Kázání

Překročit hranice

  • Matouš 15,21-28

Na světě existuje mnoho hranic. Nejznámější jsou hranice mezi zeměmi. Člověk často potřebuje speciální knížečku, aby vstoupil do určitého státu. Cestovní pas. A někdy ani ten nestačí. Za hranicemi začíná jiná země, jiný jazyk, jiná kuchyně, jiné tradice, jiná víra, jiná kultura. Proto rádi cestujeme. Chceme poznat život jinde.

Útěk na veřejnost

  • Skutky 5,17-29+30-42

Sestry a bratři, mnoho lidí má rádo napínavé filmy. Přiznávám, patřím k milovníkům napětí. Různá dobrodružství dokážou napnout nervy až k prasknutí. Pěkně v teple a v pokoji sledujeme, jak se hrdinovi daří obelstít protivníky a uniknout do bezpečí. Právě všelijaké ty útěky a úniky vytvářejí zápletku mnoha příběhů. Útěky z vězení, ze zajetí, z otroctví. Čím důkladnější ostraha, tím důmyslnější plán záchrany a tím i větší napětí před obrazovkou. A což teprve, když se takový útěk neodehrává ve filmu, nýbrž ve skutečnosti. Možná si takové případy vybavíte. Vděčné novinářské téma.

Domluvit se

  • 1. Korintským 14,4-6.10-19

Co pro vás znamená víra a náboženství? Nabídnu vám dvě odpovědi, sami zvažte. Avšak pozor, odpovědi se navzájem nevylučují. Obě vám mohou být nějakým způsobem blízké. Třeba v různých chvílích různě, podle situace. Tak tedy: Co pro vás znamená víra a náboženství? Odpověď první: víra je pojítko s Bohem. Víra je osobní vztah s tím, kdo mne stvořil, kdo mne zachraňuje z mých těžkostí, kdo mi dodává naději do budoucnosti. „Jako jelen mučen žízní po tekoucích vodách řve, tak má duše ve své trýzni, blízkosti vždy žádá tvé.“ (Žalm 42, EZ 58) Víra jako záležitost osobní, individuální, niterná.

Boží stolní etiketa

  • Lukáš 14,7-14

Chtě nechtě se mi nad dnešním Ježíšovým výrokem vybavuje tvář Ladi-slava Špačka. Znáte ho? Asi ano. Za Václava Havla měl na Pražském hradě na starosti otázky etikety. Pro různá prezidentská setkání bylo zapotřebí vybrousit pravidla odívání, pozdravů, přesunů a také stolování. Jak se chovat při jídle, aby to nevypadalo trapně. Pan Špaček se po odchodu z hradních služeb věnuje etiketě i nadále; bývá docela zajímavé, co říká.  Myslím, že v naší společnosti dělá dobrou osvětu na poli, které bylo dlouho neobděláváno.

Odvrácený pohled

  • Lukáš 16,19-31

Sestry a bratři, dnes začnu citátem, a sice citátem poněkud zvláštním. Náboženství je opium lidstva. Tato slova pocházejí z pera Karla Marxe a po něm je opakovali mnozí další. Vzniklo tak oblíbené heslo, jež se stalo součástí komunistické ideologie. Však si asi ještě vzpomenete, jakým způsobem byla za minulého režimu víra zesměšňována. Náboženství je opium lidstva, tvrdilo se všemožnými způsoby. Víra prý nahrazuje drogu. Údajně vymývá lidem mozek, chlácholí je a ohlupuje. Podle takzvaně vědeckého světového názoru slouží náboženství pouze boháčům k nadvládě nad chudáky.

Duchaprázdno a náš svátek

  • 4. Mojžíšova 11,11-17.23-25

            Sestry a bratři, každoročně si touto dobou kolem svatodušních svátků říkám, zdalipak máme ještě co slavit. Seslání svatého Ducha, dar Ducha Božího si připomínáme padesát dní po velikonocích. Znamená to pro nás ještě něco? Víme, čím jsme vlastně byli obdarování? Je to ještě vůbec náš svátek? V knize Skutků apoštolských čteme o prvních učednících, jak velikým přelomem pro ně byly let-nice. Hlouček Ježíšových příznivců najednou naplnila radost, odvaha a výřečnost. Směle se pustili do hlásání Ježíše Nazaretského (toho popraveného) jako Mesiáše, jako pravé cesty k Bohu.

Věřit do tance, tančit do víry

  • Jeremjáš 31,31-34

Pohyb. Pohyb lze znázornit různě. Obraz prvý: těžkotonážní náklaďák plně naložený kládami se drápe vzhůru po lesní cestě. Motor řve, kola se zahrabují do země, dokola se rozletuje jílovitá hlína, vzduch čpí špatně spálenou naftou. Pohyb. Úporný, zaťatý pohyb. Obraz druhý: taneční pár v osvětleném sále na parketu. Nádherné šaty, příjemná hudba, vůně dámského parfému a dvojice ladně krouží před zraky diváků a předvádí jim jednu okouzlující figur za druhou. Pohyb. Hladký, ladný pohyb.

Kamarád, nebo zrádce

  • Jan 21,15-19

Máte kamarády? Že se ptám, určitě nějaké máte. Nežijete zavřeni v nějaké kleci či vězení. Stále potkáváme lidi a někteří jsou nám blízcí.

A kolik máte kamarádů? To se těžko počítá. Je dost lidí, se kterými se kamarádím. Jenže někteří jsou blízcí kamarádi. Jiní jsou Taky kamarádi, ale ne tak na blízku.

Jakých kamarádů má člověk více? Těch blízkých nebo těch obyčejných, trochu vzdálených?

Blízkost, kterou proudí život

  • Jan 15,1-8

Jsou lidé, které jé lépe držet si dále od těla. A naopak jsou lidé, které máme rádi nablízku. Lidé, s nimiž se cítíme dobře. Od nichž se neobáváme podrazu, vzájemně si důvěřujeme. S takovými lidmi i po dlouhém čase odloučení snadno navazujeme přerušený kontakt. Náš rozhovor pokračuje dál, jako kdybychom se naposledy viděli před pár dny. A ony přitom klidně uplynuly celé roky. Jsou krásné takové vztahy, které člověka nesrážejí, nevysávají, nýbrž ho drží a naplňují. Jsou vzácné takové vztahy blízkého přátelství. Děkujte Bohu za každý z nich, byť sebemenší.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání