Oslavovat můžete ledacos. Oslavovat můžete narozeniny nebo absolvování školy. Nebo sportovní vítězství. Nebo nastěhování do nového domu. Nebo – vlastně lze vytvořit bezpočet záminek k oslavě. Možná si někdo vybavíte půvabný kreslený vtip od Vladimíra Jiránka. Skupinka mužů u stolu popíjí víno a jeden z nich vysvětluje kolemjdoucímu: „Trochu oslavujeme. Letos je tomu 155 let, co byl vynalezen lodní šroub.“ Inu, kde je vůle, tam je i cesta. Anebo bych rčení pro dnešek pozměnil: Kde je vůle, tam je i oslava.

Oslavovat můžete ledacos. V církvi máme různé svátky a různé oslavy. Každá církev slaví trochu jinak. Po svém. Vkus a zbožnost bývají rozdílné. Snad by se dokonce dalo říci, že církve se od sebe navzájem liší tím, co a jak a kdy slaví. Což se občas promítne i do názvu. Existují církve pravoslavné, neboli slavící pravým způsobem, jak o sobě hrdě hlásají. Objemný by byl katalog křesťanských svátků a oslav. Avšak nápadně mezi nimi – ve všech tradicích – chybí oslava Bible. Proč my křesťané nemáme svátek Písma svatého? Proč neoslavujeme, že máme z čeho číst při našich bohoslužbách? Proč neslavíme, že lze čerpat ze souboru dávné moudrosti? Škoda. To je přece tuze dobrý důvod k oslavě, že existují slova, která vnášejí orientaci do našich životů.  Dobrý důvod k oslavě. (Lepší než vynález lodního šroubu.) Vynález Bible. My nejsme odkázáni sami na sebe. V péči o duši nezačínáme od nuly. Nemusíme všechnu naději vymýšlet od prvopočátku. Jsou zde ověřené životní postupy, jež lze uplatnit i dnes.

Takže: co byste řekli na svátek Bible? Den Písma svatého? Vánoce, velikonoce, letnice, díkuvzdání, den Bible. To by nebyla špatná sestava. Zajisté bychom vynašli i nějaký důstojný způsob oslavy. A určitě bychom se mohli inspirovat u židů. Oni Písmo svaté umějí slavit. Mají svátek přímo zaměřený na Bibli. Simchat tóra se jmenuje. Neboli radost z tóry. Radost z Božích přikázání. Radost ze zákona Božího. Veselý svátek. Svitek tóry je vynesen ze synagogy v radostném průvodu. Kolem svitku se tančí. Tančí se svitkem. Radost, že Bůh promlouvá a že má poselství i pro naše životy. Och, i nám křesťanům by slušel takový svátek. Proč netančit kolem Bible? Proč netančit s Biblí v radosti, že Bůh nemlčí?

Svátek Bible. Simchat tóra. Radost z tóry, radost z Božího zákona. Ten svátek nespadl židům do klína znenadání. Za jeho zrodem stojí dlouhé úsilí. Židovské náboženství prošlo ve svých dějinách obrovskou proměnou. Ani neumíme onu ohromnou proměnu pořádně docenit. Kdesi v šerém dávnověku jsou Hebrejové se svými zemědělskými zvyklostmi. K nim patřily i oltářní oběti, jež byly naprosto běžnou součástí tehdejších náboženských kultů. V tomhle bodě se Izraelci od okolí nelišili. Hlavní kontakt s božstvy se odehrával prostřednictvím obětin. Suché oběti ve formě plodů, obilí a dalších výpěstků, a vedle nich nákladnější a tím pádem i závažnější oběti krvavé.  Oltářně poražené dobytče nebo ve skromnějším případě drůbež či nějaký drobný ptáček. Důležité bylo bohům něco věnovat. Přinést jim dar na oltář. Že tenhle obětní provoz byl hluboce zakořeněn i v dávném Izraeli, dokládají četné biblické postesky, že lidé místo v jeruzalémském chrámě obětují na kdejakém návrší, dokonce kdejakým bohům.

Jenže židovské náboženství prošlo obrovskou proměnou. Naučilo se fungovat bez obětí. Revoluční změna. Úplný rozchod s tradičním náboženstvím. Původě to byla z nouze ctnost. Židé se nechtěli obětí vzdát, akorát už prostě dál přinášet oběti nemohli. Nešlo to, poněvadž ve válce byl zničen chrám v Jeruzalémě. Navíc vítězní Babyloňané razili despotickou stalinskou politiku násilných transferů obyvatelstva za účelem jejich pacifikace. Nejvyšší vrstvy židovstva byly přesídleny do ciziny – „k řekám babylonským, kde sedávali s pláčem“. (Žalm 137) Co si počít daleko od vlasti? Jak v nepříznivých podmínkách uchovat svoji víru? Kterak konat bohoslužby v exilu bez svatyně, bez oltáře se svatým ohněm, bez kněžstva a dalšího pomocného personálu? A hlavně jak předávat víru dětem a vnoučatům? Co nám zbylo, když jsme byli vyhnáni daleko od zaslíbené země?

