Sestry a bratři, Bible je kniha o naději, avšak obsahuje také chmurná místa. Taková ponurá zákoutí, v nichž se necítíme dobře. Potemnělé události, o kterých neslyšíme rádi. Příběhy, které bychom nejraději vůbec neznali. Například onu právě přečtenou příhodu o Ananiášovi a Safiře, kteří padnou k zemi jako podťatí. Na scéně se znenadání objevují dva mrtví a my se jen z několika málo veršů dovídáme, co se stalo. Nedostatek podrobností vyvolává otázky. Muselo tomu tak být? Proč tak drastický konec? Byla smrt přiměřeným trestem za jejich vinu? A za jakou vinu ti dva vlastně pykali?

Uzavřeli jste někdy nevýhodnou smlouvu, sestry a bratři? Dali jste svůj podpis pod dohodu, které jste později litovali? Vždyť stačí tak málo – podomní obchodník, který nabízí výhodnější energie, výhodnější telefonování, výhodnější pojistku. Nebo nakoupíte reklamou opentlené zboží, které sice v první chvíli dobrovolně zaplatíte, ale až doma se vám rozleží v hlavě, že je vlastně vůbec nepotřebujete. Že ty staré hrnce, které používáte už 30 let, jsou pořád dost dobré a že na dosavadní matraci se vám sladce spí, třebaže matrace není superzdravotní. Jenže smlouva je uzavřena.

Jak stavím svůj život? Jaký materiál používám při konstrukci své rodiny, svých přátelství, své pracovní kariéry? Dělám dobré věci, nebo dělám věci špatné? Takové otázky patří do života člověka.

           Cosi zlého potkalo Boží lid. Sestry a bratři, je to dávná historie, přesto z ní až do dneška sálá bolest. Judské království padlo. Jeruzalém byl dobyt. Chrám sice ještě stojí, ale přední kněží byli odvlečeni do vzdáleného Babylóna. S nimi do vyhnanství putovali velmožové a vůdcové lidu, do vyhnanství putovali špičky tehdejšího průmyslu, tesaři a kováři. Co víc – nepřátelská vojska odvlekla samotného krále s královnou a s dvořanstvem. Babylóňané uštědřili zaslíbené zemi tvrdou ránu. Rozvráceny jsou dosavadní vztahy, scházejí lidé, chybějí prostředky.