1. Detektivky

Kdo z vás má rád detektivky? Já ano. Někde se něco divného stane a spustí se pátrání, které má objasnit průběh událostí. Detektivové hledají svědky, alespoň částečné. Zkoumá se, co kdo viděl, slyšel či jinak zaznamenal. Detektivové porovnávají různá svědectví a skládají je do jednoho obrazu, který ukáže, co se vlastně událo. Celý ten proces skládání je velmi zajímavý, napínavý. Proto máme detektivky rádi.

2. Kazatel detektivem

Lidé mají různé představy o práci faráře. Farář vede bohoslužby, připravuje svatby a pohřby, vyučuje děti, chodí na různé návštěvy, stará se o úřední dokumenty. Jistě, to vše patří ke kazatelské práci. Málokdo ovšem ví, že kazatel je také tak trochu detektiv.

Moje detektivní práce se odehrává během přípravy kázání. Někde v Bibli je něco napsáno a já pátrám, proč kdo co napsal. Zkoumám svědectví z různých stran. Hodně zajímavé bývá pátrání v evangeliích. Ježíš něco udělal či řekl a my máme čtyři svědky: Matouše, Marka, Lukáše a Jana. V čem se jejich svědectví shodují, v čem se rozcházejí a proč? Práce pro detektiva.

3. Markovo svědectví

Evangelista Marek nám líčí, že Ježíš vyprávěl o zasetém zrnku. Úplně běžná věc, kterou všichni posluchači znají. Sedlák na poli rozesel obilí a ono postupně roste. Nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. (28) Tomu lze snadno rozumět. Není ale snadné porozumět, proč a jak obilí roste. Sedlák sice ví, že obilí roste, ale nevidí, jak roste. Obilí mu neroste před očima.

Ježíš nás učí: „Nemusíte všechno vidět svým zrakem. Když roste Boží království mezi lidmi, není to hned vidět. Neznepokojujte se. Ono to roste. Mimo vaši evidenci. Ale mějte důvěru, že i když nevidíte hned výsledek, výsledek se dostaví.“ Ať člověk spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. (27)

Řecká Bible na tomto místě používá slovíčko, které my sice známe, které bychom zde však asi nečekali. Země sama od sebe plodí. (28) Doslova: země automaticky plodí. Tedy první výsledek naší detektivní práce: Podle Markova svědectví Ježíš mluvil o samorostoucím, automaticky rostoucím zrnu.

4. Matouš a Lukáš mlčí

Když vezmeme k výslechu další biblické svědky, oni nám Markovo svědectví nepotvrdí.  A to je zvláštní. Badatelé tvrdí, že evangelium podle Marka je ze všech evangelií nejstarší. Matouš i Lukáš očividně znali Markovo evangelium. Matouš celé věty a odstavce doslova opsal. Lukáš je volnější, používá více vlastní slova, ale pořád se drží Markova vyprávění. Ovšem ani Matouš, ani Lukáš od Marka nepřevzali podobenství o zasetém semenu.

Práce pro kazatele detektiva. Proč? Proč tady Matouš a Lukáš mlčí? Proč nepodpořili svědectví o Ježíšovi, který mluví o automaticky rostoucím zrnu? Představuji si je, jak sedí nad pergamenem, přepisují Markův text a najednou se zarazí. „Stop! Tohle já do svého svědectví nezahrnu. Boží království jako nějaký automat! Ne. Prostě ne.“

Já vlastně Matoušovi a Lukášovi rozumím. Oni chtějí lidi motivovat k činnosti. Aby jejich bratři a sestry v církvi byli aktivní, aby dělali něco dobrého pro Boží království. Automatismus není řešení. Smutní nebudou automaticky potěšeni. Hladoví nebudou automaticky nasyceni. Nevědomí nebudou automaticky vzděláni. Náš kostel se automaticky neuklidí. Je nutné něco dělat. Chápu, že nechtějí svědčit o samorostoucím zrnu.

5. Vy neuvidíte vše

            Pán Ježíš ale o automaticky rostoucím semeni mluvil. Tak svědčí Marek. Proč? Proč nám Marek předkládá svoje svědectví, které nikdo další nepotvrzuje? Marek nechce, abychom složili ruce do klína. Marek nehlásá: „Nemusíme nic dělat. Všechno běží automaticky samo. My se nemusíme snažit.“ Marek ukazuje na něco jiného.

Ať člověk spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí. Sestry a bratři, ani nevíme jak. Nevidíme růst obilí, nevidíme růst Boží království. Ale ono roste.

6. Ono to roste

            Máme za sebou týden tábora. Letošní tábor se povedl. Tábor znamená obrovské množství práce. Nic se neudělalo automaticky. Evangelisté Matouš a Lukáš by z nás měli radost. Jenže my potřebujeme slyšet i Markovo svědectví: Až skončí naše práce, až už nebudeme na poli rozsévat dobrou setbu, dobré dílo neskončí. Země sama od sebe – automaticky – plodí. Ne všechno záleží na nás a na naší práci.

            Rozejdeme se do běžného života. Američané se vrátí za moře. Nedozvíme se nikdy přesně, co si děti z tábora odnesly. Bude lepší jejich angličtina? Rozvinou se nová přátelství? Zakoření v dětech zkušenost otevřeného společenství? Nevíme, kdy a jak co dozraje. Ale víme, že jsme rozsévali s láskou a s radostí. To je dobrá setba. Podle Marka, se mnohé se děje mimo naši evidenci. Mějte důvěru, že i když nevidíte hned výsledek, výsledek se dostaví. Ono to roste. Amen.

Deuteronomium 28,1-6          549; S 119; Láska; S 12; 777             Koloským 3,12n

Kázání v neděli 20. července po táboře s Američany