Máte rádi maliny? A co ostružiny? Na čem rostou – na stromě či na keři? Samozřejmě že na keřících. Ale existuje v teplých oblastech, občas i u nás, strom, který má plody podobné malinám. Už jste o něm slyšeli? Morušovník a na něm moruše. Chutnají jako moruše. A tenhle strom bude hrát velkou roli v dnešním příběhu. Nebývá moc vysoký, zato má husté listí.

Zacheus se vrací z práce domů. Kapsy má plné, mnohem plnější než když šel ráno do práce. Má rozjařenou náladu, se svými kumpány — spolupracovníky a kamarády se zastavili na kus řeči. V hospodě si povykládali, jak se jim toho dne dařilo, koho se jim podařilo obrat, a jaký paragraf na lidi chytře použili, aby si vydělali víc. Proč by měli psát 50, když mohou napsat 100? Každý není celníkem. A je jedno, že máte malou postavu. Když máte drahé šaty a jste celník, každý vás musí poslouchat. Zacheus se vrací domů a říká si: mám přepychový dům, peníze, spoustu podřízených, co bych si ještě mohl přát?

Jenže vždycky když za sebou zavře dveře svého krásného domu, uvědomí si zvláštní prázdnotu, pocítí smutek. A začnou se v něm ozývat nepříjemné nutkavé otázky: Blázne, jaký má tohle všechno smysl? A taky: Je něco, co má vůbec smysl? Doma mezi čtyřmi stěnami — i když jsou krásně vyzdobené — mu docházelo, že není tím vysoko postaveným celníkem, ale Zacheem — malým osamělým mužem. Vyšel by docela ven, trošku si spravit náladu, jenže kam? Co na něj čeká na ulici? Jen pohrdání a posměch. Každý se mu vyhýbal obloukem, na sto honů. A nejvíc si asi před ním odplivovali ti nejzbožnější lidé, kteří Bibli a víru brali vážně, ti zbožní.

Zacheovi se v poslední době ty nepříjemné myšlenky vracely často. Nic ho netěšilo. Až jednoho dne se mu doneslo, že přichází rabbi Ježíš, ten, který převrací zaběhané pořádky, který klade otázky zbožným, léčí nemocné, sytí hladové a baví se i s kolegy celníky. Rozhodl se, že se na Ježíše zdálky podívá. A protože byl malý, rozhodl se, že vyleze na strom. Mohl by to být pěkný trapas, kdyby ho lidi viděli. A tak odhadne, kterým směrem asi Ježíš půjde a pak vyrazí dopředu, co mu jeho nohy stačí a vyleze na moruši — strom, který rostl podél cesty. Posadí se tam jak na pozorovatelnu. Sám nebude úplně na očích, listí ho aspoň trochu ukryje. A přesto Ježíše uvidí jako na dlani a uslyší, co říká. Aspoň na chvíli.

Schoval se v koruně stromu a ani nedutal, neodvažoval se ani dýchat. Vidí proud lidí, ve kterém pluje i Ježíš, jak se pomalu blíží k jeho moruši. Zacheus vidí Ježíše, ale i Ježíš vidí Zachea a hned volá: „Zachee, pojď dolů!“

Možná Zacheus na chvíli ztuhl hrůzou. Možná se cítil dost trapně. Tak důmyslně se skryl a s tímhle tedy nepočítal. Na chvíli zaváhal, zatočila se mu hlava z té výšky a z nenávistných pohledů lidí, kteří k němu vzhlédli. Možná chtěl dělat, jako že nic (celníci museli být dobří diplomaté a umět přecházet některé věci, jako že nic neslyšeli). Ale jako by se v něm něco zlomilo, stejně už nemá co ztratit. Už dlouho žil v napětí a zrovna teď už to bylo k neunesení. Ve vteřině se rozhodl a slezl dolů. V prvních řadách to zašumělo. Dav se rozestoupil, jako by se přiblížil malomocný, jen děti se posmívaly: hele prcek leze, a má chlupatý nohy!

A lidi si mezi sebou šeptali: Copak rabbi Ježíš ho zná, že mu říká jménem? Kdyby jo, tak co se s ním baví? Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to zač, že je to celník, že je nečistý, kolaborant, zloděj. A ještě se Ježíš zve k němu na večeři? A mnozí uraženě odcházejí domů. Podívaná, na kterou se těšili, se nevydařila. Ježíš sice přišel, ale dělá to, co se jim nezamlouvá.

Zato ze Zachea jako by spadl balvan. Ten rabbi mu dodal naději. Nic není ztraceno. A to, že cítí vinu za křivdy, které napáchal, je dobře. Vždyť v tom nemusí pokračovat. To jeho napětí, samota, odcizení není navěky. Ježíš s ním mluví. A Zacheus zažije, že má svoji důstojnost — ne tu úřadem nebo autoritou vynucenou, ale důstojnost lidskou. Zacheus si sám sebe může vážit, leccos se dá napravit, mnohé můžu odškodnit, můžu vybírat jen tolik, kolik bych měl a ne víc. Raduje se 

a slibuje Ježíšovi, že polovinu svého majetku věnuje těm, kteří to potřebují a poškozeným nahradí škodu čtyřnásobně!

Ježíš se raduje s ním a říká: Dnes jsi zachráněn, Zachee. Nahlídl ses pravdivě, nemusíš se povyšovat ani ponižovat, můžeš prostě napravit, co jsi provedl. Děláš dobrou věc a Bůh ti dá sílu. Vždyť k němu patříš, jsi taky synem praotce Abrahama. Kvůli tomu jsem přišel, abych zachránil, co vypadá jako ztracené. Život jsi sice prožil v bohatství, ale zároveň v samotě. Sice mezi lidmi (často to byli „jen“ tví podřízení nebo nadřízení), ale vlastně sám. Sice navenek spokojen, ale uvnitř tebe byla hořkost. A to se dneškem mění.

2. sloka „Kdysi k rybářům“

Mně se líbí, jak Ježíš na Zachea zavolal. Oslovil jej jménem. Bůh má pro každého z nás oslovení. „Zachee, slez dolů!“ I já mám slézt ze stromu, vylézt z úkrytu, z odstupu.

Zacheovy kapsy už nebyly tak plné a přesto má ve svém srdci větší radost, než když se mu s kumpány celníky vydařil lup. Nezívá k němu ze stěn prázdnota. Všechno k němu mluví, křičí smyslem. A někde vevnitř v srdci ho to žene k tomu, aby vycházel a dělal to, do čeho se mu předtím nechtělo, protože může. Bůh o něj stojí. Zacheus ten večer, když Ježíš odešel, usínal poprvé po dlouhé době s pokojem v srdci.

Kázání pro děti a dospělé podle přívravky nedělní školy v neděli 1. června 2025