Naděje pevně na zemi

Na poušti vytrysknou vody, ze sálající stepi se stane jezero. Sestry a bratři, asi je dost nepatřičné kázat o poušti zrovna v dnešním počasí. Co bychom dali za takový rozpálený letní den? Kdo na to má, vyráží během zimních měsíců do exotických krajin, kde je tepla stále dost. Moci alespoň nějak, alespoň na chvíli změnit svou situaci.

Právě o změně situace k nám promlouvá prorok Izajáš. Kolik změn a proměn měl asi na mysli? Žil v době, kdy se otřásaly státy, kdy se hroutily národy, kdy mnohá náboženství ztrácela svůj lesk. Velmoci si spolu vyřizovaly účty a už tehdy platilo: Když se kácí les, létají třísky. Tehdy třísky vydatně létaly z izraelských obydlí. A nejenže létaly, ony i dost často vzplanuly nebo se lidem nepříjemně zadíraly pod kůži. Myslím, že tehdejší období můžeme klidně srovnat s třicátými a čtyřicátými léty minulého století, kdy se v Evropě schylovalo k obrovskému konfliktu a k propuknutí války nejukrutnější ze všech. Všechno se tenkrát mělo odvíjet jinak a bylo by bývalo lépe… (Doufám, že z odstupu nebudeme podobně hodnotit dvacátá léta našeho století.)

Jenom umět změnit situaci. Kolik lidí se namáhalo, ale marně. Byly snad jejich sny bláhové? Snažili se zbytečně? Vyhlíželi nějakou změnu, která stejně nemohla nastat? Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. (6n) Opravdu si Izajáš myslel, že se pustina promění v kvetoucí zahradu? „No prosím vás, odkud by se tam ta voda asi tak vzala?“ Leckdo si při Izajášově prorokování poklepával na čelo. „Naivka. Che. Voda uprostřed pouště? Tak na takovéhle změny  my nevěříme!“  Čili ptám se znovu, ptám se vás: Nepřepísknul prorok ty vyhlížené změny? A nejsme my stejně naivní jako on, když s Biblí před očima očekáváme takovou nereálnou proměnu? Nepřehnal to Izajáš zkrátka? Voda v poušti…

Izajáš to přehnal. Schválně mluví proti všem předpokladům. Líčí obrazy, které byly sice lákavé, ale nebyly vůbec uskutečnitelné. Asi jako kdybych já vám teď pověděl, že až vyjdete z kostela, bude venku máj a vše pěkně pokvete a povoní. Ano, ono by to bylo krásné, nádherné, příjemné. Jenže neskutečné. Co naplat, že se nám rozkvetlý máj líbí? Co naplat, že by vodní zřídlo uprostřed pouště znamenalo vzpruhu pro celé okolí? Šlo by to zcela proti přírodě. Tohle přece není možné. Takové zázraky se nedějí.

No dobrá, ale co je tedy vlastně možné? Jaké zázraky se dějí? Když pochybovačně kroutíme hlavou nad vodou vprostřed pouště, nad čím hlavou pochybovačně nekroutíme? Čemu věříme? Co nám přijde pravděpodobnější než potoky v pustině? Izajáš přeháněl záměrně, vyprávěl o nemožných věcech, abychom si uvědomili, co je možné. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. (3) Copak si myslíte, že zůstanete podlomeni nastálo? Pročpak by váš život měl natrvalo zůstat ochromený pohromami, které vás zastihly? Nepřátelská vojska sice vtrhla do země, ale ještě stále není všem dnům konec. Ještě stále dýcháte, ještě stále kolem sebe máte lidi, kterým na vás záleží a kteří vás podrží. Že se hroutí státy? Že klesá hospodářství, že ubývá peněz? To je nepříjemné. Stále ale ještě máte přátele, stále ještě máte co na-ložit na talíř a vzdát za to díky Dárci života. Vy sice nezměníte poušť, ale změníte svůj život. Kdo jiný by se měl starat o vaši naději a důvěru a radost? Po těch se musíte poohlédnout sami. Vy sami si je musíte najít. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím.

