Kázání

Proti bezduchému perfekcionismu

  • Skutky 2,1-13

            Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém. Modernímu čtenáři nad nimi zůstává rozum stát. Mojžíš vztáhne hůl a moře se rozestoupí, aby izraelský lid unikl faraónovým vojskům. Elíša zvaný též Elizeus donutí sekyru plavat. Ježíš Kristus kráčí po vodě, staví na nohy chromého, pěti chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, vodu proměňuje ve víno. Zázraky, nad nimiž zůstává rozum stát.  Cože? Jakže? Kterak se to mohlo stát? Vysvětlení nám chybí. Vlastně nechybí. Vysvětlení příběhů je prosté: Stal se zázrak.

Naučit se modlitbě

  • Lukáš 11,1-13

Začnu z úplně jiného konce. A obšírně. Budu mluvit o učení. Nevím, kdo z vás si kromě běžné školní docházky dosud doplňuje vzdělání. Např. v nějakém vzdělávacím kursu. Učení je pro leckoho trvalou a významnou součástí života. No, do školy jsme chodili všichni. Všichni jsme se učili a nejen ve školních škamnách.

O rozbitém hrnci

  • Jeremjáš7,1-7+18,1-15

Líbí se vám kostely? Ty velké stavby s vysokými věžemi. Všude kolem obyčejné domy a pak mezi nimi kostel jako cosi jiného. Kostely jsou zajímavé. Trochu jako koření v našich městech a vesnicích.

Máte rádi náš kostel? Tuhle budovu, které brzy bude už 87 let. Je to mnoho, nebo málo? Na člověka je to docela hodně, ale na kostel je to málo. Nejstarší kostely mají klidně i tisíc let. Ale zpátky k otázce: máte rádi tento kostel? Co máte na našem kostele rádi? Teplo, buchty po bohoslužbách, lidi, kteří se tu scházejí, prostor, kde se setkáváme s Bohem? Která věc se vám nejvíce líbí?

Pozvánka místo vyhazovu

  • Matouš 18,15-17

Když tvůj bratr zhřeší… Evangelium nám podává návod, jak zacházet s hříšníky. Je to návod vskutku potřebný. Co si budeme povídat – lidská vina a hřích jsou doma všude, kde pobývají lidé. Tedy i v církvi. I my, křesťané, se potýkáme s hříchy a vinami, i my se dopouštíme rozmanitých faulů a podrazů vůči Bohu a vůči bližním. Všelijak se báníme plnému životu ve víře, naději a lásce. Hřích je doma u nás, mezi námi, v nás. Hřích bychom si mohli dát rovnou do názvu církve a kostel vyvěsit nápis Církev hříšníků a hříšnic.

On mne vidí v mé nouzi

  • Genesis 16,1-16

Líbí se vám ten příběh? Anebo byste ho spíše zařadili mezi kandidáty na výmaz z Bible? Mnozí z nás bychom se bez něj asi docela rádi obešli. Písmo svaté by bez něj vyhlíželo svatěji. Jenže my ten příběh v Bibli máme a musíme se s ním nějak vypořádat. Naše Bible je svatá právě i s touto nesvatou příhodou.

Trochu stejně, trochu jinak

  • Jan 20,19-31

Ach, to byly ještě zlaté časy. „Věřím jenom tomu, co vidím.“ Tak zní dávné heslo pochybovačů, kteří se zdráhají uvěřit těžko ověřitelným zprávám. „Jenom to, co spatřím na vlastní oči, je pro mě hodnověrné. Skutečné. Opravdové. A co neuvidím, nepřipouštím.“ Patronem těch, kdo věří očima, se hned již na počátku křesťanství stal apoštol Tomáš. Dokud neuvidím na Ježíšových rukou stopy po hřebech, neuvěřím. (25) Tak nevěřícně reaguje Tomáš na slova svých spoluapoštolů, kteří se v Tomášově nepřítomnosti setkali se Vzkříšeným Kristem.

Velkopáteční úhel pohledu

  • Lukáš 24,13-27

Na úhlu pohledu záleží. Fotbaloví rozhodčí by mohli vyprávět. Proto na hřišti není jenom jeden sudí, ale jej jich tam rovnou několik. Každý z nich vidí zápas odjinud, a tudíž ho vidí jinak. Byl zákrok čistý, nebo se jednalo o faul? Byl hráč na oprávněném místě, nebo se nacházel mimo hru? A hlavně – přešel míč cele přes brankovou čáru, nebo nepřešel. Byl to gól, nebo nebyl? Na úhlu pohledu záleží.

Sestup do výšin

  • Filipským 2,5-11

Právě jsme slyšeli slova dávné písničky o Kristu Ježíši. Nelpěl – zmařil – ponížil se – podstoupil smrt. Ta slova znějí jakoby odjinud, jakoby z jiného světa. Jakoby se ani nehodila do našeho světa. Svět je totiž velmi soutěživý. Mně připomíná oblíbenou televizní soutěž „Chcete být milionářem?“ Asi jste viděli nějaký její díl. Ve studiu usedne soutěžící a postupně musí odpovídat na ztěžující se otázky. Za každou správnou odpověď se zvedá odměna. Jeden tisíc, dva tisíce, tři, pět, deset tisíc a pak už se částka zdvojnásobuje až na deset miliónů.

Jak se člověk učí věřit

  • 2. Královská 5,1-5

Umíte se škrábat? Ano, takovou otázku vám kladu: umíte se drbat, škrábat? Anebo se zeptám obráceně: je zde snad někdo, kdo se škrábat neumí? Aha. A kdo vás to naučil? Probírá se snad drbání ve škole? „Mami, dnes jsem dostal ze škrábání jedničku!“ Nikdo jsme se drbat neučili a přitom se všichni umíme drbat. Zajímavé. Sami od sebe jsme se to naučili. Když nás to někde svědí a svrbí či pálí tak se prostě škrábeme a drbeme, všelijak se třeme a dřeme.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání