Kázání

Ježíš, děti a Polička

  • Marek 10,13-15

Tenkrát učedníci Ježíše doopravdy naštvali. Jen si schválně pokuste vzpomenout, kde jindy v Bibli čteme, že se Ježíš rozčílil na svoje spolupracovníky. Mně se nic nevybavuje. Kristus se obvykle hněvá na své protivníky, na lidi tvrdé, bezcitné, na fundamentalisty, kteří se bezduchým způsobem drží litery, ale lidskou nouzi přehlížejí. Tentokrát je však příčinou Ježíšova hněvu chování jeho vlastních učedníků. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se, píše evangelista Marek.

Královy počty

  • 2. Samuelova 24,1-12

            Je to jen jeden střípek z veliké biblické historie. Slavný a mocný král David udělal chybu. Chybu politickou i chybu náboženskou. Dopustil se pošetilosti. Začal počítat obyvatelstvo ve své říši. Na tom nám nepřipadá nic divného. Každá výkonná státní správa chce mít přece představu o tom, kolik rukou v zemi pracuje, kolik rodin platí daně, kolik branců může být povoláno do boje proti nepříteli. Známe to z dneška, kdy statistický úřad pravidelně pořádá sčítání lidu, známe to z dějin – za císaře Augusta vyšlo nařízení, aby celý svět byl popsán, praví se ve známém vánočním příběhu.

Zůstávat v lásce

  • 1. Janův 4,13-21

            Začala sezóna svateb. Teplé letní dny snoubenci využívají k pořádání svatebních oslav. Skoro každou sobotu před polednem zaslechnete v městě troubení aut, která jedou k obřadu do kostela či na radnici. Netuším, kdy jste byli naposledy na svatbě vy. Já včera. Svatby rozhodně náležejí k tomu nejradostnějšímu, co patří do farářské práce. Mám svatby rád, obzvláště onen okamžik, kdy si ženich s nevěstou říkají navzájem svoje sliby. Jedinečný okamžik, kdy promlouvá láska. Láska, která má velikou naději do budoucna.

Pro Hospodina

  • Jozue 24,15+20-24

Kdo se bojí vodou jít, ten podle tónu faraonu musí žít. Písnička, kterou určitě znáte. Dějiny Božího lidu začínají tím, že Izraelci jdou. Musí jít. Musí opustit Egypt. O Egyptu se v Bibli mluví jako o domu otroctví. Dům, kde se musí pracovat na druhé. Domov, kde Izraelci museli sloužit nelidskému státu, který je zotročoval, ne-li zabíjel. A tak šli pryč. S Boží pomocí. Opustili dům otroctví.

Hojnost. Ducha!

  • 1. Korintským 2,12-16

Co se týče dárků, jsou hlavním svátkem vánoce. Ovšem i dnešní slavnost seslání svatého Ducha je dárkovým svátkem. Dar Ducha svatého. Zatímco o vánocích dárky vidíme pěkně na vlastní oči pod stromečkem a pěkně si užíváme jejich rozbalování, dar Ducha svatého nelze jen tak vidět a nelze ho ani jen tak rozbalit. Bůh je jak vítr, nespatříš ho, nevezmeš do ruky.

Slova

  • Matouš 12,33-37

Zkuste si představit svět beze slov. Všechno by vypadalo úplně stejně jako nyní, akorát by nikdo neuměl mluvit. Nešlo by skládat z hlásek slabiky a ze slabik slova. Nešlo by ani slova psát, tak nanejvýš kreslit nějaké obrázky. Jak by fungoval takový svět beze slov?  A fungoval by vůbec? Co myslíte? Svět beze slov by se brzo zasekl a zhroutil. Náš svět, jak jej známe, nemůže existovat nezávisle na slovech. Pak už by to nebyl náš svět. My se beze slov neobejdeme. Potřebujeme si navzájem sdělovat věci vážné i nevážné.

Neděle radosti

  • Jan 16,16-23

Jubilate – jásejte, oslavujte, radujte se, buďte šťastní! Takové jméno nese dnešní neděle, je pobídkou k radosti. A pak následuje čtení o trápení a bolesti, o rozchodu a smutku.

Z lásky se stát pastýřem

Vzkříšený pověřuje Petra - sousoší v galilejské vsi Tabgha
  • 1. Petrova 5,1-4

Když chcete pochopit určitého člověka, měli byste alespoň trochu chápat jeho minulost. Sestry a bratři, neprozrazuji vám žádné tajemství, když hledám pojítko mezi současnými slovy a skutky člověka a mezi tím, co dotyčný člověk prožil dříve. Věru jednoduché pravidlo: minulost otevírá dveře k pocho-pení přítomnosti. Nejinak je tomu i v případě apoštola Petra. Než se zahloubáme do poselství, které nám předává ve svém dopise, nahlédněme do předchozího Petrova života. Zmíním několik mezníků.

Pán Ježíš, ten porazil smrti moc

  • Jozue 6,1-5

Jsou velikonoce a na počátku velikonoc byl prázdný hrob. Jak známo, ke hrobu se jako první dostavily ženy (nikoli učedníci) a zjistily, že hrob je prázdný. Byly překvapené, užasly a nedovedly si vysvětlit, co se stalo. Proč je kámen od hrobu odvalen? Kam se poděl Ježíš? Ukradl někdo jeho mrtvé tělo? Každý rok čteme z evangelia velikonoční vyprávění o tom, že se ženy polekaly, když se zmateně rozhlížely kolem prázdného hrobu. Přišel za nimi posel (nebo pár poslů), aby jim oznámil, že Ježíš byl vzkříšen.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání