Kázání

Kde domov můj

  • Židům 13,14

Kde domov můj? Sestry a bratři, naše národní hymna začíná otázkou. A aby se nepřehlédlo, jak je ona otázka důležitá, zopakuje se ještě jednou. Kde domov můj? Nevím přesně, jakou inspiraci měl Josef Kajetán Tyl při psaní svých veršů. Co si představoval pod slovy domov, země, vlast. Rozhodně však vím, že se mu podařilo vystihnout cosi, co je pro lidská srdce náramně důležité. Pátrání, kde jsem vlastně doma? Kam patřím? Kam patřím tak silně, že mne tam lidé musejí snést, i když jsem někdy nesnesitelný? Kde jsem v bezpečí před okolím? Kde domov můj?

Šest pohledů

  • Jan 11,32-36

Dnes bude řeč o něčem, co se týká každého z nás. Každý člověk žije a pak umírá. Umírají lidé kolem nás, jednoho dne umřeme i my. Ke smrti patří slzy a smutek. A bylo tomu tak už v dobách Ježíšových. Přečteme si dnes dlouhé vyprávění – dnes to bude bez obrázků. Ale představím vám pohled šesti osob, kterých se příběh týká.

Cesta do budoucnosti

  • Lukáš 9,57-62

Život je cesta. Odněkud jsme vyšli, někudy jdeme a někam na své cestě životem dojdeme. Životní pouť. Netrčíme na místě. Na své pouti procházíme různými etapami, sbíráme zážitky. Osobní, jedinečné, neopakovatelné. Kolik rozhodnutí musí člověk za život udělat? Na kolika křižovatkách jsme se už ocitli a zvažovali, jakým směrem se dále ubírat. Jen si vzpomeňte – výběr školy, hledání partnera, volba zaměstnání, budování rodiny a domova.  Rozhodnutí, čemu věnovat svoje peníze, svůj čas, svoje síly, svoji lásku. A to jmenuji jen ty hlavní rozcestníky.

Pokušení na poušti

  • Matouš 4,1-11

Sestry a bratři, křest je krásná věc. Našemu čtení předchází kapitola o Ježíšově křtu. Ježíš byl také pokřtěn a tu se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil!“ Došlo k hlasité deklaraci toho, kdo Ježíš Kristus je a kdo se k němu hlásí. Křest je krásná věc, což ale neznamená, že po něm bude také vše krásné. Což Vám nemusím dokazovat.

Kdo je tady slepec?

  • Lukáš 18,31-43

Klidně mohl jít dál. Ježíš kráčel cestou kdesi poblíž Jericha a obklopoval ho zástup. V poslední době se kolem něho kupil čím dál tím větší hrozen zvědavců. Proslýchalo se, že Ježíš v jejich kraji už dlouho nepobude, prý má namířeno z venkova do hlavního města. Nechtělo se věřit řečem, že v Jeruzalémě chystají na Ježíše zátah, plný násilí. Dokonce samotný Ježíš opakovaně tvrdil, že musí jít do Jeruzaléma i za cenu obrovského nebezpečí. I za cenu ztráty života. Jeruzalém nemůže zůstat vyloučen z evangelia.  Evangelium není pouze venkovská, provinční záležitost.

Dobrou chuť, Ezechieli

  • Ezechiel 2,1-5.8-3,3

„Dobrou chuť, Ezechieli,“ sluší se povědět, vidíme-li člověka, kterak se pouští do jídla. Ezechiel jí a jí s chutí, pochutnává si na své porci stravy. Akorát je trochu divný ten pokrm, který přežvykuje v ústech. Svitek, popsaný svitek, dnes bychom řekli papír, smotaná role papíru. Ezechiel dostal k jídlu materiál, na který se za normálních okolností píše, který se běžně nepojídá.

Směrodatné zážitky

  • Zjevení 1,9-18

Člověk je skladištěm zážitků. Já i vy, každý z nás, máme v sobě uloženo nepřeberné množství vzpomínek na události, které jsou už dávno pryč, ale my se k nim více či méně rádi vracíme. Některé zážitky své místo ve skladišti vzpomínek získaly naprosto pochopitelně. V nějaké variantě je máme všichni. Například si dobře vzpomínáme na svatbu, na narození dětí nebo naopak na úmrtí někoho blízkého z rodiny. Já si celkem jasně pamatuji na svoji maturitu i na první den na vojně. Zážitky tohohle typu lze u druhých lidí pochopit.

Duchovní pupík

  • Jan 3,1-11

Naprosto přesně vím, co máte tady uprostřed břicha. Každý a každá z vás. A vy to také víte. Uprostřed břicha všichni máme pupík. Máme ho tam, protože jsme se narodili. Byli jsme spojeni šňůrou (pupeční) s maminkou. A když jsme se vyklubali na svět, šmik, šňůru nám přestřihli. Na památku nám zůstal pupík neboli pupek, někde se říká pupok.  A jedna úplně zbytečná zajímavost navrch – Židé taky říkají pupik, převzali naše slovanské slovo. 

Ježíšův a náš křest

  • Matouš 3,13-17

Jsme lidé různí, ale na jedné věci se snadno shodneme. Život bývá někdy neutěšený a stresující. Jak všichni víme, stres nám neprospívá. Na internetu najdeme spoustu rad, co dělat, když jsme ve stresu. Existuje mnoho praktických kroků, jak se vymanit z neutěšených, stresujících momentů. Každý z nás má své osobní metody. Pro jednoho to je procházka, pro jiného poslech hudby, četba knih nebo luštění křížovek. Někomu pomáhá modlitba či meditace. Vlastně i tahle hodinka zde v kostele slouží k potření stresu a neutěšenosti. Vnímat Boží lásku a opětovat ji bohoslužbou, to není stres.

Apokalyptické heslo roku

  • Zjevení 21,1-6

Otto Riethmüller nemohl vědět, co rozjede. Když přesedlal z pozice běžného sborového faráře a stal se celoněmeckým pracovníkem s církevní mládeží, hledal způsob, jak různé mládežnické skupiny oslovit jedním společným tématem. I napadlo jej stanovit pro celý kalendářní rok jeden biblický verš, k němuž by se mohly vázat různé úvahy a programy. Navzájem se prolínat, doplňovat. Zrodilo se takzvané heslo roku, jež si poměrně rychle našlo cestu do života evangelické církve a později také do církví dalších, včetně katolické.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání