Když tvůj bratr zhřeší… Evangelium nám podává návod, jak zacházet s hříšníky. Je to návod vskutku potřebný. Co si budeme povídat – lidská vina a hřích jsou doma všude, kde pobývají lidé. Tedy i v církvi. I my, křesťané, se potýkáme s hříchy a vinami, i my se dopouštíme rozmanitých faulů a podrazů vůči Bohu a vůči bližním. Všelijak se báníme plnému životu ve víře, naději a lásce. Hřích je doma u nás, mezi námi, v nás. Hřích bychom si mohli dát rovnou do názvu církve a kostel vyvěsit nápis Církev hříšníků a hříšnic. Zároveň bychom však museli ten název rozšířit a napsat: Církev hříšníků a hříšnic, kteří docházejí odpuštění. Takhle by vypadal přesný název. Pán Bůh nám viny nejen počítá, ale i odpouští, odnímá je od nás. I při své hříšnosti pak můžeme v apoštolském vyznání víry mluvit o svaté církvi obecné a o společenství svatých. Ale dnes budu ještě chvíli mluvit o hříchu.

Kristus svoji radu uvozuje slovy. „Když tvůj bratr zhřeší.“ Samozřejmě, že tatáž rada se vztahuje i na sestry. Hřích není výsadou ani mužů, ani žen. Ježíš nebyl přehnaný optimista. Znal lidské chyby a omyly. Dobře věděl, že se jim nevyhneme. Vždycky někde škobrtneme a dřívě nebo později něco pokazíme. Pán Ježíš byl realista. Nevysnil si ideální svět, v němž žijí bezchybní lidé. Naopak, vyznal se ve skutečných poměrech a nesnažil se ututlávat ani pochybení, ani neutuchající tendenci k chybování. (Všelijakého tutlání chyb se spíše dopouštějí ti, kterým chyby nemá kdo odpustit. Kdo věří v odpuštění, viny spíše vyznává.)

Podle biblické víry člověk není sám od sebe stoprocentně dobrý. Ježíš počítal s našimi špatnostmi. A proto do svého evangelijního učení zapracoval skutečnost, že každý člověk má sklon k hříchu. Že hřích se proder do každého života, i do toho sebezbožnějšího, ať chceme či nechceme. Když tvůj bratr, když tvá sestra, zhřeší, pak udělej to a to.

Před sebou máme návod, jak se u bližního vyrovnat s hříchem. Ten návod je stručný a přehledný, jak se na šikovný návod sluší a patří. Krátce popisuje, co je zapotřebí učinit, když někdo vedle nás chybuje. Návod obsahuje čtyři body. Každý bod znamená jeden krok. Čtyři kroky tedy vedou k nápravě křesťanského života a k obnově bratrského soužití. Ty kroky mají přesné pořadí, avšak není nutné je vykonat je všechny. Úspěch se může dostavit hned na začátku, po prvním kroku, a další kroky podle návodu jsou pak zbytečné. Prostudujme nyní pečlivě krok za krokem Ježíšův návod, co dělat s hříšníkem.

Krok první. Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. (15) Náprav začíná v soukromí mezi čtyřma očima. Proč taky roztrubovat cizí chyby do světa? Copak je v našem světě chyb málo? Netřeba k výčtu připojovat další a další nedostatky, které lze v klidu vyřešit v ústraní. Však to známe sami od sebe. Když se dopustíme chyby, když se vůči někomu proviníme či vysloveně zhřešíme, pak nám není dvakrát příjemné veřejné přetřásání vlastního omylu. Nejraději bychom tu trapnou záležitost měli co nejrych-leji za sebou, pokud možno aby o ní nikdo nevěděl. Diskrétnost se cení. Proto ze všeho nejdříve Ježíšova směrnice hovoří citlivě o soukromí. Bůh dobře ví o našem studu. Ví, kdy je nám hanba, že bychom se do země propadli. Bůh naše provinění nerozmazává, nýbrž nás před vinami chrání. Chrání nás před důsledky našich vin. Chrání nás před ostudou, již bychom si sami trhli. Posílá napřed jen jednoho člověka, bratra či sestru, ať nás upozorní na hřích a na vše, co s hříchem souvisí.

Pán Ježíš mluví o kárání. Jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Kárat bývá velmi ošemetné. Při kárání hrozí na jedné straně pýcha a povýšenost, na druhé straně přílišná uhlazenost. Umět prokličkovat tímto úskalím mezi agresivitou a bezzubostí je velkým darem Božího Ducha. Mluvit zároveň věcně a laskavě je kumšt. K blízkým přátelům a příbuzným snad, ale vůči cizím lidem? Věru těžký úkol nám Kristus uložil.

Pořád jsme ještě u toho prvního kroku. Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Získal jsi svého bratra. Získat bratra, takový je cíl. Nejedná se o to bratra zostudit, znemožnit jej a potopit. Šoupnout ho kamsi jinam do kategorie pro mravně pokleslé. Nic takového. Všechno kárání a napomínání slouží k obnově vzájemného vztahu. Získat bratra. Nalézt společnou řeč. Postavit se na stejný základ. Na Ježíše Krista, na němž budována církev. Církev hříšníků a hříšnic, kteří docházejí odpuštění, jak bylo řečeno. Získat bratra, nikoli jej ztratit či dokonce zatratit. Já si to napomínání představuji takto: „Milý bratře, provinil se tak a tak. Ale i pro tento hřích platí Kristovo odpuštění. Odvrať se od své nepravosti a pojď se s námi radovat, že nám Pán Bůh odpouští.“

Když získat bratra, tak jej získat pro něco pořádného. Totiž pro radost z odpuštění. Získat bratra pro radost, kterou Bůh nabízí a kterou zažíváme v křesťanském společenství bratrů a sester. Jinými slovy: vysvětli bratru pohled na jeho chyby a pozvi jej k odpuštění. Takhle vypadá první krok z našeho návodu.

Nyní další kroky. Ty už dostanou patřičný spád. Tedy druhý krok:Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby „ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď.“ (16) Ani druhý krok ještě neznamená zveřejnění bratrova hříchu. Hříchu se nesluší dělat popularitu. Když nevyšel první pokus o nápravu, druhý pokus e má odehrát pořád ještě v soukromí. Nikoli už mezi čtyřma, nýbrž mezi šesti nebo osmi očima. Dva nebo tři svědkové potvrzují výpověď. Zcela jasně je zde patná souvislost se Starým zákonem, v němž, jak jsme slyšeli v prvním čtení, Mojžíš právě počtem 2-3 svědků podmínil věrohodnost svědectví. Snad si bratr dá říci, když jej osloví více lidí.

Pokud si říci nedá, dospěje návod k třetímu kroku. Jestliže ani tehdy neuposlechne, oznam to církvi. (17a) Teprve nyní provinění zveřejňuje. Bije do očí zdrženlivost, s jakou evangelium přistupuje k medializaci chyb. Žádné unáhlené plesknutí na web, jen ať si to svět za tepla přečte, naopak. Bible přistupuje k vinám pěkně pomalu, aby se nenapáchaly zbytečné škody. Aby nikdo nebyl zbytečně raněn zbrklým nařčením či předčasným zahanbením. A navíc – zveřejnění hříchu nedává pokyn, aby se církev od hříšníka odvrátila. Cíl zůstává stejný jako při prvním krku. Tož získat bratra. Vyřídit mu pozvání ke Kristu, jenž čeká na ty, kdo se odvrátí od svých špatností.

Jenže ani ten třetí krok nemusí být úspěšný. Na řadu přichází krok čtvrtý, krok poslední a nesmírně rozporuplný. Jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. (17b) Konečný stav po opakovaně neúspěšných pokusech. Vytčený cíl nebyl dosažen. Bratra se získat nepodařilo, ať je ti jako pohan nebo celník. Co to znamená? Za koho mám neústupného bratra považovat? Kým má být pro mě zatvrzelý bratr? Jak s ním mám naložit?

Leckdo řekne: vyloučit z církve, exkomunikovat, veřejně vyhlásit jeho zbloudilost, zamezit mu v přístupu ke svátostem, zatratit jej atd. zhruba něco jako učinil kostnický koncil s mistrem Janem Husem. Akorát to nemusí být tak brutální. Stačí jej prostě vyřadit. Zkrátka už nemá co pohledávat. Takový je jeden pohled.

Já s tímto pohledem nesouhlasím. Ať je ti jako pohan nebo celník. Vždyť to není vyhazov, to je pozvánka. Pozvánka ke Kristu. Ne nadarmo se v evangeliu dočteme, že Pán Ježíš stoloval s celníky a s hříšníky byl přítelem celníků a hříšníků. (Mt 9,11+11,19) Ať je ti jako pohan nebo celník, znamená, ať ti je jako ten, kdo se těší zvláštnímu Ježíšovu zájmu. Návod ani ve čtvrtém bodu nezměnil prvotní síl. Získat bratra. Souvislosti to potvrzují. Návodu jak zacházet s bratrem-hříšníkem předchází (a teď se podržte) podobenství o ztracené ovci božský pastýř Kristus se vydává hledat ztracenou ovečku. A má obrovskou radost, když ji nalezne. Nezatratit ztracenou ovci, nýbrž ji hledat a nalézt. Nezatratit zbloudilého bratra, nýbrž jej hledat a nalézt. Získat jej. O to jde. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jeden z těchto maličkých. (14)

Sestry a bratři, máme před sebou návod jak zacházet s hříchem a s hříšníkem. Není to návod jak hříšníka vystrnadit z církve. Nýbrž jak je nově a neúnavně spojovat s Ježíšem. Pokyn „Ať je ti jako pohan nebo celník“ nevybízí k tomu, zlomit hůl a být bez ostychu lhostejný. Naopak. Vybízí k zájmu, k modlitbě, k hledání lidí ztracených v houštinách chyb a vin. Hledat je, aby byli s Ježíšem. To hledání je nadějné. Neboť Kristus čeká na každého se svým odpuštěním. Což jsme ostatně zakusili sami na sobě a za což nepřestaneme děkovat. Amen.

Dt 19,15-21          79; 787, S 364; 326; 169   2J 4-6

Kázání v neděli 21. března 2024