Poslední nepřítel

1. Korintským 15,19-26

Naděje umírá poslední, říká se. Lidské doufání má velikou setrvačnost. I když se věci kazí a kazí, dokážeme si dělat takřka do nekonečna naděje, že všechno nakonec nedopadne zle, že to vlastně všechno dopadne dobře. Dovedeme naděje své i cizí pěstovat pomocí různých průpovídek. „To bude dobrý. Musíš to brát z té lepší stránky. Všechno zlé je pro něco dobré.“ Anebo „časem všechno přebolí.“ Inu: naděje umírá poslední.

Sedm vět z kříže

Marek 15,33-37

Sestry a bratři, pod Ježíšovým křížem nestál nikdo s notesem a s naostřenou tužkou. Žádný pohotový novinář nesepisoval podrobnou reportáž, s kterou by pospíchal do redakce, aby světu předal zprávu o posledních okamžicích kazatele z Nazaretu, Ježíše, syna Josefova. Lidé kolem kříže byli zaraženi a zděšeni utrpením, které se odvíjelo před jejich očima. Nikdo z přítomných neměl ani pomyšlení zaznamenat pro příští generace, jak přesně vypadala Kristova smrt.

Svaté plýtvání

MArek 14,3-9

Určitě bych byl mezi nimi. Mezi kým? No mezi těmi brblaly, jimž se nelíbilo, kterak jakási žena naložila se vzácným olejem. I já bych patřil k těm, kterým to v hlavě začne šrotovat, spustí se vnitřní kalkulačka, vyhodnocují se vstupní údaje: objem nádobky, exotičnost vůně, poptávka na trhu. Chr, chr, chr – za tři sta denárů by se vše dalo prodat. A jak se znám, nejspíš bych si ještě přisadil. „Hej kluci, nespěchejte, třeba někde najdem někoho, kdo nám dá 310, možná i 320 denárů.“ Ach ty počty. Ty nekonečné konstrukce, co by se dalo dělat

Kde domov můj

Židům 13,14

Kde domov můj? Sestry a bratři, naše národní hymna začíná otázkou. A aby se nepřehlédlo, jak je ona otázka důležitá, zopakuje se ještě jednou. Kde domov můj? Nevím přesně, jakou inspiraci měl Josef Kajetán Tyl při psaní svých veršů. Co si představoval pod slovy domov, země, vlast. Rozhodně však vím, že se mu podařilo vystihnout cosi, co je pro lidská srdce náramně důležité. Pátrání, kde jsem vlastně doma? Kam patřím? Kam patřím tak silně, že mne tam lidé musejí snést, i když jsem někdy nesnesitelný? Kde jsem v bezpečí před okolím? Kde domov můj?

Šest pohledů

Jan 11,32-36

Dnes bude řeč o něčem, co se týká každého z nás. Každý člověk žije a pak umírá. Umírají lidé kolem nás, jednoho dne umřeme i my. Ke smrti patří slzy a smutek. A bylo tomu tak už v dobách Ježíšových. Přečteme si dnes dlouhé vyprávění – dnes to bude bez obrázků. Ale představím vám pohled šesti osob, kterých se příběh týká.

Cesta do budoucnosti

Lukáš 9,57-62

Život je cesta. Odněkud jsme vyšli, někudy jdeme a někam na své cestě životem dojdeme. Životní pouť. Netrčíme na místě. Na své pouti procházíme různými etapami, sbíráme zážitky. Osobní, jedinečné, neopakovatelné. Kolik rozhodnutí musí člověk za život udělat? Na kolika křižovatkách jsme se už ocitli a zvažovali, jakým směrem se dále ubírat. Jen si vzpomeňte – výběr školy, hledání partnera, volba zaměstnání, budování rodiny a domova. Rozhodnutí, čemu věnovat svoje peníze, svůj čas, svoje síly, svoji lásku. A to jmenuji jen ty hlavní rozcestníky.

Pokušení na poušti

Matouš 4,1-11

Sestry a bratři, křest je krásná věc. Našemu čtení předchází kapitola o Ježíšově křtu. Ježíš byl také pokřtěn a tu se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil!“ Došlo k hlasité deklaraci toho, kdo Ježíš Kristus je a kdo se k němu hlásí. Křest je krásná věc, což ale neznamená, že po něm bude také vše krásné. Což Vám nemusím dokazovat.

Kdo je tady slepec?

Lukáš 18,31-43

Klidně mohl jít dál. Ježíš kráčel cestou kdesi poblíž Jericha a obklopoval ho zástup. V poslední době se kolem něho kupil čím dál tím větší hrozen zvědavců. Proslýchalo se, že Ježíš v jejich kraji už dlouho nepobude, prý má namířeno z venkova do hlavního města. Nechtělo se věřit řečem, že v Jeruzalémě chystají na Ježíše zátah, plný násilí. Dokonce samotný Ježíš opakovaně tvrdil, že musí jít do Jeruzaléma i za cenu obrovského nebezpečí. I za cenu ztráty života. Jeruzalém nemůže zůstat vyloučen z evangelia. Evangelium není pouze venkovská, provinční záležitost.

Dobrou chuť, Ezechieli

Ezechiel 2,1-5.8-3,3

„Dobrou chuť, Ezechieli,“ sluší se povědět, vidíme-li člověka, kterak se pouští do jídla. Ezechiel jí a jí s chutí, pochutnává si na své porci stravy. Akorát je trochu divný ten pokrm, který přežvykuje v ústech. Svitek, popsaný svitek, dnes bychom řekli papír, smotaná role papíru. Ezechiel dostal k jídlu materiál, na který se za normálních okolností píše, který se běžně nepojídá.

Směrodatné zážitky

Zjevení 1,9-18

Člověk je skladištěm zážitků. Já i vy, každý z nás, máme v sobě uloženo nepřeberné množství vzpomínek na události, které jsou už dávno pryč, ale my se k nim více či méně rádi vracíme. Některé zážitky své místo ve skladišti vzpomínek získaly naprosto pochopitelně. V nějaké variantě je máme všichni. Například si dobře vzpomínáme na svatbu, na narození dětí nebo naopak na úmrtí někoho blízkého z rodiny. Já si celkem jasně pamatuji na svoji maturitu i na první den na vojně. Zážitky tohohle typu lze u druhých lidí pochopit.

Kázání