek. Ale pozor, nezapomněli jste, odkud z Bible jsou tahle slova? V jaké souvislosti je Bůh pronáší. Předposlední kapitola celé Bible. Kniha zvaná Zjevení Janovo neboli Apokalypsa. A teď vše pořádně zamotám. Letošní heslo „Hle, činím všecko nové,“ je výrok apokalyp-tický. Ano, chci vám nasadit brouka do hlavy. Apokalyptické heslo pro rok 2026.

Řekne-li se dnes apokalypsa či apokalyptický, myslí se povětšinou na něco neblahého, děsivého, příšerného. Apokalyptické události, apokalyptické výjevy, apokalyptické filmy obsahují války, zemětřesení, hladomory, krveprolití, požáry, epidemie, zkrátka katastrofy velikých rozměrů. Pohromy, jež ničí lidí, zvířata, přírodu, planetu. Apokalypsa. Drásavý americký film o vietnamské válce se tak jmenuje a v úvodu kapela Doors zpívá This is the end. To je konec. Apokalyptický konec světa, jaký známe.

Řecké slovo apokalypsa je v tom ovšem nevinně. Samo o sobě neznamená nic strašlivého.  Apokalypsa označuje odhalení, odkrytí. Jako když sedíte v divadle a rozhrne se před vámi opona. To je prosím apokalypsa. Odhalí se vám scéna s kulisami. Zjeví se vám, co bylo dosud zahaleno. Nastává zjevení, apokalypsa v původním slova smyslu. Roztažený závěs, abyste se mohli dívat. Kniha Zjevení v závěru Bible je takovým divadlem. Před Janem se ukázala série vidění. Jenže ta vidění byla hodně, hodně ponurá a hrůzostrašná. Nastalo veliké zemětřesení, slunce  zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl, a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: „Padněte na nás!“ (6,12-16) Což je jenom malá ukázka. Následuje ohňový déšť, krvavé moře, otevřený jícen propasti, zhořklá voda, nedýchatelný vzduch, žravé kobylky, nájezdy krvelačných armád, objevují s všelijaké příšery, vládne teror, spravedliví jsou pronásledováni, zabíjeni. Prostě konec světa, jaký známe. Žáden div, že původně neškodné jméno biblické knihy Apokalypsa se stalo označením všelijakých hrůz a běd. Naprosto pochopitelné. Ta janovská vidění byla prostě tak silná, že slovo apokalyptický pro nás znamená zhoubný, katastrofický, destruktivní.

Už vám brouk trochu chroustá v hlavě? Apokalyptické heslo pro rok 2026. Dávní čtenáři měli rádi apokalyptickou literaturu. Troufnu si říci, že mnozí apokalypsy přímo milovali, hltali, neboť apokalypsa pro ně byla víc než jen pouhá katastrofa. Apokalypsy najdeme hojně u starozákonních proroků.  Ježíš v Jeruzalémě pronesl apokalyptické kázání, jemuž se my faráři ve svých kázáních vesměs úzkostně vyhýbáme. Biblické apokalypsy barvitě završuje Janovo Zjevení. A nutno dodat, že spousta apokalyptických spisů se do Bible vůbec nedostala, třebaže v určitých kruzích byly tuze populární. Proč byly apokalypsy tak oblíbené? Jistě, značnou roli hrála obludnost líčených scén. Fantazie běžela na plné obrátky. To na jedné straně. K apokalypse na druhé straně patří ještě jiné poselství. „Hle, činím všecko nové.“ Apokalypsa není zprávou o konci světa, je vyhlížením světa nového. Ano, Bůh stvoří nový svět, starý svět, jak jej známe, skončí. To přece není katastrofa, nýbrž naděje. Schválně si přečtěte Janovo Zjevení a zjistíte, kolik mezizpěvů o Boží věrnosti se v něm nachází.

Ještě jedna velká potíž apokalypsy spočívá právě v oněch fantastických, apokalyptických výjevech. Leckdo se domnívá, že podávají jízdní řád budoucnosti. Takhle to prostě bude a basta. Nebude. Fantazie běží na plné obrátky, přesahuje vše myslitelné, abychom získali jistotu. Ať přijde cokoli, jakákoli hrůza, dokonce i taková hrůza, která přesahuje naši představivost, Bůh bude s námi. Všechny ty hrůzy skončí. Apokalypsa je o radosti. „Hle, činím všecko nové,“ říká Bůh. Počátek nových věcí je koncem starých věcí. Potřebujeme ujistit, že hrůzy skončí. Skončí všechny ty vlezlé nemoci, skončí domácí neštěstí v tisíceru podob, skončí války a násilí, skončí drancování přírody, skončí pitomé žvásty všelijakých předsedů, kteří se nevzmůžou na pravdu a lásku, přemílají jenom lež a nenávist. Přijde konec. Apokalypsa. „Hle, činím všecko nové,“ u Boha startuje nový svět.

Apokalyptické heslo pro rok 2026. Snad už vám v hlavě trochu brouk hlodá a vy už apokalyptiku nespojujete pouze s neštěstím. Nechtěl jsem vám jenom nasadit brouka do hlavy, chtěl jsem vám vlít naději do srdce. Hledat dobré výhledy. Uprostřed všemožných změn, Bůh je při nás. Bůh zaručuje návaznost, kontinuitu. Bůh otevírá budoucnost. My nemáme nic, co by nám zaručilo zítřek. Až všechno známé skončí a my nebudeme vědět, kudy dál, tehdy Bůh začne tvořit po svém. Všechno. „Hle, činím všecko nové.“ Ne náhodou zaznívá tento verš při pohřbech. Bůh je garantem života i přes hranici smrti. Stvoří nový život. Ty Boží začátky a starty jsou nepředvída-telné, nepředstavitelné. Ale jsou a budou fungovat. To je dobré ujištění. Apokalyptické.

Bůh si volí prazvláštní počátky. Když farář Riethmüller začal s vybíráním každoročního hesla, netušil, co spustí. Milióny lidí po celém světě promýšlejí jeden povzbudivý verš z Bible. Kam se na něho hrabe Hitler, ani špetka povzbuzení a naděje po něm nezůstala. Takových mocipánů, kteří jsou Bohu k smíchu, bylo a ještě bude. Pán Bůh prostě začíná jinak.  Začíná po svém. Neuplatňuje stará schémata. Třeba v Betlémě se narodí jako bezbranné dítě a začne obnovu světa přes pokoru, lásku, obětavost. Kde je krvelačný Herodes se svou armádou.? My jsme tady s Kristem a s jeho nadějí a láskou.  „Hle, činím všecko nové,“ praví Bůh. Přeji vám nadějeplný rok 2026. A brouka v hlavě. Amen.

Matouš 2,1-12                        620; 477; 3; 765; 616                        Iz 65,15nn

Kázání v 2. neděli po vánocích 2026.