Děti i dospělí, Pán Ježíš vyprávěl příběh o ovečkách a o pastýři. Tam, kde žil Ježíš, nebyly rozlehlé louky, na které by se ovečky vypouštěly z ohrady a nechaly se tam jen tak pást. Pastva se musela hledat. Když málo prší, málo roste tráva. Takže stáda chodila každý den pořádný kus cesty. Kolem nich vždy běhal pes, aby je chránil, aby je hlídal. V Ježíšově zemi musel pastýř najít místa, kde by se ovečky mohly napást. My jsme si o tom společně četli žalm 23. žalm „Hospodin je můj pastýř“ – on mne vodí na zelená místa u vod. Tak tomu tenkrát bylo. Pastýř šel vepředu před svým stádem a vedl je. Zpíval nebo hrál na píšťalku a ovečky šly za hlasem, který znaly.

Co se ale mohlo se stádem oveček stát. Došli až na pastvu, pastýř si přepočítává ovečky — a jedna chybí. Co se mohlo stát? Ovečka uslyšela nějaký jiný hlas, jiné pískání a vydala se za ním? Nebo byla na konci řady, chvíli se někde zdržela a stádo už nenašla, už neslyšela hlas svého pastýře? To všechno se mohlo stát. To nám příběh neříká. To, co nám říká, je, že ovečka zabloudila. Ale to nejdůležitější je, co nám říká o pastýři. Pastýř si všiml, že mu jedna ovečka chybí. Mohl se na ni rozzlobit. Mohl si říci — ovečka hloupá, může si za to sama. Ale to on neřekl a vydal se ji hledat.

Pastýř hledá ovečku a je neklidný. Najdu ji v pořádku? Neuvízla nohou někde mezi kameny? Nespadla do nějaké jámy? Nezranila se? Pastýř ovci hledá, až ji najde. Tak to je krásné, že pastýř našel svoji ztracenou ovečku. Nechá těch 99 ovcí, které jsou v bezpečí, a vyráží hledat tu jednu ztracenou ovečku, která se ocitla v ohrožení. Ztracená ovce je nalezena a zbylé stádo je bezpečně v ohradě. A teď taková zvláštní otázka. Z koho má pastýř větší radost – z jedné nalezené ztracené nebo z neztracených 99? Bůh má lásku ke všem. Písnička „Chci celým srdcem vzdát“

Obraťme list – četli jsme dávný žalm. Víte, kdo ho napsal? Král David. Dříve než se stal králem, byl pastýřem. Takže dobře znal práci, jakou pastýř vykonává. David si často, když byl sám u stáda, zpíval a hrál na kytaru či něco podobného. Zpíval, že Pán Bůh je pastýř.  Písničky si sám vymýšlel a my je podnes zpíváme. Jak to složil? Hospodin je pastýř? Ne – Hospodin je MŮJ pastýř. Já jsem ovečka z jeho stáda. O mne se stará.

A teď se podívejme, co nám Ježíš říká? Podobenství o ztracené ovci. Je to obrázek, jak se Pán Bůh o lidi stará. Na každém člověku mu záleží. O každého človíčka se Bůh stará. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých. (14) Ani jeden z lidí, nemá skočit ztracený. Podívejte se kolem sebe – nikdo z těch lidí nemá skončit jako ztracená ovce uvízlá ve křoví, zapadlá mezi skalami… Nikdo z lidí. A přemýšlejte dál. Nejenom ti, které kolem vidíme, ale i ti, které nevidíme. Lidé mimo kostel. Třeba ve škole nebo v práci? Nebo lidé, které známe z obrazovky, protože se o nich mluví ve zprávách. Žádný z nich nemá zahynout. Všechny má Bůh rád, i když zabloudili a šli nebo ještě pořád jdou nesprávnou cestou.

