Na úhlu pohledu záleží. Fotbaloví rozhodčí by mohli vyprávět. Proto na hřišti není jenom jeden sudí, ale jej jich tam rovnou několik. Každý z nich vidí zápas odjinud, a tudíž ho vidí jinak. Byl zákrok čistý, nebo se jednalo o faul? Byl hráč na oprávněném místě, nebo se nacházel mimo hru? A hlavně – přešel míč cele přes brankovou čáru, nebo nepřešel. Byl to gól, nebo nebyl? Na úhlu pohledu záleží.

Když si vyprávíme biblické příběhy, je tomu tak trochu podobně jako v kopané. Na úhlu pohledu záleží. Co vidíme a co nevidíme? A dnes pro nás otázka zní: Z jaké strany se vlastně díváme na velký pátek? Když zhodnotíme všechno dění, jaký je výsledek? Prohra, nebo výhra? Nebo snad remíza, nerozhodná plichta v zápase dobra a zla, života a smrti?

Na úhlu pohledu záleží.  Ježíšovi učedníci prožili velký pátek jako obrovskou tragédii.  Události se valily rychle přes sebe, že nebylo v lidských silách všechno vstřebat. Ještě ve čtvrtek večer zasedli s Ježíšem ke slavnostní večeři, společně si převyprávěli historii o vykoupení Božího lidu z egyptského otroctví. Ano, večer ještě společně zpívali chvalozpěvy. A už druhý den odpoledne je jejich mistr mrtev. Zabitý visí na kříži, poté co prošel sérií posměchu a mučení. Když toto máte před očima, když toto je váš úhel pohledu, tak jaký je podle vás výsledek? Kdo si troufne označit ukřižovaného Krista za vítěze?

Na úhlu pohledu záleží. Je dobré, když se potkají různé úhly pohledu.  Když se já dozvím, jak události vidí někdo jiný, kdo se nenachází v mé situaci. A přesně o jednom takovém setkání dvou různých úhlů pohledu nám píše Lukáš v dnešním evangeliu. Na jedné straně jsou učedníci.  Od velkého pátku již mají trošičku odstup. Je neděle a dva učedníci jdou z Jeruzaléma do vesnice Emauzy. A jak jinak, cestou spolu rozmlouvali o tom všem, co se událo. (14) Krutě nečekané a nečekaně kruté události je nenechaly chladnými. Ještě před pár dny byly pospolu s Ježíšem, ulicemi hlavního města se nesl radostný zpěv „Hosana, požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Dnes už jim nic z toho nezbylo, kromě vzpomínek. Ale i ty vzpomínky na krásné chvíle tak nějak zvláštně pálí v mysli, v hrudi, v duši. Má vůbec smysl vzpomínat na pěkné chvíle, když se všechno tak zle pokazilo?  Ježíš byl pohřben po krátkém procesu.  Opustil svět živých. Takže nás vůbec nepřekvapí, že jak to tak v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. (15n) Oni mají svůj úhel pohledu a ze svého truchlivého úhlu pohledu živého Ježíše nevidí.

Ano, na úhlu pohledu záleží. Tři hodiny trvá cesta z Jeruzaléma do Emauz.  Za takovou dobu lze v hovoru už leccos probrat. Ježíš se učedníků vyptává na to, co je trápí.  A oni mu vše ochotě popíšou, odkud pramení jejich smutek a nejistota. Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem a skutkem před Bohem a přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. (19nn) Oni mají svůj úhel pohledu, z něhož nic jiného nevidí. Jen rány a smrt. Jen trápení a úzkost.  Optika velkého pátku.

Ježíš jim však nabídne jiný úhel pohledu. „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ (25n) Vedle utrpení Kristus mluví i o slávě. Utrpení předchází vstupu do slávy. Tenhle úhel pohledu učedníci neznají. Pro ně, v jejich představách má Vykupitel Mesiáš stoupat na žebříčku slávy bez škobrtnutí. Plynule.  Napřed skromné počátky v Nazaretu, poté postupně získávaný věhlas po venkovské Galileji, pak přesun do centra, slavný vjezd do hlavního města. Napjaté nadějeplné očekávání, že teď konečně už se nebesa protrhnou, andělské vojsko vyžene okupanty, propukne všeobecné štěstí a nastane Boží království. Umučený Ježíš do tohoto obrázku nezapadá.

Ježíš nás ale učí jinému pohledu. Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Utrpení a sláva patří k sobě. Možná ne v našich představách. Ale utrpení a sláva patří k sobě podle Krista. Na Ježíšovi se ukazuje, co my ze své ho úhlu pohledu nemůžeme vidět. Nebo nechceme vidět.  Máme raději scénáře bezbolestné, přímočaré, prosté strachu, prosté slz. Blaze nám, když takto věci plynou. Avšak Ježíš prochází utrpením a je zabit na kříži, aby byl blízko těm, jejichž život není bezbolestný a přímočarý, nýbrž je bolestivý a klikatý, ponořený do strachu a zaplavený slzami. Tento úhel pohledu nám Ježíš otevírá. Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?  Za utrpením není zoufalství, nýbrž vstup do slávy. Kvůli tomu Kristus na velký pátek zemřel, abychom spolu s ním za utrpení m viděli slávu. Abychom za smrtí viděli záblesky života.

Na úhlu pohledu záleží. Sestry a bratři, my už se nikdy neocitneme v situaci učedníků, kteří z Jeruzaléma kráčejí do Emauz. Oni si sebou nesli jenom jeden úhel pohledu. Pohled na děsivě silnou lidskou nenávist a děsivě silnou smrt. Na své cestě však potkali vzkříšeného Pána, který jim i nám daroval nový úhel pohledu. A my od té doby známe i jiný pohled na úděl člověka. A my se toho pohledu už nezbavíme. Pohled utrápeného a vzkříšeného Krista. Naše cesta k vykoupení nevede mimo smrt. Proto slavíme velký pátek. Mluvíme o utrpení a o smrti, neboť Kristus ukazuje, že díky Bohu po utrpení následuje vzkříšení a po smrti život. Amen.

Iz 53,4-9     604; 519; 559; 376; 510; 528; 524 Žd 10,16

Kázání na Velký pátek 29. 3. 2024