Máte kamarády? Že se ptám, určitě nějaké máte. Nežijete zavřeni v nějaké kleci či vězení. Stále potkáváme lidi a někteří jsou nám blízcí.

A kolik máte kamarádů? To se těžko počítá. Je dost lidí, se kterými se kamarádím. Jenže někteří jsou blízcí kamarádi. Jiní jsou Taky kamarádi, ale ne tak na blízku.

Jakých kamarádů má člověk více? Těch blízkých nebo těch obyčejných, trochu vzdálených?

Jsou lidé, které jé lépe držet si dále od těla. A naopak jsou lidé, které máme rádi nablízku. Lidé, s nimiž se cítíme dobře. Od nichž se neobáváme podrazu, vzájemně si důvěřujeme. S takovými lidmi i po dlouhém čase odloučení snadno navazujeme přerušený kontakt. Náš rozhovor pokračuje dál, jako kdybychom se naposledy viděli před pár dny. A ony přitom klidně uplynuly celé roky. Jsou krásné takové vztahy, které člověka nesrážejí, nevysávají, nýbrž ho drží a naplňují. Jsou vzácné takové vztahy blízkého přátelství. Děkujte Bohu za každý z nich, byť sebemenší.

Jinak věci vypadají zvenku a jinak věci vypadají zevnitř. Navenek zahlédnete kluka s holkou, jak se vedou za ruku, a vy celkem jasně vidíte, že se mají rádi. Ovšem jak velmi bublá a vře láska v jejich nitrech, to nevidíte. Anebo spatříte někoho plakat. Nemusí hlasitě vzlykat, stačí slzy v očích. A vy víte, že prožívá něco smutného, ale hloubce onoho smutku nerozumíte. Je rozdíl, co se odehrává viditelně a co zůstává neviditelným.

Sestry a bratři, pod Ježíšovým křížem nestál nikdo s notesem a s naostřenou tužkou. Žádný pohotový novinář nesepisoval podrobnou reportáž, s kterou by pospíchal do redakce, aby světu předal zprávu o posledních okamžicích kazatele z Nazaretu, Ježíše, syna Josefova. Lidé kolem kříže byli zaraženi a zděšeni utrpením, které se odvíjelo před jejich očima. Nikdo z přítomných neměl ani pomyšlení zaznamenat pro příští generace, jak přesně vypadala Kristova smrt.