Každá mince má dvě strany. Rub a líc. Každá strana je jiná. Na jedné straně naleznete obecný symbol: státní znak, hlavu panovníka nebo určitý národní motiv. Na druhé straně bývá nějaký specifický obrázek. Významná osobnost, důležitá stavba, socha, událost atd. (Mimochodem, víte, co je na české dvojkoruně? Gombík neboli knoflík z velkomoravského období.) Na minci můžete dát ledacos. Hlavně ale musí být na specifické straně mince napsána její hodnota. Mince musí ukázat, jakou má cenu, aby pro lidi vůbec měla význam. Tedy: každá mince má dvě strany.

Já jsem kazatel a pro sebe jsem si objevil jedno kazatelské pravidlo. Pravidlo mince. Kážu na základě Bible. Každá mince má dvě strany a stejně tak i biblický text má dvě strany. Na to nechci nikdy zapomenout. Každý biblický text má dvě strany: jednu stranu obecnou, universální, nadčasovou. Druhá strana je specifická a ukazuje, jakou cenu, jaký význam pro nás má dávný text v dnešní době.

         Začnu tou obecnou, nadčasovou stranou biblické mince. Dnes čteme žalm 148. Radostný chvalozpěv plný oslavy Boha. Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výšinách! (1) A pak následuje obšírný výčet, kdo a co má Boha chválit. Děkovat, že Bůh stvořil svět, tedy i nás všechny v něm. Žalmista žasne nad zázrakem stvoření. Že vůbec něco existuje, ačkoli snazší je neexistovat. Žalmista stojí, rozhlíží se kolem, jeho pohled klouže z jednoho Božího výtvoru na druhý. Ukazuje: „Ty, slunce, chval Boha. I ty, nebe kolem. A ty, vodo dole. Oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky … ať chválí Hospodinovo jméno. (8+13)

         Námětem letošního tábora byly čtyři živly – země, voda, oheň, vzduch. Řečtí filosofové jejich pomocí popisovali svět. Podobně biblický žalmista popisuje rozmanité Boží tvory a vyzývá je k oslavě Boha. Ať chválí toho, jemuž vděčí za svou existenci. Nikdo nemá zůstat stranou radostné vděčnosti. Chvalte ho všichni jeho andělé, chvalte ho všechny jeho zástupy… ovocné stromy a všechny cedry. (2+9) Čili všichni, kdo existujete, chvalte svého Stvořitele. Takové je univerzální, obecné poselství dnešního žalmu. Jedna strana mince. Poselství nadčasové.

         Každá mince má dvě strany. A podle mého kazatelského pravidla o minci, je zapotřebí na biblický text hledět z obou dvou stran. Univerzální, obecnou stranu jsme už viděli. „Všichni chvalte Boha.“ Dobrá, ale jakou cenu, jaký význam to má pro mne? Chci znát i druhou stranu biblické výzvy. Specifickou stranu. Co z dávného chvalozpěvu aktuálně vyplývá pro mne a pro nás dnes.

          Země, voda, oheň, vzduch u Řeků jako základní prvky světa. Oheň, krupobití, sníh i mlha, vichr u Židů jako prvky v oslavě Boha. Ptám se, jakpak asi mohou oheň a kroupy a sníh a mlha chválit Boha? Jak mohou Stvořitele chválit slunce a měsíc a pahorky a voda? Jak? No, asi právě tím, že se chovají jako slunce, pahorky a voda. Že jsou tím, čím jsou. A nepokoušejí se být tím, čím nejsou. Prostě uplatňují, k čemu byli vybaveni při stvoření. Slunce chválí Boha tím, že svítí, ráno vyjde a večer zapadne. Sníh oslavuje Boha tím, že v zimě chrání zemi před mrazem a dodává jí vláhu. Voda chválí Boha tím, že teče, kudy má, a že osvěžuje žíznivé.

         Dělat, co dovedu. Taková je druhá strana dnešního žalmu. Jeho specifický, aktuální význam pro mne osobně. Dělat, co dovedu. Hledíme na stvoření kolem, na základní prvky světa, na živly a tvory, kterak už jenom svou prostou existencí chválí Boha.  Slunce nepotřebuje vonět, stačí, když svítí. Sníh nemusí tančit, stačí, když padá. Voda nemusí řídit auto, stačí, když teče a zahání žízeň. Ani já nemusím dělat převratné věci. Nemusím dělat zázraky, stačí, když budu dělat, co dovedu. Už tím, že jsem, chválím Stvořitele. Ve svém osobitém životní situaci jsem dost dobrý pro Boha. Jinoši i panny, starci i mladí, ať chválí Hospodinovo jméno. (12n)

         Dělat, co dovedu. Učit se od slunce, od vody, od ohně a vzduchu. Učit se být dobrým stvořením. Uplatňovat, co umím.K čemu jsem byl stvořen. Apoštol Pavel psal křesťanům do Korintu, aby si nevymýšleli fantastické scénáře. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. (1K 13,1) Nestavějte vzdušné zámky, stačí, když budete mít rádi lidi kolem sebe. Nemusíte provádět cirkusové kousky, nemusíte podávat extra výkony. K tomu jste nebyli stvořeni. Vy jste byli stvořeni k lásce. Abyste lásku přijímali a dávali. Bez lásky jste porouchaným stvořením. Bez lásky jste sluncem, které nesvítí. Bez lásky jste vodou, která nezažene žízeň.

         Máme za sebou tábor. Jsem přesvědčený, že tím, jak jsme ho dělali, jsme chválili Pána Boha. Oslavovali jsme Stvořitele za dar života. Víte, je krásné, že nemusíme dělat zázraky. Stačí, když děláme, co dovedeme. Takové je kouzlo tábora. Pokud je v naší činnosti láska, pak jsme dobrým stvořením. A ta láska tady v posledních dnech byla. Máme rádi děti, máme rádi dobrovolníky z Česka i z USA. Obětavá láska je nejlepší způsob, jak oslavit Boha. Haleluja. Amen.

1 K 13,1-7   549; S Bázní, 777, S 12, 178              Jan 13,34

Kázání v neděli 27. července 2026 na závěr tábora s Američany