Sestry a bratři, přečtená slova znějí nadějně. Náš Bůh je Bohem proměny. On promění staré, neduživé poměry a utvoří z nich poměry nové, napravené, životaschopné. Kdysi dávno na ostrově Pathmos žil zbožný muž jménem Jan. Ten osamocený muž měl celou řadu zvláštních vidění. Vidění, která si však nenechal pro sebe. On sedl a všechno sepsal do knihy, která nyní uzavírá celou Bibli. Na konci Písma je řeč o konci stávajícího světa. A protože i my se dnes nacházíme na konci, totiž na konci církevního roku, otvíráme Zjevení Janovo, abychom se něco dočetli také o svých vyhlídkách.

Jeremjáš dost štval svoje současníky. Popuzoval je svým názorem na současnost. Sestry a bratři, jedna věc je minulost. Když se se svými současníky neshodnete v názoru na minulost, tak to ještě tolik nevadí. Co bylo, bylo. Pokud se ale se současníky neshodnete v pohledu na současnost, je na problém zaděláno. Když svou dobu vidíte každý jinak. Jiné vnímání problémů, jiné vnímání naléhavosti problémů, jiné cesty, které mají vést k řešení. Kudy dál? Myslím, že nám vůbec nedá mnoho práce představit si Jeremjášovu dobu.

Svátek díkuvzdání za úrodu mám rád. Je takový pěkný, srozumitelný. Barevné plody ukazují štědrost Stvořitelovu. I letos se urodilo na polích a v zahradách, v sadech a na vinicích. Sláva. Hlad nám nehrozí. Náš život je ohrožen jinými nástrahami – neštěstím, zlobou nepřátel, nemocemi.  Ale hlad, hlad nám v našich zdejších mírových podmínkách nehrozí. Proto říkám znova: Sláva. Sláva Bohu.

Setkání s Bohem. Setkání tváří v tvář. Setkání osobní. Příležitost k rozhovoru mezi Stvořitelem a jedním jeho tvorečkem. Jak si svoje setkání s Bohem představujete vy, sestry a bratři? My faráři dosti hovoříme o Bohu. S určitou lehkostí až lehkomyslností tvrdíme, že Bůh se s námi setkává při našich nedělních shromážděních v kostele, že je nám blízko, že nás slyší, že promlouvá ve slovech Bible, že nás hostí u svého stolu. Což je zajisté pravda, Pán Bůh je s námi nějak v kontaktu, když se scházíme jako společenství.