Kázání

Svatí, tedy my (svatou církev obecnou...)

  • Koloským 3,12-17

Věřím svatou církev obecnou, společenství svatých říkáme v apoštolském vyznání víry.  Vyznání víry nám slouží jako – vyznání víry. Nebývá předmětem statis-tických výzkumů. Třebaže se v jedné písničce zpívá, že „statistika nuda je, má však cenné údaje,“ předložím vám nyní svůj malý statistický objev, který mně samotnému připadá velmi zajímavý. Nenudný. Jedná se o můj osobní objev, u žádného teologa jsem ho nenašel, tak jsem na něj tak trochu hrdý. Před časem mne překvapilo, které slovo se v apoštolském vyznání vyskytuje nejčastěji. Tipnete si?

Věřím ve svatý vítr (... v Ducha svatého)

  • 1-8+2
  • 1-4)

Určitě jste si ho nevšimli. Ani vám na mysl nepřišel. Cestou do kostela i zde na bohoslužbách stále je při nás, je v nás. Nespatřený, přehlížený, nevnímaný a přitom životně důležitý. Kyslík. Oxygen, chemický prvek se značkou O. Dýcháme ho, pravidelně jej nabíráme do plic, díky němu žijeme. Ale neuvědomujeme si ho. Nevěnujeme mu pozornost. Vzduch kolem je z 21% tvořen kyslíkem. Jenže tuhle informaci my nepotřebujeme. Potřebujeme kyslík samotný. Ještě nikdy jste se neocitli mimo dosah kyslíku. Vždyť i pod vodou, kde dýchat nemůžeme, jsme obklopeni kyslíkem.

Soudce spravedlivý a milosrdný (Vstoupil na nebesa ... přijde soudit)

  • Skutky 1,6-12

Nevím, nevím, jestli ti dva poslové v bílém rouchu pronesli opravdu tak uhla-zeně „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ (11) Možná to znělo jadrněji. Naléhavěji. S vyzývavostí, která se nám časem v překladu ztratila. „Hej, chlapíci z Galileje, co tu postáváte a čumíte do nebe?“ Parta učedníků a učednic byla strnulá jako solný sloup. Kristus jim zmizel z očí, ponořil se do oblačné mlhy a oni hledí a hledí. Co si slibují od pohledu upřeného k nebesům? Co chtějí tam nahoře vykoukat?

Nebát se a mluvit (...třetího dne vstal z mrtvých.)

  • Marek 1,1-8

            Zvláštní protiklad se nachází v evangeliu o Ježíšově vzkříšení. Paradox je uhnízděn v samotném zárodku naší víry. Věci neběží tak, jak mají. Tři ženy našly prázdný hrob, Ježíš je pryč. Mládenec v bílém rouchu jim vysvětluje, že byl vzkříšen, a dává jim instrukce, jak mají s novou situací naložit. Nebojte se – jděte k učedníkům – a řekněte jim. Tři jasné instrukce: nebát se, jít, říci. Jenže situace je natolik převratná, že zmíněné již tři ženy udělají všechno přesně naopak.

Bohu díky dost pro všechny

  • Izajáš 58,7-12

Kdy naposledy jste měli pořádný hlad? Nemyslím nyní ono šimravé nutkání, že byste si rádi něco dali. Zobli. Ďobli. Myslím na hlad, kdy vám skutečně kručí v břiše, kdy vám dokonce už ani v břiše nekručí a vy jenom cítíte určitou malátnost a chlad. Vzpomenete si, kdy naposledy jste takto hladověli? To už asi bylo dávno, viďte. Možná na nějakém dlouhém výletě, kdy jste si s sebou vzali malou svačinu. Nebo v nemocnici při speciální proceduře. Hladovění prostě nepatří k našim běžným činnostem.

Mikro a makro (...trpěl pod Pontiem Pilátem)

  • Jan 18,33-19,3

            Sestry a bratři, vyznání víry obsahuje velký skok. Když hovoříme o Ježíšovi, mluvíme napřed o jeho narození a pak hned skáčeme k jeho trpkému konci. Třiatřicet let života je pominuto, zato se celkem podrobně mluví o třech dnech kolem velikonoc.  Asi není náhodou, že apoštolské vyznání zvolní své tempo, že přibrzdí, když přijde k událostem spjatým s největšími křesťanskými svátky. Tady se nespěchá, tady se rozjímá, promýšlí, domýšlí.

Dvojí zrození (... jenž byl počat z Ducha svatého...)

  • Jan 3,1-8

Chybí tam Josef. Alespoň já Josefa ve vyznání víry postrádám. Věřím v Ježíše Krista, Syna Božího jediného, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny.  Když hovoříme o Ježíšově původu, zmiňujeme pouze Marii. Josef zůstává úplně stranou, jako kdyby nehrál žádnou vážnou roli v Ježíšově životě. O nějaké genderové vyváženosti zde prostě nemůže být řeč. V Bibli samotné se o Josefovi také moc nedočteme. Doboví svědkové o něm mluví jako o Ježíšově otci, který byl tesařem v městečku Nazaretě. Toť vše.

Do opozice! (Věřím v Ježíše Krista, Pána našeho)

  • Matouš 20,20n+24-28

Do opozice! Ježíš nás posílá do opozice. Chce po nás, abychom měli odstup vůči současnému státu. Vůči jakémukoli státu. Vůči jakékoli vládě, nadvládě. Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. (25) Vždy je zde někdo, kdo má moc nad druhými lidmi a tuto moc využívá. Pozice nadřazenosti. Možnost dávat rozkazy. Možnost čerpat cizí peníze. Možnost rozhodovat o budoucích projektech. Možnost namastit si vlastní kapsu. Možnost právnickými kotrmelci umlčet odpůrce.

Stvořitel budoucnosti (… všemohoucího Stvořitele nebe i země,)

  • Genesis 1,1-5

Povím vám o jednom omylu. O jednom velikém omylu. Ale ještě si musíte chvíli počkat. Věřím ve všemohoucího Stvořitele nebe i země, říkáme v našem vyznání víry. Bůh jako Stvořitel je velmi dávná a celkem přijímaná představa. Napřed tedy malý výlet do historie. Jak asi víte, starověk znal obrovské množství bohů a bohyň i všelijakých božeňátek. Bohové měli různé oblasti působení, trochu podobně jako mají ministři ve vládě své rezorty.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání