Lidstvu se povedlo udělat několik opravdu báječných vynálezů za těch pár tisíciletí, co je civilizace civilizací. Doslova jsme obklopeni vynálezy, tu lepšími, tu horšími. Lepší třeba žárovka, horší kupříkladu cigareta. Jedním z těch bezpochyby lepších vynálezů je písmo. Způsob jak zazna-menat lidskou řeč pomocí znaků. Na počátku stálo písmo obrázkové – kdo by neznal egyptské hieroglyfy? Jenže obrázků a symbolů je mnoho. Čínština se svými 5-6 000 běžnými znaky není moc praktická, nemluvě o dalších nepoužívaných 75 000 znaků z minulosti. Naštěstí u nás je tomu jinak. Starověcí Féničané v oblasti dnešní Sýrie a Libanonu vymysleli před zhruba třemi a půl tisíci lety hláskovou abecedu. Trefa. Bedlivě poslouchali, z jakých zvuků se skládají slova, rozložili slova na prvočinitele a jednotlivé zvuky označkovali.  Geniální. Tak vznikla hlásková abeceda. Měli bychom Féničanům vděčností stavět pomníky, neboť díky jejich báječně jednoduchému vynálezu vznikla naše latinská abeceda, řecká alfabeta, východní azbuka či orientální arabské písmo. Nu: kde bychom byli bez Féničanů?

Přímo v sousedství Fénicie žil biblický lid Izrael. Ještě za čerstva měli Izraelci báječný vynález písma přímo z první ruky. Navíc hebrejština a féničtina jsou jazyky příbuzné, takže gramotnost si Židé osvojili poměrně snadno. Nejstarší hebrejské písemné památky jsou psány fénickými znaky. Mojžíš jimi psal, chcete-li. Později se přešlo na úhlednější čtverečkovou formu písma, tzv. kvadrátní, která se užívá dodnes. Tu používal Ježíš, chcete-li.

Báječný vynález písma. Jednoduchý způsob, jak zaznamenat lidskou řeč. Zbožní Izraelci uplatnili tento skvělý vynález v prostředí své víry. Trefa. Posvátné texty, které ukazují směr na životní pouti a povzbuzují v časech tísně, tyto posvátné texty už nemusely být pracně memorovány. Byly zapsány černé na bílém. A byly pečlivě opisovány znovu a znovu, aby se do dalších měst a dědin v co největší šíři dostalo poselství o dobrém Bohu Hospodinu. A nejen ve vlasti, ale i v cizině si souvěrci mohli přečíst, jak je Bůh věrný svým lidem a jak je bezpočtukrát provázel svou pomocí, když selhali nebo když jim druzí ublížili. Pro písničku lidé mohli sáhnout do sepsaného zpěvníku 150 žalmů. Atd. Celou sbírku posvátných písemností si židé sestavili. Svatá Písma, tak jim říkali. My jsme si to upravili na jednotné číslo a říkáme Písmo svaté. Ať tak či onak, písemně zaznamenaná Bible je zdrojem radosti i moudrosti.

Za časů Ježíšových byla písemná kultura mezi židy už velmi rozvinutá. V každém městě i ve větších vesnicích jste našli modlitebnu, kde byly vpředu na čestném místě uchovávány rukopisy svatých knih. Při bohoslužbě byly slavnostně vynášeny a každý dospělý muž z nich směl předčítat. Z tohoto důvodu byli židé po staletí patrně jedním z nejgramotnějších národů. Oni se učili číst, aby mohl číst svoje svatá Písma. V dnešním evangeliu ovšem Ježíš se čtenáři svatých Písem polemizuje. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život. (39) Jistě, písmo je báječný vynález a jím zachytit a zpřístupnit texty o Bohu je rovněž báječné. Problém však nastává, když báječný vynález začne ovládat veškerý okolní život.

Ještě jednou si poslechněme Ježíšovu větu: Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život. Vy jste se tak zanořili to těch písmenek, že už nevnímáte život kolem. Zkoumáte Písma skrz naskrz, objevujete souvislosti mezi jednotlivými knihami, přepočítáváte slova a ano, ono vás to baví. Rádi se noříte do literárního světa a svůj život si představujete v jeho kulisách. S Mojžíšem putujete pouští, s Davidem a s Mirjam prozpěvujete, s napětím sledujete Jeremjášovy osudy, váš život se prolíná s Biblí. Čtete a čtete, žijete zabaleni do písmenek. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život. Ale život je jinde. Skutečný život sahá za hranice svatých Písem.

