Svátek díkuvzdání za úrodu mám rád. Je takový pěkný, srozumitelný. Barevné plody ukazují štědrost Stvořitelovu. I letos se urodilo na polích a v zahradách, v sadech a na vinicích. Sláva. Hlad nám nehrozí. Náš život je ohrožen jinými nástrahami – neštěstím, zlobou nepřátel, nemocemi.  Ale hlad, hlad nám v našich zdejších mírových podmínkách nehrozí. Proto říkám znova: Sláva. Sláva Bohu.

Svátek díkuvzdání neznamená pouze, že provedeme jakousi účetní uzávěrku za letošní sklizní a řekneme „Povedlo se“. Je dobře, že obilí je pod střechou, zelenina ve sklepích a skladech. Těch lískáčů kolik se letos urodilo! Je dobře, že víno je v sudech, zavařeniny ve sklenicích, řepa v cukrovarech atd. Je to div, zázrak, když tohle všechno funguje a zajišťuje nám dostatek obživy.  Díkuvzdání obnáší ale víc než jenom klid nad pozitivní bilancí. My svou mysl obracíme i ke Stvořiteli, jakožto původci a dárci všeho, co se nám ocitne na talíři.

Díkuvzdání se tedy nevztahuje jenom na bilancování, ale je také součástí duševní hygieny. Vyjádřit vděk Pánu Bohu. Je opravdu úlevné říci: „Jsem obdarován. Mnoho jsem obdržel. Mnoho jsem obdržela. Nemusím se o všech-no starat já sám. Rozmanité dary ke mně proudí. Bohu díky. Nemusím všechno složitě vydobývat. Víc, než si zasluhuji, je mi dáno.“ Ano v tom spočívá duševní hygiena: Ne všechno v mém životě závisí na mně a na mých výkonech. Mnoho dobrého se odehrává i bez mého přičinění. Nezávisle na mne, avšak závisle na Bohu, který svět stvořil tak moudře, že se v něm dá žít. Proto Kristus v evangeliu říká: „Nemějte starost o život. … Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ (L 12,22+25)

Díkuvzdání jako součást duševní hygieny.  Nebýt stále ve střehu vůči světu, co mi nadělí špatného. Existují dvě veliké skupiny lidí. Jedni přijímají život s vděčností, radují se ze života a i přes různé těžkosti svůj pobyt ve světě pojímají jako dobrou příležitost.  Na druhé straně jsou lidé, u kterých převládá pocit křivdy, že jim svět něco bere, že jsou ohroženi neustálým rizikem nějaké ztráty, že by mohli přijít o něco, nač mají právo. A třeba i ve chvílích, kdy nečelí žádným těžkostem, nemají v sobě vděk, protože ty těžkosti mohou přece kdykoli přijít. Prostě si raději si od světa nic neslibovat. Dvě skupiny lidí – jedni žijí v přátelství se světem, u druhých převládá nepřátelství vůči světu.

Je zajímavé, že hranice mezi těmato dvěma skupinami není hranicí mezi vírou a nevírou. Že bychom řekli: Věřící jsou vděčni, nevěřící jsou nevděčni. Ne. Tak tomu vůbec není.  V míru se světem žijí jak lidé věřící v Boha, tak i lidé nevěřící. A obráceně. Ve vnitřní válce se světem se nacházejí lidé věřící i nevěřící.  Výborný příklad nám v tomto ohledu poskytuje dnešní epištola. Apoštol Pavel napsal svému mladšímu spolupracovníku Timoteovi dopis, v němž se mimo jiné věnuje i těm lidem, kteří žijí v konfliktu se světem. Kteří napjatě, křečovitě předpokládají, že svět na ně nějak útočí. Že jim klade nástrahy, kterým se oni musejí vyhnout. Zakazují lidem ženit se a jíst určité pokrmy. (3) Svět jako agresor, s jehož výpady je nutné se vypořádat.  A to prosím byli lidé věřící, kdo ve jménu Božích zákonů bojovali proti domnělé škodlivosti světa.

         Díkuvzdání je o duševní hygieně. Pořád neválčit, nýbrž najít smír se světem. Nebýt stále ve střehu vůči světu, co mi nadělí špatného. Svět má přece svůj původ u Boha a Bůh nám svět daroval jako vhodné místo k životu. Pavel se ohrazuje vůči těm, kdo jsou našponovaní a vidí ve světě především ty horší věci, nikoli ty lepší. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkuvzdáním. (4) Přijímejte s díkuvzdá-ním. Hleďte na svět jako na Boží dílo pro vás a buďte vděčni za vše, co dostáváte. Složte zbraně a děkujte. Složte zbraně své nespokojenosti, svých výhrad a námitek, svých černých scénářů a nenaplněných snů. Přijímejte to, co máte k životu, s díkuvzdáním. To je vaše duševní hygiena, způsob je se očistit od brblání a nespokojenosti. Ještě jednou připomenu Ježíšova slova: Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

Svátek díkuvzdání jako vděčný pohled na svět. Umět děkovat. Dříve, než si začnu stěžovat, co se nedaří a nejde, poděkovat za to, co se daří a jde. Jednoduchá logika. V pátek večer jsem šel po Poličce s mužem, který před pár dny přijel z napadené Ukrajiny. Pronesl bezelstnou poznámku: „To je nezvyk, jak u vás svítí světla – tolik a celou noc.“ Děsivá výpověď člověka, který prožil dva a půl roku ve válce. Ale pro mne se jeho věta stala další kapkou vděčnosti za to, jak dobře se nám žije a co všechno jde. Připojit ke svým životním situacím díkuvzdání. Sestry a bratři, dbejte na hygienu svých duší. Děkujte. Amen.

Lukáš 12,12-34           S275; 299; 128; 127; 124; 710; 755   Genesis 1,29nn

Kázání na  svátek díkuvzdání 2024.