1. Špatně postavený kostel

„To by bylo veselé, kdyby byly v kostele místo lavic postele.“ Takhle nějak zpívával kdysi jeden můj spolužák. Nevím, jestli tu písničku zpívá občas i nyní, kdy se z něho stal farář. Když tak posloucháme dnešní čtení z Bible, tak mne napadá, že náš kostel postavili špatně. Jen si vzpomeňte, jak se Jákob setkal s Bohem. On při tom ani nestál, ani neseděl, jak to děláváme my tady. On při tom ležel a spal. Jákob potkal Boha ve spánku.

Co jste dostali pod stromeček? Něco na sebe nebo pěknou knížku, či snad nový telefon anebo nějakou chutnou poživatinu? K vánocům patří dárky. Obdarovat druhé a sám být obdarován. K vánocům patří dárky a to neodmyslitelně. Vánoce totiž mají dárky takřka ve své genetické výbavě. Ještě v Betlémě přicházejí k narozenému Ježíšovi mudrci od Východu a přinášejí mu vzácné dary: zlato, myrhu a kadidlo. Tedy dávání dárků doprovází vánoce hned od samotného počátku a má tendenci se rozšiřovat, rozpínat. Čím více darů se dá, tím lépe.

Potěšte, potěšte můj lid! (1) Jako kdyby prorok Izajáš mluvil přímo do naší zmatené a mrazivé doby. Ano, my toužíme po útěše, po dobrých slovech, na která je spolehnutí, která vnášejí jasno do spleti problémů a otázek. Toužíme po ujištění, které promluví k srdci, které dodá sílu a odvahu. Toužíme, aby od nás byla odňata úzkost, způsobená šílenstvím mocných, kteří terorizují svět násilím a válkami. To do nebe volající bezpráví. A ke všemu ještě ohrožené stvoření.

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. (1-3)