Ježíšovi je líto čtenářů, kterým se život smrskl jenom na Bibli. Všechno chtějí mít v biblickém rámci a žádný další přesah už nevidí. Ježíš Písmo svaté nezpochybňuje, nedegraduje, ale zároveň nepřehlíží ostatní život. Sem míří Ježíšův povzdech: Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. (39n) Jste uhranuti báječným vynálezem písma, takže Písmo nechcete ani na okamžik opustit.  Ale život tepe jinde, říká Kristus. Jistě, v Bibli si přečtete mnoho zajímavého, ale prosím vás žijte se svými bližními. Já s nimi žiji, jsem tam, kde je život se svými bolestmi i radostmi. Odložte na chvíli písmenka a ochutnejte život. Se mnou ho můžete ochutnat.

Máme celou řadu svědectví o tom, jak se Ježíš opakovaně dostal do sporu se znalci Písma. Oni znali biblické souvislosti, které však byly těsné pro nové životní situace. Ježíš dráždil čtenáře Bible, poněvadž on žil s lidmi a snažil se do jejich životů vnést Boha. Vyhroceně lze říci, že Ježíš byl především věrný životu a až teprve potom byl věrný Bibli. Proto Ježíš uzdravil navzdory svátečnímu klidu ochrnutého muže, aby chodil a žil. Proto Ježíš zabránil zákonnému kamenování cizoložnice, aby dostala druhou šanci a žila. Proto šel Ježíš na večeři k odpudivému kolaborantovi Zacheovi, aby žil opět důstojně. Nesnažit se bezcitně vměstnat život do Bible, ale přenést milosrdné důrazy z Bible do života.

Dnes byl pokřtěn malý Matyáš. Křest je o životě.  Ano, my křtíme, protože nás k tomu vybízí Bible, ale hlavně křtíme kvůli životu. Křest jako vstup do života s Kristem. Vzkříšený Kristus nás vtahuje do života se vším všudy. Neutíkat ze světa do nějaké virtuální reality. Voda ve křtitelnici je hmatatelná hmota. Jsme usazeni do tohoto hmotného světa. Životem na tomto světě začíná život věčný.   

Lidstvu se povedlo udělat několik opravdu báječných vynálezů. Doslova jsme vynálezy obklopeni. Kéž se nám nestanou pastí, jako se staly Ježíšovým současníkům. Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život, vytýká jim Kristus. Co by řekl nám? Zkoumáte telefony a myslíte, že v nich máte život. Hledáte na internetu a myslíte, že tam to doopravdy žije. Ne, život je jinde.  Držte se mého směru, radí Ježíš. Já mám nasměrováno k živým lidem, nikoli k mrtvým technologiím. Ony se sice tváří živě, ale život je, když si sednete s druhým člověkem a povídáte si. Když se vezmete za ruku, když s přáteli strávíte pěkný večer, když vyrazíte na výlet do přírody. Když se modlíte za potřebné. Tenhle život žijte – o něm svědčí svatá Písma a jemu napomáhají všechny ty báječné vynálezy. Nemají životu vládnout, nemají nás ovládnout.

Také Matyáš bude žít v tomto prostředí vynálezů.  Co ho čeká za deset, dvacet, padesát let a dále? Nové a nové vynálezy. Před 40 lety v roce 1985 měl málokdo doma počítač, před 30 lety se první nadšenci připojovali k internetu. Před dvaceti lety jsme se už většinou všichni dopracovali k telefonu s tlačítky. Před deseti lety vstoupil internet naplno do telefonů. Co bude dál? Jaké vynálezy přijdou? V jakém světě budou žít naše děti? Kéž je neuhranou všechny ty technologie. Život je jinde. Voda křtu je připomínkou, že život se odvíjí tam, kde se potkávají lidé se sebou navzájem a kde se potkávají s Bohem. Bohu díky za život. Amen.

Kazatel 1,1-14               250; 549; S 89; 316; S 300, 408             Zjevení22,16n

Kázání v křestní neděli 22. června 2025.