Umět změnit svou situaci. Ovšem není hledání naděje a radosti uprostřed tohoto světa stejně bláhové jako hledání vody uprostřed pouště? Není to zase jenom nějaký náš líbezný sen, sen o věcech sice představitelných, ale neuskutečnitelných? Rádi se opájíme nereálnými vidinami. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Krása pomyslet. Jen si představte to koupání. A ty slaďoučké tropické plody, vypěstované v příhodných podmínkách. Není naše životní očekávání, není naše pomyšlení na pokojný život stejného druhu: krásné, ale neskutečné? Není, sestry a bratři. Umět změnit svou situaci není jen sen. (I když má k snění velmi blízko.) Že ještě něco očekáváme od života, není naivita. Že máme ně-jaké křesťanské vyhlídky, nadějné vyhlídky, vůbec neznamená, že jsme naivní. My si totiž dáváme pořádnou práci, aby naše přemýšlení o budoucnosti bylo poctivé, propracované, věcné. Proto také slavíme advent.

Příchod. My cíleně zkoumáme, co přijde. Zkoumáme, jak doufali předkové a co přišlo k nim. Celou Bibli máme plnou očekávání a na-plnění. A zkoumáme také svou vlastní naději, v co doufáme. Oč své doufání opíráme. A také kdy naše doufání je přehnané, neopodstatněné. Mimochodem – kdo dnes věnuje tolik úsilí promýšlení perspektiv života jako věřící? Nevím o nikom, o žádné skupině. Takže, kdo je tady naivní? My, kteří o budoucnosti přemýšlíme v souvislostech celého stvoření, anebo ti, kdo takto o budoucnosti nepřemýšlejí. A pak se nemůžeme divit, že v naší převážně nevěřící společnosti je tolik hořkosti, zklamání, beznaděje ohledně dalšího vývoje. A také tolik bezhlavého přilnutí ke kdekomu, kdo slibuje lákavější nabídku. Pověsit se na někoho, že on už nám konečně poskytne to pravé. Ano, bez námahy není naději kde brát. Je to jako hledat vodu v pustině.

Umět změnit situaci, čerpat naději tam, kde je jí po málu. Ne z laciných, líbivých snů. nýbrž  z pořádného zdroje, o tom Izajáš mluví. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcí: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle váš Bůh přichází s odplatou. Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ (3n) Životní perspektivy založené na Bohu. Naše naděje není jen nějakou momentální náladou, ona vychází ze spojení se Stvořitelem. Jako byl svět stvořen z ničeho, jako se v temnotách objevilo světlo, tak i naše doufání nemá jiný důvod, nežli Pána Boha. Být naladěni na řád, který Bůh dal celému vesmíru i lidstvu. Že pravda zmůže víc než lež, že láska je víc než nenávist. Že nejsme na život sami, ale že nás doprovází laskavý Bůh, který nám fandí, pomáhá nám, aby život byl naplněný a požehnaný. Odsud čerpáme. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle váš Bůh přichází.

A z takto zasazené naděje, z naděje zasazené do Boha, vyrůstá i další život. Další životní kroky. Pro Izajášovy současníky to znamenalo, že po přejití válek a poroby, se opět navrátí do své země. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plésáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. (10) V téhle naději se nezklamali, neboť jejich naděje pevně spočívala nohama na zemi a srdcem v Bohu. Umět změnit situaci. Neboli přemýšlet o adventu. O tom, co má přijít. Že nečekáme nějakou lacinou záchranu, se ukázalo na Ježíšovi z Nazaretu. Nebyl to mesiáš, který by spadl z nebe, nýbrž se narodil do lidské nouze a uprostřed lidského trápení žil až dokonce. Žádný pan zachránce, kde se vzal, tu se vzal, hlavně že má líbivý program. Kristus nepředkládá bláhové sny a jalové vize, nýbrž sám na sobě ukazuje, co je možné. Že je možné mít rád lidi, že je možné milovat Boha, že je možné přes útrapy dojít do života věčného. Amen.

Lukáš 21,25-33                   421, 135; 623; 647; 691; 454, 1-4+5                             Jakubův 5,7-8 

Kázání na 2. adventní neděli 8. prosince 2024.