Takové pěkné číslo – sedmička. Sedm chlebů měli učedníci, než se pustili do jídla. Sedm košíků nasbírali, když bylo po jídle. Sedm dní je v týdnu, aby byl úplný. A tak i já vám teď předložím sedm myšlenek k dnešnímu evangeliu.

1) Ježíš má kolem sebe početný houf posluchačů. Jejich počet šel do tisíců. Divím se, jak to vůbec mohl umluvit ve volné přírodě, aby tak početný zástup něco slyšel. Dost možná promlou-val opakovaně o tomtéž a lidé kolem něho cirkulovali. Poslechli si část a pak poodešli, uvolnili místo druhým. Poté kdesi bokem po-hovořili se známými, po nějaké době se k Ježíšovi na doslech opět vrátili, aby si poslechli další úryvek. Což by vysvětlovalo, proč lidé s Ježíšem tráví tak dlouhý čas. Již tři dny jsou se mnou, poznamenává Ježíš, a nemají co jíst.  Krásné a vzácné jsou chvíle, kdy zapomenete hlídat čas, hodiny vám ubíhají a vy si ani nevšimnete, že zásoby jsou pryč a vy jste už dlouho nic pořádně nejedli. Alespoň na chvíli odtrhnout mysl od všedních starostí. Ano, přál bych si být v onom zástupu a díky Ježíšovi se vymanit ze stereotypu.

2) Postřeh druhý. Ježíš řekl: „Je mi líto zástupu. …Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě, vždyť někteří jsou zdaleka.“ (2+3) Ježíše jala lítost, soucit. Emoce v něm pracují, když vidí, že jeho vděční posluchači stojí před problémem. Vlastně tak trochu jeho vinou. Neměl mluvit tak poutavě. Cesta domů se pro mnohé stává nemožnou, neuskutečnitelnou, nejitelnou. Tohle je evangelium. Dobrá zpráva, jakou Ježíš přináší o Bohu. My nevíme, co tam Kristus tři dny zvědavcům o Bohu vykládal. Ovšem víme, že po té dlouhatánské promluvě hovoří o lítosti, která se ho zmocnila. Takový je náš Bůh: soucitný, slitovný. Nepřebývá v komplikovaném teologickém systému, nýbrž se projevuje v lítosti nad nuznými.

3) Za třetí. Nastal čas jít domů. Ježíš se stará, aby se lidé vypravili na cestu. Aby u něho nezkysli. Což považuji za dosti zdařilý obraz křesťanství. Naše víra není fixací na nějakého guru, jemuž bychom viseli na rtech a od něhož bychom odvozovali všechny své životní kroky. Ano, poslechnout si Ježíše, ale pak jít svou vlastní cestou. Samostatně. Osobně se starat, jak promítnout Boží moudrost do svého vlastního rozhodování. Kristu občerstvil a posílil posluchače svými slovy, nyní hledá jak je posílit pokrmem. Ježíš se zeptal učedníků: „Kolik chlebů máte?“ (5) Péče o ducha a o tělo mají být v rovnováze.

4) Čímž se dostáváme k čtvrtému postřehu. Chleba pro všechny. „Sedm,“ odpověděli učedníci Ježíšovi na jeho otázku. Sedm chlebů, sedm chlebových placek pro tisícihlavý zástup. Jako když plivne. Ježíš vyzve lidi, aby se posadili, a pak slyšíme ozvěnu. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům. Tady se ozývá večeře Páně. Podivuhodná Boží štědrost, která drží lidi při životě navzdory zmaru.  Ale kterým směrem se ozvěna nese? Zpětně, od večeře Páně k nim, do dávného příběhu? Anebo naopak, od nich směrem k večeři Páně? Až za chvílí budeme stolovat s chlebem a vínem, budeme spojeni se zástupy, které tenkrát sytil Kristus. Díkuvzdání, lámání chleba, rozdávání. Jsme spojeni s milióny křesťanů napříč staletími. Nespočetný je zástup, jejž Kristus hostí.  

5) Bod pátý: zázrak. Zázračné nasycení. Dával chleby svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. …I jedli a nasytil se. (6+8) Hm, a kde přesně se stal ten zázrak? V jakém momentu, na kterém místě? Příběh se vypráví a najednou lup, a zázrak je tam. Není ho vidět. Zázrak zůstává jaksi za zrakem. Není na dohled. Taková je holt vlastnost zázraků, že je není vidět, když se dějí. Nebylo co jíst a je co jíst. Slavíme dnes svátek díkuvzdání za úrodu letošního roku. Celý rok se odehrával na polích a zahradách zázrak a my jsme ho nevnímali. Máme co jíst. Ještě že si onoho zázraku všimneme aspoň dnes. Škoda, že většina společnosti zázraku úrody přechází bez povšimnutí. Možná, že za svou vnímavost vůči zázraku obživy vděčíme takovým biblickým příběhům o zázračném nasycení.

6) Za šesté: A sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. (8) Na začátku sedm chlebů, na konci sedm plných košů. Pozitivní bilance. Aha, a co s těmi sedmi koši přebytků udělali? Jaké bylo pokračování onoho příběhu? Asi si ho máme domyslet sami. Vyhodnotit situaci, co se vlastně stalo. Na počátku učedníci nic moc nemají, jen trochu chlebů a mnoho rozpaků. Avšak ve výsledku mají víc než dost. A přitom se ještě vydatně podělili s dru-hými! I zde lze spatřit obraz církve: na počátku nic moc nemáme, leda rozpaky. Říkáme si, jestli má vůbec cenu se o něco snažit.  Ale díky Bohu se lze nadít nečekaných výsledků. Sedm košů naplněných přebytky znamená, že počet není uzavřený. Stále noví a další mohou přijít. Pán Bůh má dost posily pro všechny, i pro ty, kteří tady ke stolu dnes s námi nepůjdou.

7) A nakonec za sedmé: malá hádanka na závěr. Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských. (10) Kam? Dalmanutha? Kde to je? Marně byste hledali na mapě. Marně už od dob evangelistových lidé pátrají, kde leží končiny dalmanutské. Nevíme, co měl Marek na mysli. Proto opi-sovači biblických rukopisů údaj všelijak vylepšovali a opravovali. V našich Biblích najdete poznámku pod čarou s variantami – do končin magedských, do končin melegadských, do končin magdal-ských. Uf. Pěkný zmatek. Ale možná záměrný. Cíl neznámý. My nevíme, kam vede další cesta. My nevíme ani, kam povede naše další cesta. Jenže my se nemusíme bát cesty, která je před námi, třebaže cíl není úplně jasný. Díky Bohu jsme jako učedníci na cestu vydatně posilněni.  A nezapomínejte, ještě s sebou mám těch sedm košů. Naděje na Boží péči trvá. Bůh je štědrý, i co se výhledů do budoucnosti týče. O tom je díkuvzdání. Bohu díky. 

Sedm chlebů, sedm košů. Vůbec se nedivím, že někdo považuje sedmičku za šťastné číslo. Amen.

Izajáš 58,7-12  621; S 126; 128; 127 124 Píseň Chvály, 418 1 Tm 4,4n

Kázání v neděli díkuvzdání 11. října 2026.