Začnu z úplně jiného konce. A obšírně. Budu mluvit o učení. Nevím, kdo z vás si kromě běžné školní docházky dosud doplňuje vzdělání. Např. v nějakém vzdělávacím kursu. Učení je pro leckoho trvalou a významnou součástí života. No, do školy jsme chodili všichni. Všichni jsme se učili a nejen ve školních škamnách.

Když tvůj bratr zhřeší… Evangelium nám podává návod, jak zacházet s hříšníky. Je to návod vskutku potřebný. Co si budeme povídat – lidská vina a hřích jsou doma všude, kde pobývají lidé. Tedy i v církvi. I my, křesťané, se potýkáme s hříchy a vinami, i my se dopouštíme rozmanitých faulů a podrazů vůči Bohu a vůči bližním. Všelijak se báníme plnému životu ve víře, naději a lásce. Hřích je doma u nás, mezi námi, v nás. Hřích bychom si mohli dát rovnou do názvu církve a kostel vyvěsit nápis Církev hříšníků a hříšnic.

Ach, to byly ještě zlaté časy. „Věřím jenom tomu, co vidím.“ Tak zní dávné heslo pochybovačů, kteří se zdráhají uvěřit těžko ověřitelným zprávám. „Jenom to, co spatřím na vlastní oči, je pro mě hodnověrné. Skutečné. Opravdové. A co neuvidím, nepřipouštím.“ Patronem těch, kdo věří očima, se hned již na počátku křesťanství stal apoštol Tomáš. Dokud neuvidím na Ježíšových rukou stopy po hřebech, neuvěřím. (25) Tak nevěřícně reaguje Tomáš na slova svých spoluapoštolů, kteří se v Tomášově nepřítomnosti setkali se Vzkříšeným Kristem.

Na úhlu pohledu záleží. Fotbaloví rozhodčí by mohli vyprávět. Proto na hřišti není jenom jeden sudí, ale jej jich tam rovnou několik. Každý z nich vidí zápas odjinud, a tudíž ho vidí jinak. Byl zákrok čistý, nebo se jednalo o faul? Byl hráč na oprávněném místě, nebo se nacházel mimo hru? A hlavně – přešel míč cele přes brankovou čáru, nebo nepřešel. Byl to gól, nebo nebyl? Na úhlu pohledu záleží.