Podobenství o marnotratném synu podává základní obraz vztahu mezi člověkem a Bohem. Bůh je v něm přátelský a smířlivý. Bůh, který nešíří strach, nýbrž lásku. Bůh, který nepěstuje výčitky, nýbrž odpuštění. Žádný div, že se toto Ježíšovo podobenství stalo pro mnohé křesťany podobenstvím číslo jedna.

Je zajímavé, že kromě obrazu Boha nám podobenství poskytuje i katalog různých lidských dialogů. Když listujeme obchodním katalogem, vidíme různé zboží. Když procházíme podobenstvím o marnotratném synovi, vidíme různé druhy lidského rozhovoru. Pojďme se v dnešním kázání podívat na podobenství jako na takový katalog.

První rozhovor: mladší syn žádá otce o majetek a opouští svůj domov. Možná to synovi připadalo snadné, ale pro otce to byl určitě hovor těžký i bolestný. I v našich domovech a sborech, kde se snažíme vytvořit prostředí lásky, někdy znějí podobně tvrdá slova. Místo jazyka blízkosti a pochopení promlouvá jazyk odcizení, jazyk soustředěný na vlastní osobu.

Druhý rozhovor vede syn sám se sebou. V mizerné situaci s kručícím břichem syn říká sám sobě, jak dobře bylo doma. Někdy potřebujeme samotu, abychom si v duši řekli všechna pro a proti. Zvážili možnosti a rozhodli se kudy jít dál. Po niterném rozhovoru syn plánuje návrat domů. My víme, že to bylo šťastné rozhodnutí. Proto: nezapomínejte mluvit se svou duší.

Třetí rozhovor v našem katalogu se odehrává nedaleko domu při setkání syna s otcem. Rozhovor, ve kterém syn přiznává svoje chyby. On si uvědomuje, že svou tvrdostí ublížil člověku, který ho má rád. Jsou to vzácné okamžiky, když dovedeme upřímně uznat svoje chyby. Kéž jsou takové upřímné rozhovory součástí našeho osobního katalogu.

Čtvrtý rozhovor je korunou celého příběhu. Otec ani nenechá domluvit syna, který mluví o svých chybách. Otec ihned organizuje oslavu. Pro otce je radost ze setkání důležitější než přesný seznam, co všechno syn udělal špatně. Ano, i takové rozhovory existují, kdy jsme překvapeni vlídností a laskavostí svých bližních, kteří nehledí na naše viny. Zde je vykreslen krásný obraz Boha: Bůh, který nevede přesnou evidenci našich hříchů, ale klidně se nechá přemoci láskou.

Pátý rozhovor v katalogu má opět nepříjemnou atmosféru. Tentokrát mluví starší syn a vyčítá otci, že marnotratnému synu uspořádal oslavu. On sám, který pilně pracuje celé roky na statku, nikdy takovou oslavu neměl. Rozhovor založený na hořkosti, na pocitu zneuznání, že nikdo nevidí, nikdo nedocení moje zásluhy. Ach, kolik takových zahořklých hovorů jsme už vedli. Kolik takových hovorů ještě povedeme?

Šestý, závěrečný hovor opět náleží otci. Opět otec brzdí synova slova. Tentokrát otec staví hráz hořkosti staršího syna. Otec připomíná synovi unavenému dlouhou a monotónní prací, že žije v prostředí lásky, bezpečí a dostatku. Ať má radost z každého, kdo se vrátil z míst, kde není ani láska, ani bezpečí, ani dostatek. I toto je obraz milujícího Boha, který staví radost z dobrých darů proti naší hořkosti, že se máme špatně

Jsme na konci katalogu, jaký nám nabízí Ježíš v podobenství o marnotratném synovi. Ale jeden rozhovor v katalogu chybí. Chybí rozhovor obou bratrů. V podobenství postrádám slova, jaká si řekli oba bratři, když se konečně setkali. Usmířili se, nebo zůstali rozhádaní? Bible nám neprozrazuje konec, který bychom rádi znali. Inu žádný katalog neobsahuje všechno.

Minulé dny byly pro mnohé z nás spojeny s americkým táborem. Tábor je o jazyku. O umění domluvit se. Sami víte, že k dosažení shody častokrát samotný jazyk nestačí. Někdy se dobře domluvíme s cizincem v cizí řeči. A někdy se nedokážeme stejným jazykem domluvit s blízkým člověkem. Zázrak domluvy je jedním ze zázraků našeho světa. Musím myslet na bratry z podobenství: Našli společnou řeč?

Biblický katalog rozhovorů postrádá finální rozhovor o smíření. Bratři potřebovali najít smíření, jinak by jejich život zůstal otrávený. Proč Ježíš nezařadil tento rozhovor do podobenství? Možná tak učinil kvůli nám. Cestu ke smíření nemůžeme převzít z katalogu. Slova ke smíření musíme nalézt každý sám osobně.  Nemůžeme je okopírovat. My musíme smíření ve svých vztazích tvořit osobně. Podobenství o otci, který miluje všechny své děti, nemá svůj vrchol v Bibli, nýbrž u nás.  S touhou po smíření jděme dál do svých domovů a sousedství, do rozdělených společností v Evropě i za mořem. Se smířením totiž přichází radost, říká Ježíš podobenstvím. Amen.