Bylo, nebylo. Sestry a bratři, jak známo tato slova uvozují různé pohádky a pověsti. Bylo, nebylo. Za devatero lesy a devatero horami leží země a v ní… Dál už se každý příběh rozvíjí po svém. Také v Bibli čteme o jedné pověstné zemi. Nachází se za čtyřmi řekami, z nichž jedna dokonce protéká krajinou zlata, vonných pryskyřic a drahých kamenů. Ta země se nazývá Eden a je půvabná jako dobře pěstěná zahrada. (Gn 2,10-14) A přeci starobylé vyprávění o edenské zahradě má k pohádce velmi daleko.

Děti i dospělí, Pán Ježíš vyprávěl příběh o ovečkách a o pastýři. Tam, kde žil Ježíš, nebyly rozlehlé louky, na které by se ovečky vypouštěly z ohrady a nechaly se tam jen tak pást. Pastva se musela hledat. Když málo prší, málo roste tráva. Takže stáda chodila každý den pořádný kus cesty. Kolem nich vždy běhal pes, aby je chránil, aby je hlídal. V Ježíšově zemi musel pastýř najít místa, kde by se ovečky mohly napást. My jsme si o tom společně četli žalm 23. žalm „Hospodin je můj pastýř“ – on mne vodí na zelená místa u vod. Tak tomu tenkrát bylo.

Různá období mají vůči Ježíšovi různé výhrady. Jedna z nejstarších námitek zní, že Ježíš nebere náboženství dostatečně vážně. Že úctyhodné tradice naopak bere na lehkou váhu.  Odpradávna k serióznímu výkonu náboženství patří půst. Člověk se zřekne jídla, lahodných nápojů, pěkného šatstva, aby ukázal svůj odstup od přirozena a svou odevzdanost nepřirozenému Bohu. V Ježíšových dobách byl půst častým nástrojem zbožnosti. Postili se farizeové, postili se žáci Jana Křtitele. A přesně těmhle hluboce věřícím lidem zakořeněným v těch nejzbožnějších tradicích vadí, že se Ježíš nepostí.

Bílý závoj prošívaný nejjemnějšími nitkami, šaty až k zemi šité na míru+, nepohodlné, ale krásné střevíce. Vůně květin se nese vzduchem. Pod čerstvým ovocem a nejlahodnějšími sladkostmi se skoro podlamují stoly. Dlouhý čas příprav se naplnil. Svatební den. Radostné pohledy, zpěv doprovázený tóny klarinetu, smích, tanec a úsměvy. Blízcí, přátelé, rodina a milovaný – oslava lásky.

Došlo víno? Víno na svatební hostině? Nikoliv včera na rozlučce se svobodou, ale právě dnes došlo víno? Cožpak na některé svatbě, kde jsem kdy byl, došlo víno? Trapas.