Když tvůj bratr zhřeší… Evangelium nám podává návod, jak zacházet s hříšníky. Je to návod vskutku potřebný. Co si budeme povídat – lidská vina a hřích jsou doma všude, kde pobývají lidé. Tedy i v církvi. I my, křesťané, se potýkáme s hříchy a vinami, i my se dopouštíme rozmanitých faulů a podrazů vůči Bohu a vůči bližním. Všelijak se báníme plnému životu ve víře, naději a lásce. Hřích je doma u nás, mezi námi, v nás. Hřích bychom si mohli dát rovnou do názvu církve a kostel vyvěsit nápis Církev hříšníků a hříšnic.

Ach, to byly ještě zlaté časy. „Věřím jenom tomu, co vidím.“ Tak zní dávné heslo pochybovačů, kteří se zdráhají uvěřit těžko ověřitelným zprávám. „Jenom to, co spatřím na vlastní oči, je pro mě hodnověrné. Skutečné. Opravdové. A co neuvidím, nepřipouštím.“ Patronem těch, kdo věří očima, se hned již na počátku křesťanství stal apoštol Tomáš. Dokud neuvidím na Ježíšových rukou stopy po hřebech, neuvěřím. (25) Tak nevěřícně reaguje Tomáš na slova svých spoluapoštolů, kteří se v Tomášově nepřítomnosti setkali se Vzkříšeným Kristem.