Blízkost, kterou proudí život

Jan 15,1-8

Jsou lidé, které jé lépe držet si dále od těla. A naopak jsou lidé, které máme rádi nablízku. Lidé, s nimiž se cítíme dobře. Od nichž se neobáváme podrazu, vzájemně si důvěřujeme. S takovými lidmi i po dlouhém čase odloučení snadno navazujeme přerušený kontakt. Náš rozhovor pokračuje dál, jako kdybychom se naposledy viděli před pár dny. A ony přitom klidně uplynuly celé roky. Jsou krásné takové vztahy, které člověka nesrážejí, nevysávají, nýbrž ho drží a naplňují. Jsou vzácné takové vztahy blízkého přátelství. Děkujte Bohu za každý z nich, byť sebemenší.

S cuklemi na hory

1. Petrův 2,21b-25

Kristus vám zanechal příklad, čteme. (21) Předlohu. Obrázek k vybarvení. Rámec je daný, my jej máme vyplnit barvou. Naplnit životem. Naplnit naším životem. Zní to snadno. Takhle malovat – to přece zvládne každý, ne?

Nová síla

Izajáš 40,25-31

Jinak věci vypadají zvenku a jinak věci vypadají zevnitř. Navenek zahlédnete kluka s holkou, jak se vedou za ruku, a vy celkem jasně vidíte, že se mají rádi. Ovšem jak velmi bublá a vře láska v jejich nitrech, to nevidíte. Anebo spatříte někoho plakat. Nemusí hlasitě vzlykat, stačí slzy v očích. A vy víte, že prožívá něco smutného, ale hloubce onoho smutku nerozumíte. Je rozdíl, co se odehrává viditelně a co zůstává neviditelným.

Poslední nepřítel

1. Korintským 15,19-26

Naděje umírá poslední, říká se. Lidské doufání má velikou setrvačnost. I když se věci kazí a kazí, dokážeme si dělat takřka do nekonečna naděje, že všechno nakonec nedopadne zle, že to vlastně všechno dopadne dobře. Dovedeme naděje své i cizí pěstovat pomocí různých průpovídek. „To bude dobrý. Musíš to brát z té lepší stránky. Všechno zlé je pro něco dobré.“ Anebo „časem všechno přebolí.“ Inu: naděje umírá poslední.

Sedm vět z kříže

Marek 15,33-37

Sestry a bratři, pod Ježíšovým křížem nestál nikdo s notesem a s naostřenou tužkou. Žádný pohotový novinář nesepisoval podrobnou reportáž, s kterou by pospíchal do redakce, aby světu předal zprávu o posledních okamžicích kazatele z Nazaretu, Ježíše, syna Josefova. Lidé kolem kříže byli zaraženi a zděšeni utrpením, které se odvíjelo před jejich očima. Nikdo z přítomných neměl ani pomyšlení zaznamenat pro příští generace, jak přesně vypadala Kristova smrt.

Svaté plýtvání

MArek 14,3-9

Určitě bych byl mezi nimi. Mezi kým? No mezi těmi brblaly, jimž se nelíbilo, kterak jakási žena naložila se vzácným olejem. I já bych patřil k těm, kterým to v hlavě začne šrotovat, spustí se vnitřní kalkulačka, vyhodnocují se vstupní údaje: objem nádobky, exotičnost vůně, poptávka na trhu. Chr, chr, chr – za tři sta denárů by se vše dalo prodat. A jak se znám, nejspíš bych si ještě přisadil. „Hej kluci, nespěchejte, třeba někde najdem někoho, kdo nám dá 310, možná i 320 denárů.“ Ach ty počty. Ty nekonečné konstrukce, co by se dalo dělat

Kde domov můj

Židům 13,14

Kde domov můj? Sestry a bratři, naše národní hymna začíná otázkou. A aby se nepřehlédlo, jak je ona otázka důležitá, zopakuje se ještě jednou. Kde domov můj? Nevím přesně, jakou inspiraci měl Josef Kajetán Tyl při psaní svých veršů. Co si představoval pod slovy domov, země, vlast. Rozhodně však vím, že se mu podařilo vystihnout cosi, co je pro lidská srdce náramně důležité. Pátrání, kde jsem vlastně doma? Kam patřím? Kam patřím tak silně, že mne tam lidé musejí snést, i když jsem někdy nesnesitelný? Kde jsem v bezpečí před okolím? Kde domov můj?

Šest pohledů

Jan 11,32-36

Dnes bude řeč o něčem, co se týká každého z nás. Každý člověk žije a pak umírá. Umírají lidé kolem nás, jednoho dne umřeme i my. Ke smrti patří slzy a smutek. A bylo tomu tak už v dobách Ježíšových. Přečteme si dnes dlouhé vyprávění – dnes to bude bez obrázků. Ale představím vám pohled šesti osob, kterých se příběh týká.

Cesta do budoucnosti

Lukáš 9,57-62

Život je cesta. Odněkud jsme vyšli, někudy jdeme a někam na své cestě životem dojdeme. Životní pouť. Netrčíme na místě. Na své pouti procházíme různými etapami, sbíráme zážitky. Osobní, jedinečné, neopakovatelné. Kolik rozhodnutí musí člověk za život udělat? Na kolika křižovatkách jsme se už ocitli a zvažovali, jakým směrem se dále ubírat. Jen si vzpomeňte – výběr školy, hledání partnera, volba zaměstnání, budování rodiny a domova. Rozhodnutí, čemu věnovat svoje peníze, svůj čas, svoje síly, svoji lásku. A to jmenuji jen ty hlavní rozcestníky.

Pokušení na poušti

Matouš 4,1-11

Sestry a bratři, křest je krásná věc. Našemu čtení předchází kapitola o Ježíšově křtu. Ježíš byl také pokřtěn a tu se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil!“ Došlo k hlasité deklaraci toho, kdo Ježíš Kristus je a kdo se k němu hlásí. Křest je krásná věc, což ale neznamená, že po něm bude také vše krásné. Což Vám nemusím dokazovat.

Kázání