Říjen 2026

Sborový dopis 2026/3

Není jedna adresa, o níž bychom mohli povědět: zde, v této kolébce rostla mladá církev. Od samotného počátku jsou adresy dvě. Chrám a domácí společenství.

Asi bych byl farizej

  • Marek 2,23-28

Patřil bych mezi ně.  Kdybych žil v Ježíšových dobách, patrně bych se stal farizejem. Ano, sestry a bratři, já osobně bych se nejspíš přiřadil k farizejskému hnutí. A rád. Zapomeňte prosím na negativní nádech, jaké slovo farizej získalo v průběhu křesťanských století. Jako už tolikrát v dějinách i farizejství kdysi na počátku začínalo jako svěží, věrohodný, přitažlivý myšlenkový proud. Lidé, kteří mají co říci. Lidé, kteří dovedou druhé inspirovat a nadchnout. Narušit každodenní šeď a vnést nové impulzy. A to všechno navíc jako součást vztahu člověka s Bohem.

Slavit zákon

  • 5. Mojžíšova 30,11-14

Oslavovat můžete ledacos. Oslavovat můžete narozeniny nebo absolvování školy. Nebo sportovní vítězství. Nebo nastěhování do nového domu. Nebo – vlastně lze vytvořit bezpočet záminek k oslavě. Možná si někdo vybavíte půvabný kreslený vtip od Vladimíra Jiránka. Skupinka mužů u stolu popíjí víno a jeden z nich vysvětluje kolemjdoucímu: „Trochu oslavujeme. Letos je tomu 155 let, co byl vynalezen lodní šroub.“ Inu, kde je vůle, tam je i cesta. Anebo bych rčení pro dnešek pozměnil: Kde je vůle, tam je i oslava.

Základní slovíčka víry

  • Matouš 15,21-28

Má vůbec smysl modlit se? Má význam pronášet nějaká slova na Boží adresu? Co je Stvořiteli veškerenstva po našich titěrných osobních záležitostech? Sestry a bratři, kladete si někdy tuhle otázku? Anebo ji vyostřím: Připouštíte si tuhle pochybnost – má vůbec smysl modlit se?

Zbožná nestydatost

  • 2. Timoteovi 1,7-12

Měl by ses stydět! Že ti není hanba? Co si o tobě lidé pomyslí? Takovým a podobným způsobem lze kárat druhé, když se nám nelíbí jejich chování. Já z těch slov cítím závan dětstvím, když se mi rodiče pokoušeli objasnit, že dělám něco opravdu nevhodného. Stud a ostych skutečně dovedou přibrzdit či úplně zastavit lidskou činnost. Zřetel na okolí, co řekne, dokáže člověka někdy až ochromit. Paralyzovat, že už nebude dělat vůbec nic. Aby se před druhými neztrapnil. Co by si přece o něm pomysleli!

Stvoření - obraz našeho světa

  • 1. Mojžíšova 2,4-9+15

Jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky? Jak vzpomínáte na nejranější roky svého života? Podle badatelů sahá naše paměť někam k věku okolo tří let. U někoho hlouběji, u někoho mělčeji. Záleží také na síle zážitku, k němuž se vzpomínky vážou. Každopádně naše počátky leží v mlžném oparu. Jen jakési záblesky vytvářejí náš pohled do naší osobní minulosti.

Všechno má svůj čas

  • Kazatel 3,1-9

 Je čas rozeníi čas umírání, čas sázet i čas trahat. (2)

„A k čemu to teda je sázet, když se to nakonec stejně vytrhá?!”

„K čemu vstávat, když jdeš večer spát?”

„Jak to myslíš?”

„Vždyť to přece není jen o probouzení a usínání. Život není jenom narození a smrt, sázení a trhání. Mysli taky na to, co je mezi tím.”

„Je pravda, že taková jabloň toho před vytržením docela dost stihne. Třeba dost jablek. A na naší zahradu vrhá moc fajn stín!”

„A nejenom to - i to vlnění ve větru zní jako docela hezký prožití dne, nemyslíš?”

Stránky