Různá období mají vůči Ježíšovi různé výhrady. Jedna z nejstarších námitek zní, že Ježíš nebere náboženství dostatečně vážně. Že úctyhodné tradice naopak bere na lehkou váhu.  Odpradávna k serióznímu výkonu náboženství patří půst. Člověk se zřekne jídla, lahodných nápojů, pěkného šatstva, aby ukázal svůj odstup od přirozena a svou odevzdanost nepřirozenému Bohu. V Ježíšových dobách byl půst častým nástrojem zbožnosti. Postili se farizeové, postili se žáci Jana Křtitele. A přesně těmhle hluboce věřícím lidem zakořeněným v těch nejzbožnějších tradicích vadí, že se Ježíš nepostí.

Bílý závoj prošívaný nejjemnějšími nitkami, šaty až k zemi šité na míru+, nepohodlné, ale krásné střevíce. Vůně květin se nese vzduchem. Pod čerstvým ovocem a nejlahodnějšími sladkostmi se skoro podlamují stoly. Dlouhý čas příprav se naplnil. Svatební den. Radostné pohledy, zpěv doprovázený tóny klarinetu, smích, tanec a úsměvy. Blízcí, přátelé, rodina a milovaný – oslava lásky.

Došlo víno? Víno na svatební hostině? Nikoliv včera na rozlučce se svobodou, ale právě dnes došlo víno? Cožpak na některé svatbě, kde jsem kdy byl, došlo víno? Trapas.