Bůh se stará o všechny + Hospodin je můj pastýř. Ještě jsme to řekl málo jasně. Bůh se stará o mne. Já bývám jako ta ztracená ovce. Nejdu vždy po správné cestě. Někdy jdu velmi špatnou, temnou krajinou. V žalmu se mluví o rokli šeré smrti. Víte, někdy se můžeme cítit jako ztracená ovce. Uvízlí ve křoví, zapadlí mezi skalami. Nebo mně se líbí tenhle obrázek – člověk na dně jámy či studny. I já jsem někdy ztracen. Někdy se hádám s druhými lidmi a jsme na sebe zlí. To jsem ztracený na dně jámy. Nebo jsem nemocný a všechno mne bolí, nemohou stát, nemohu chodit, nemohu spát, jíst, je mi zle. To jsem ztracený na dně jámy. Nebo jsem bezradný, nevím, co mám dělat, když je přede mnou těžký úkol. Práce je tak ohromná, že ji nelze zvládnout. To jsem ztracený na dně jámy. Pro takové chvíle nám Ježíš pověděl o ztracené ovci. Pastýř nechá těch 99 zbylých ovcí, které jsou v bezpečí, a vyráží hledat tu jednu ztracenou ovečku, která se ocitla v ohrožení. A David k tomu zpívá: Hospodin je MŮJ pastýř. To mne Pán Bůh hledá a nachází, když jsem v životě ztracený jako ta ovečka. Písnička „Chci celým srdcem vzdát“

Takže mne i každého z vás Pán Bůh hledá, když jsme v životě ztraceni. Přesně podle Ježíšových slov: Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých. Pro všechny chce Bůh život. Je pěkné, když věřím, že jsme ztracená ovce, kterou Bůh hledá a nachází. Ale pozor – já nejsem jediný! Takových ztracenců je nás mnoho. Já díky Bohu nebudu ztracen na věky, ale ani ti druzí nebudou ztraceni na věky. Pán Bůh si to tak prostě přeje. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.

Rozhlédněte se kolem po kostele – nikdo z těch, koho vidíte, nemá být ztracen na věky. Ani ti, kdo jsou mimo kostel, nemají být ztraceni na věky. Ani ti, o kterých slyšíme ve zprávách a vidíme je na obrazovce, nemají být ztraceni. To všechno ale není jenom Boží práce. Ježíš nám vypráví podobenství o ztracené ovci, abychom se i my dívali kolem sebe a hledali ztracené. Není někdo z blízkých lidí ztracený na dně jámy. Když je někdo smutný a potřebuje potěšit? Když je někdo sám a nemocný, toho můžu navštívit. Kdo má mnoho práce, tomu můžu pomoci anebo si poslechnout, co všechno ho trápí. Kdo je naštvaný, ten by měl slyšet, ať se pořád nehněvá a ať přijde na jiné myšlenky.

Jsou to různé jámy, do kterých lidi padají. A mnohdy se nemůžeme dostat ven. Já i vy potřebujeme, aby nám druzí pomohli. Z každého nalezeného má Bůh radost, jako z nalezené ovečky. Když budeme číst dál, co Ježíš říká, zjistíme, že existuje ještě jedno temné místo, kde se lidé ztrácejí a kde je nutné je hledat. Ježíš mluví o odpuštění. Známe to z modlitby Páně: Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Neztratil se někdo z mých blízkých lidí v neodpuštění? Neuvízl v křoví zloby? Mojí zloby? Nezapadl mezi skály hněvu? Já se umím naštvat. Dovedu být na lidi zlý. Hněvám se, vztekám, nadávám. A co ti, o kterých takto smýšlím? Já je tam nemám nechat, ztracené v mém hněvu, v mém neodpuštění. Pastýř hledá ztracené ovce. A má radost, když se ztracení najdou a když se ztracení shledají v jednom stádu. Čili – já svým odpuštěním nalézám ztracené ovce. A když druzí odpouštějí mně, nalézají mne ztracenou ovci. Přemýšlejte o tom. Amen.

1 Korintským 13         250; 53; 757; S Ovečko ztracená,       Amos 5,21-24

Kázání v masopustní neděli 2. března 2025