Kázání

Prorok, jak má být

  • Matouš 21,10-14

Začalo odpočítávání času do velikonoc, sestry a bratři. V šesti týdnech postního období a v jim předcházejících nedělích se má ukázat, proč byl Ježíš vlastně zatčen, souzen, mučen a nakonec popraven. Celou zápletku lze shrnout do jedné jediné věty: Protože Kristus štval vlivné lidi. A štval je hodně. Dokud se Ježíš držel v ústraní na venkově, dokázali mocidržci jeho činy a slova ještě jakžtakž skousnout. Ale jakmile se Pán přiblížil k centru moci, začalo být dusno. Zloba a nenávist houstly, až v hlavním městě Jeruzalémě vygradovaly během velikonočních svátků.

Příšerné báje a jitřenka v srdci

  • 2. Petrův 1,16-19

Sestry a bratři, slyšeli jsme biblické čtení z Petrova dopisu, ale ten dopis klidně mohl být napsán včera. Vzato kolem a kolem, není zrovna dobrou vizitkou pro pokrok lidstva, že apoštolovy věty se dají číst pořád i po 1900 letech, že v sobě mají cosi čerstvého jako příspěvek v internetové diskusi či komentář na facebooku. Nedejme se zmást vznešeným jazykem, nezasekněme se na košaté gramatice, třebaže pravopis a dobrý sloh v našich současných médiích hrají jen tuze okrajovou roli.

Pomníky rybářům a rozbřesk v zapadákově

  • Matouš 4,12-23

Komu bylo postaveno nejvíce pomníků, sestry a bratři. Co myslíte? Nemám na mysli žádnou určitou osobu, ale povolání, profesi. Lidské zaměstnání. Komu myslíte, že bylo postaveno nejvíce pomníků, památníků a soch? Že by umělcům? Různým básníkům, spisovatelům, skladatelům? Vezměte si jenom naši Poličku – kousek odsud v parku máme sochu Bohuslava Martinů a Svatopluka Čecha. Tak komu bylo postaveno nejvíce pomníků? Že by státníkům, politikům a revolucio-nářům a všelijakým myslitelům, kteří hýbali dějinami? Ani tady nemusíme chodit pro příklad daleko.

To by se nám líbilo

  • Matouš 8,1-13

To by se nám taky líbilo. Ježíš sestupuje z hory a uzdravuje. To by se nám také líbilo, kdyby zdraví proudilo bez zábran, volně a účinně. Kdyby přísun zdraví zázračně obnovil planetu zaseknutou v pandemii. „Ach, Pane, i nyní se k nám znej. Nešetři svou mocí, nešetři svou pomocí! Co ti brání, abys uzdravil naši dobu? Uzdravil jsi malomocného, uzdravil jsi ochrnutého, uzdrav i nás!“ To by se nám líbilo.

Křest vodou a duchem

  • Matouš 3,13-17

Sestry a bratři, v dnešním evangeliu o Kristově křtu vystupují tři postavy: Jan Křtitel, Ježíš Nazaretský a svatý Duch v podobě holubice. Možná bychom mohli říci v kostýmu holubice, neboť celý výjev tak trochu připomíná filmovou scénu. Něco se tam děje. Jakási změna, jakýsi posun. Děje se cosi, co lze vidět, cosi, čehož význam všem bude ještě zapotřebí vypátrat.

Ještě ne třináctiletý v chrámě

  • Lukáš 2,41-52

„Tak, a příští rok už budeš mít konfirmaci.“ Větu s tímhle obsahem, sestry a bratři, Pán Ježíš nikdy neslyšel a slyšet ani nemohl. Jakožto židovský chlapec Ježíš Nazaretský před sebou neměl ani konfirmaci, ani biřmování. (Ač se nám to nezdá, obě tato slova, jak protestantská konfirmace, tak katolické biřmování mají stejný slovní základ – confirmatio neboli latinsky potvrzení, utvrzení.) Na Ježíše nic takového nečekalo. To všechno je až pozdější křesťanský vynález, jejž zdaleka ne všechny církve sdílejí.

Heslo roku 2021

  • Lukas 6,36

Ježíš Kristus říká: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš otec.“

Když spolu sourozenci rozmlouvají o svých rodičích, může se při tom mnohé objasnit a vyjevit v novém světle. Je až s podivem jak otec a matkou jsou svými dětmi rozdílně vnímáni. Některé postřehy a vjemy vyplavou teprve, až když některý z rodičů zemře. To pak mohou zaznít věty jako: „To mluvíš o našem otci? Jak to že jsem si toho nevšimnul, nezkresluješ to trochu?“ Anebo může zaznít: „Nikdy nezapomenu, jak se táta sebral a přijel nám pomoct, když jsme to potřebovali.“

Třikrát o příchodu mesiáše

  • Jan 1,9-14

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (11) Sestry a bratři, příchod Vykupitele do světa rozhodně není jednoduchá záležitost. Nejde to jako po másle. Boží představy a lidské představy o záchraně se liší. Rozcházejí se v očekáváních. Někdy čekáme příliš mnoho, někdy čekáme příliš málo, někdy své očekávání napřeme nesprávným směrem. Evangelista Jan, když promýšlel Kristův příchod, to shrnul onou jedinou až lapidární větou:  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Plesající trosky

  • Izajáš 52,7-12

I. Pandemické trosky

Když si ráno na počítači čtu zprávy, svítí v pravém rohu řádek s různoba-revnými čísly. Počet nově nakažených za posledních 24 hodin, počet hospitalizo-vaných, počet uzdravených a počet těch, kdo s koronavirem či na koronavirus zemřeli. Tyto údaje jsou náramně důležité, neboť právě od nich se odvíjejí další opatření, která je zapotřebí učinit pro k zastavení pandemie. Jsou to velice sporná rozhodnutí. Co je přiměřené? Co je naléhavě nutné? Co je zbytečné?

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání