S prorokem Izajášem bych na pivo nešel. Kdyby mi někdo nabídl, ať si jako společníka ke stolu vyberu nějakého biblického proroka, Izajáš by to patrně nebyl. Mnozí jiní proroci mi připadají výrazně zajímavější. Asi nejraději bych zašel na kus řeči s Mojžíšem. Největší ze všech proroků, prorok číslo jedna, jenž se napřímo setkal s Bohem a sepsal Boží zákon. Panečku, to by bylo napínavé vyprávění: o dětství na královském dvoře, o tvrdém vyjednávání s faraonem, o překotném odchodu z Egypta a mnohaletém putování pouští.

Jak se člověk stane prorokem? Potřebuje na to nějaké odborné škol y? Anebo jsou zapotřebí určité speciální povahové vlastnosti? Či snad je nezbytný patřičný rodový původ, jako u šlechtických elit? Nic z toho. Člověk se prorokem prostě stane, ať už je takový či makový.

Sestry a bratři, Bible je kniha o naději, avšak obsahuje také chmurná místa. Taková ponurá zákoutí, v nichž se necítíme dobře. Potemnělé události, o kterých neslyšíme rádi. Příběhy, které bychom nejraději vůbec neznali. Například onu právě přečtenou příhodu o Ananiášovi a Safiře, kteří padnou k zemi jako podťatí. Na scéně se znenadání objevují dva mrtví a my se jen z několika málo veršů dovídáme, co se stalo. Nedostatek podrobností vyvolává otázky. Muselo tomu tak být? Proč tak drastický konec? Byla smrt přiměřeným trestem za jejich vinu? A za jakou vinu ti dva vlastně pykali?

Uzavřeli jste někdy nevýhodnou smlouvu, sestry a bratři? Dali jste svůj podpis pod dohodu, které jste později litovali? Vždyť stačí tak málo – podomní obchodník, který nabízí výhodnější energie, výhodnější telefonování, výhodnější pojistku. Nebo nakoupíte reklamou opentlené zboží, které sice v první chvíli dobrovolně zaplatíte, ale až doma se vám rozleží v hlavě, že je vlastně vůbec nepotřebujete. Že ty staré hrnce, které používáte už 30 let, jsou pořád dost dobré a že na dosavadní matraci se vám sladce spí, třebaže matrace není superzdravotní. Jenže smlouva je uzavřena.