Někdo by po katastrofě propadl zoufalství, židé však naopak nabrali novou sílu. S Boží pomocí nalezli víru, že i v cizině je Bůh s nimi. Zjistili, že jim po ztrátě obřadů zbyla víra v Boha a jeho slovo. To je ten obrat. Velikánský objev. Změna, která z židů udělala lid knihy. Obejít se bez chrámového provozu. Kontakt s Bohem se neodehrává přes obětní rituály, nýbrž skrze čtení Písma. Židé začali sepisovat a shromažďovat texty, které pro ně byly svaté, jelikož osvětlovaly vztah Boha a jeho lidu. Tak vznikla Bible.

Oslavovat můžete ledacos. Židé oslavují dar Božího Zákona. Je povzbuzující vědomí, že uprostřed složitého světa máme orientační body, jimiž je možno se řídit. Tohle vědomí pomohlo židům přetrvat po staletí a tisíciletí jako menšina v odlišném prostředí. Držela je víra, že Bůh je s nimi, že na ně nezapomněl, neboť jim natrvalo poskytuje svá přikázání. Boží zákon. Tóru. Simchat tóra znamená radost z tóry, radost, že Bůh nemlčí.

Dnes čteme z 5. knihy Mojžíšovy. Celá kniha má slavnostní ráz. Ona sice přináší řadu všelijakých přikázání, ale její celková nálada je velmi vznešená. Boží zákon není soubor zdrcujících, skličujících pravidel. Je světlem na naší životní stezce. Mojžíšova kniha vlévá radost, že máme v ruce sepsaný Boží vzkaz. Už nejsou zapotřebí důmyslné rituální oběti. Vyzkoušeli jsme přeci, že lze věřit i bez nich. Pojítkem s Bohem je naše naslouchání jeho slovu, neboli čtení Písma svatého. Naším pojítkem s Bohem je dodržování Božích příkazů. Řídit se v životě pokyny Stvořitele života. Pečovat o život, nikoli život mařit. Tohle je dobrá instrukce. Lide Boží, řiď se jí, dbej na Hospodina, svého Stvořitele. Rozvíjej život. Hloubej a zkoumej, co životu prospívá. Hledej a nalézej, co život podpoří. To je Boží příkaz. Žij v Božím světě.

Oslavovat lze ledasco. Dnes z Bible čteme oslavný text, který není zdaleka ojedinělý. Prýští z něj důvěra, že se v životě lze dobrat poctivých řešení. Že si lze i v komplikovaných rozhodováních udržet ohled na Pána Boha. I v měnící době jsou zde kritéria, podle nichž lze utvářet vlastní život i vztahy k okolí. Schválně si dnešní verše poslechněte ještě jednou. A prosím poslouchejte je jako slova do času dezorientace. Do času překotně se měnícího věta. Do času bezzásadovosti. Do času marného hledání trvalých hodnot. Takže co slyší čtenáři Bibli? Co slyší ti, kdo chtějí rozvíjet život Bohem darovaný?

Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Vždyť' to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (11-14)

Asi jste si všimli, že nezazněl žádný určitý příkaz typu „Plat' desátky!“ Záměrem je posílit důvěru, že je možno se orientovat podle Boha. Žít se zřetelem k dárci života. Je to možné. Člověče, máš se čeho chytnout. Neděs se, že vše je nekonečně složité. I ve složitosti je Bůh při tobě. Vždyť' to slovo je ti velmi blízko. Proto židé oslavují Bibli. A přesně sem mířila Ježíšova slova z prvního čtení. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon a Proroky; nepřišel jsem zrušit nýbrž naplnit. (Mt 5,17) Řečeno jinými slovy: nedomnívejte se, že jsem vám přišel dát nějaké náboženství bez Písma svatého, kde si bude moci cucat víru z palce. Ne, osobní štěstí se neskládá z módních trendů a konceptů blaha. Potřebujete Bibli k hledání štěstí. Nepřestávejte se učit od dávných hledačů, říká Kristus. Čtěte Bibli dál.

Ano, slušel by nám křesťanům svátek podobného stylu jako židovská simchat tóra. Místo radosti z tóry bychom mohli mít slavit radost z evangelia. Pěkně oslavit, že máme Bibli s radostnou zvěstí uvnitř. Samozřejmě že nemáme pokyny pro každou životní situaci. Farář Svatopluk Karásek byl na stará kolena zvolen do parlamentu. Netuším, jak dalece jej práce poslance těšila. Jednou si povzdechl: Ono nelze vždy při hlasování uplatňovat Boži zásady. Když řešíme zákon o balení koblih do sáčku, k tomu nic v Bibli nenajdu. Bible a koblihy, jak je skloubit dohromady? (Chudák Sváťa netušil, jakou kariéru v politice koblihy ještě později udělají.) Samozřejmě že nemáme pokyny pro každou životní situaci. Ale ta možnost, ten pokus orientovat se v životě podle Boha dárce za oslavu stojí. Amen.

Matouš 5,17-20 149; 420; 303; 749; 689 2 Tm 3,16n

Kázání v neděli 4. října 2026