Sestry a bratři, mnoho lidí má rádo napínavé filmy. Přiznávám, patřím k milovníkům napětí. Různá dobrodružství dokážou napnout nervy až k prasknutí. Pěkně v teple a v pokoji sledujeme, jak se hrdinovi daří obelstít protivníky a uniknout do bezpečí. Právě všelijaké ty útěky a úniky vytvářejí zápletku mnoha příběhů. Útěky z vězení, ze zajetí, z otroctví. Čím důkladnější ostraha, tím důmyslnější plán záchrany a tím i větší napětí před obrazovkou. A což teprve, když se takový útěk neodehrává ve filmu, nýbrž ve skutečnosti. Možná si takové případy vybavíte. Vděčné novinářské téma.

Chtě nechtě se mi nad dnešním Ježíšovým výrokem vybavuje tvář Ladi-slava Špačka. Znáte ho? Asi ano. Za Václava Havla měl na Pražském hradě na starosti otázky etikety. Pro různá prezidentská setkání bylo zapotřebí vybrousit pravidla odívání, pozdravů, přesunů a také stolování. Jak se chovat při jídle, aby to nevypadalo trapně. Pan Špaček se po odchodu z hradních služeb věnuje etiketě i nadále; bývá docela zajímavé, co říká.  Myslím, že v naší společnosti dělá dobrou osvětu na poli, které bylo dlouho neobděláváno.