Kázání

Ochránce a shromažďovatel

  • Jan 10,11-16

Já jsem dobrý pastýř, říká Kristus. Sestry a bratři, Pán Ježíš nás svými slovy nechce urazit. Nechce povědět: „Já jsem rozumný pastýř, zato vy jste jenom nerozumná zvířata.“ Takhle ne. Řeč o dobrém pastýři ukazuje Kristovu laskavost a starostlivost. Přirovnání Boha k pastýři a Božího lidu k ovčímu stádu je známo již ze Starého zákona. Třeba od proroka Ezechiele v prvním čtení. Ano, my jsme ty ovce, o kterých se mluví. To my, lidé, se těšíme Boží pomoci a péči jako nikdo jiný na světě. Nám věnuje Bůh svou největší pozornost.

Velikonoce v obyčejném světě

  • Jan 20,1-10

Velikonoce nejsou exploze. Velikonoce nejsou výbuch sopky, který zasáhne všechny kolem. Zvěst o vzkříšení  se nevalí nezadržitelně jako láva. Sestry a bratři, velikonoce nejsou hlučné, ohlušující, nýbrž jsou tiché. Jsou nenápadné, přeslechnutelné, přehlédnutelné. Kdo chce, nemusí o velikonoce ani zavadit. Jen se rozhlédněte po našem městě.

Vlastní vzpomínka, vlastní názor

  • Jan 19,17-22

Nesl svůj kříž. (17) Sestry a bratři, je velký pátek a my si připomínáme Kristovu smrt na kříži. Spolu s milióny křesťanů po celém světě stavíme před svůj vnitřní zrak onu brutální scénu, kdy na římském popravišti umírá Ježíš Nazaretský, syn venkovského tesaře Josefa a jeho manželky Marie. Co se muselo stát, že potulný kazatel z Galileje skončil přibitý na dřevě? Komu vadil? A čím vadil? Proč tak krvavý konec? Čím si ho zasloužil? Velký pátek, Kristův kříž a spousta otázek – to patří k sobě.

Vjezd do Jeruzaléma

  • Matouš 21,1-9

Dnes vám, děti, prozradím jednu věc, kterou jste dosud asi neznaly. Jak víte, blíží se velikonoce. Už jenom jeden týden a budou tady. Víte, jak se jmenuje dnešní neděle – říkal jsem to na začátku. Květná neděle. Proto jste dostaly rozkvetlé větvičky. Týden před velikonocemi si totiž v kostele připomínáme, jak vjel Pán Ježíš do Jeruzaléma a lidé jej vítali kvetoucími a zelenými větvemi. Proto neděle květná. Ale popořadě.

Věčnost odteďka

  • Jan 6,47-51

Kdy začíná věčnost? Odkdy se počítá? Sestry a bratři, otázka může jít ještě více na tělo. Kdy začíná váš věčný život? Kdy začíná můj věčný život? Řada lidí se takto táže, kdy konečně se můj život překlopí z ustaranosti do štěstí? Kdy konečně se můj život překlopí z nekončící ustaranosti do nekonečného štěstí? Kdy začíná věčnost?

Prozradím vám, že existují tři základní odpovědi na otázku po začátku věčnosti. Každá odpověď má své důvody, více či méně spjaté s Biblí.

Handrkování s Bohem

  • Jeremjáš 20,7-11

Sestry a bratři, doplním biblický text citátem od židovského myslitele Martina Bubera: „Velký modlitebník není zbožný a trpělivý, avšak jako modlitba nakonec vyzní i jeho rozhořčení.“  Ano, Jeremiáš to má s Bohem těžké, je rozzlobený a zklamaný. Nejraději by svůj vztah s Bohem ukončil. Při tom všem má prorocký úkol a tak je zmítán sem a tam jako strom, jenž se kymácí ve větru. Zároveň ale nachází ventil pro svůj hněv a navzdory všemu cítí: Bůh je ten, kdo je při mně!

Bylo? Nebylo? - Je!

  • Genesis 3,1-19

           Bylo, nebylo. Sestry a bratři, jak známo tato slova uvozují různé pohádky a pověsti. Bylo, nebylo. Za devatero lesy a devatero horami leží země a v ní… Dál už se každý příběh rozvíjí po svém. Také v Bibli čteme o jedné pověstné zemi. Nachází se za čtyřmi řekami, z nichž jedna dokonce protéká krajinou zlata, vonných pryskyřic a drahých kamenů. Ta země se nazývá Eden a je půvabná jako dobře pěstěná zahrada. (Gn 2,10-14) A přeci starobylé vyprávění o edenské zahradě má k pohádce velmi daleko.

Nejlepší odborník na duši

  • Židům 4,14-16

Čím složitější úkol, tím spíše se obrátíte na odborníka. Vyměnit doma žárovku v lampě zvládne prakticky každý. Vyměnit žárovku v reflektoru automobilu někdy taky zvládnete, ale jindy naopak potřebujete zajet do servisu. No a vyměnit kloub v kyčli sami určitě nezvládnete. Na takový úkol potřebujete odborníka. Nechcete nějakého břídila, chcete opravdového odborníka. Na složitou operaci pokud možno nějakého veleodborníka, aby všechno dobře dopadlo. 

Podobenství o nás ztracených

  • Mt 18,10-14

Děti i dospělí, Pán Ježíš vyprávěl příběh o ovečkách a o pastýři. Tam, kde žil Ježíš, nebyly rozlehlé louky, na které by se ovečky vypouštěly z ohrady a nechaly se tam jen tak pást. Pastva se musela hledat. Když málo prší, málo roste tráva. Takže stáda chodila každý den pořádný kus cesty. Kolem nich vždy běhal pes, aby je chránil, aby je hlídal. V Ježíšově zemi musel pastýř najít místa, kde by se ovečky mohly napást. My jsme si o tom společně četli žalm 23. žalm „Hospodin je můj pastýř“ – on mne vodí na zelená místa u vod. Tak tomu tenkrát bylo.

Kufrování s Duchem svatým

  • Skutky 16,6-10

Apoštol Pavel se nachází se svými přáteli na druhé misijní cestě. V jednu chvíli evangelista Lukáš popisuje tuze zvláštní úsek putování. Duch svatý jim zabránil zvěstovat slovo (6), rozumějme slovo evangelia. My křesťané zpravidla považujeme svatého Božího Ducha za iniciátora zvěstování. Za hybatele, za motor. Za spolutvůrce dobrých rozhodnutí. Bez Ducha by naše skutky a slova byly bezduché. Duch nás posiluje a dodává nám moudrost ve světě žít a rozhlašovat Kristovo evangelium. Jenže tady ne: Duch svatý jim zabránil zvěstovat.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání