Kázání

Cesta ze všednosti

  • Matouš 2,1-12

Den co den konali své obvyklé činnosti. Noc co noc pozorovali oblohu. Když bylo jasno, bedlivě sledovali cesty nebeských těles. Znali jejich dráhy, věděli, kudy se má ta která hvězda ubírat. A jen tak něco je nepřekvapilo. Ob-loha pro ně byla cosi jako mnohokrát přečtená kniha, jako oblíbená písnička, kterou dobře znáte. Pobrukujete si melodii, přeříkáváte si slova, řadíte sloku za slokou a jste rádi, že všechno plyne tak, jak má. Až pak jednou nečekaně, zčista jasna se na obloze objevilo nové světlo. Zazářila hvězda, jakou neznali. Co se to děje? Proč ten náhlý svit? Odkud se vzal a proč?

Kázání o orloji

  • Kazatel 3,1-8

            Jistě jste všichni poznali, co je na obrázku. Pražský orloj snad každý z nás viděl na vlastní oči. A každý u nás – i ten, kdo orloj neviděl – dobře ví, že se jedná o vzácnou památku a skvělou ukázku zručnosti gotických řemeslníků. Málokdo však ví, odkud se vzal název pro orloj. České slovíčko orloj nepochází z němčiny, jak jsem se původně domníval já, nepochází dokonce ani z latiny, která byla řečí středověkých učenců. Orloj převzal jméno od řeckého horologion, což označuje zařízení ke zkoumání času. (Francouzština má odsud odvozen výraz pro běžné hodiny.

Slovo, které svítí

  • Jan 1,1-14

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (9) Tož tedy světlo, sestry a bratři. Vánoční svátky jsou neodmyslitelně spojeny se světlem všeho druhu. Dny jsou krátké, šera a tmy je tolik, až je to protivné. Lidé se proto snaží překonat temnotu. Pomáhají si při tom mnoha způsoby. Jen uvažte, co všechno v těchto dnech svítí! Ulice ozdobily různé svítící obrazce, v oknech podivně blikají šňůry barevných žárovek. V domácnostech se rozsvítily vánoční stromky, na stolech se zapalují svíce.

Vykročit do budoucnosti

  • Lukáš 2,1-12

Biblické čtení pro vánoce začíná jako kronikářský zápis. A opravdu, jako z nějaké kroniky zní úvodní verš: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Stalo se. Bylo kdysi, před dávnými věky, zasuto v hluboké historii. Ano, vánoce jsou pohledem do minula. Na vánoce hovoříme o minulosti. Na císařském stolci seděl Augustus a vládl mocné říši. Kdesi v zapadlé provinci se v městě Betlémě matce Marii a otci Josefovi narodil chlapec jménem Ježíš. A přišli pastýři, a přišli moudří mužové, jedni i druzí slavili Kristovo narození. To je minulost.

Naděje pevně na zemi

  • Izajáš 35,3-10

Na poušti vytrysknou vody, ze sálající stepi se stane jezero. Sestry a bratři, asi je dost nepatřičné kázat o poušti zrovna v dnešním počasí. Co bychom dali za takový rozpálený letní den? Kdo na to má, vyráží během zimních měsíců do exotických krajin, kde je tepla stále dost. Moci alespoň nějak, alespoň na chvíli změnit svou situaci.

Den jako kterýkoli jiný

  • Matouš 21,1-11

Ten den začal jako kterýkoli jiný. My nevíme, jaké plány měl Ježíš a jeho dvanáct učedníků, když se blížili k Jeruzalému. Ježíš se chystal vstoupit do hlavního města. A nebyl sám. Na svátky se město vždy měnilo v hučící úl. Tisíce a tisíce poutníků z různých židovských končin dorazily, aby v blízkosti židovského chrámu prožily slavnostní dny. Ježíš měl za sebou tři roky intenzivního putování po venkově, pro mnohé poutníky už byl známou postavou. Chcete-li, je možno jej označit za celebritu. Lidé k němu rádi upínali zrak, rádi se zajímali o jeho slova a činy.

Dalekohled naděje

  • Zjevení 21,1-7

Sestry a bratři, přečtená slova znějí nadějně. Náš Bůh je Bohem proměny. On promění staré, neduživé poměry a utvoří z nich poměry nové, napravené, životaschopné. Kdysi dávno na ostrově Pathmos žil zbožný muž jménem Jan. Ten osamocený muž měl celou řadu zvláštních vidění. Vidění, která si však nenechal pro sebe. On sedl a všechno sepsal do knihy, která nyní uzavírá celou Bibli. Na konci Písma je řeč o konci stávajícího světa. A protože i my se dnes nacházíme na konci, totiž na konci církevního roku, otvíráme Zjevení Janovo, abychom se něco dočetli také o svých vyhlídkách.

Přesně naopak

  • Římanůn 14,7-13

Všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým (2K 5,10) Do té doby, jak Pavel doporučuje, bychom my sami měli mnohem méně než je zvykem stavět soudní stolce. Poslechněte si toto z listu Římanům ve 14. kapitole:

I          

Není tomu přesně naopak? Nikdo z nás nežije sám sobě...

Každý chce žít pro sebe! Klademe co nejsilnější důraz na individualitu a většinou ji klademe na přední místo. Každý se může rozhodovat podle svých měřítek. Každý se rozhoduje, jak by to mělo v jeho životě vypadat.

Mírový štváč

  • Jeremjáš 27,1-11

Jeremjáš dost štval svoje současníky. Popuzoval je svým názorem na současnost. Sestry a bratři, jedna věc je minulost. Když se se svými současníky neshodnete v názoru na minulost, tak to ještě tolik nevadí. Co bylo, bylo. Pokud se ale se současníky neshodnete v pohledu na současnost, je na problém zaděláno. Když svou dobu vidíte každý jinak. Jiné vnímání problémů, jiné vnímání naléhavosti problémů, jiné cesty, které mají vést k řešení. Kudy dál? Myslím, že nám vůbec nedá mnoho práce představit si Jeremjášovu dobu.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání