Kázání

Nejlepší odborník na duši

  • Židům 4,14-16

Čím složitější úkol, tím spíše se obrátíte na odborníka. Vyměnit doma žárovku v lampě zvládne prakticky každý. Vyměnit žárovku v reflektoru automobilu někdy taky zvládnete, ale jindy naopak potřebujete zajet do servisu. No a vyměnit kloub v kyčli sami určitě nezvládnete. Na takový úkol potřebujete odborníka. Nechcete nějakého břídila, chcete opravdového odborníka. Na složitou operaci pokud možno nějakého veleodborníka, aby všechno dobře dopadlo. 

Podobenství o nás ztracených

  • Mt 18,10-14

Děti i dospělí, Pán Ježíš vyprávěl příběh o ovečkách a o pastýři. Tam, kde žil Ježíš, nebyly rozlehlé louky, na které by se ovečky vypouštěly z ohrady a nechaly se tam jen tak pást. Pastva se musela hledat. Když málo prší, málo roste tráva. Takže stáda chodila každý den pořádný kus cesty. Kolem nich vždy běhal pes, aby je chránil, aby je hlídal. V Ježíšově zemi musel pastýř najít místa, kde by se ovečky mohly napást. My jsme si o tom společně četli žalm 23. žalm „Hospodin je můj pastýř“ – on mne vodí na zelená místa u vod. Tak tomu tenkrát bylo.

Kufrování s Duchem svatým

  • Skutky 16,6-10

Apoštol Pavel se nachází se svými přáteli na druhé misijní cestě. V jednu chvíli evangelista Lukáš popisuje tuze zvláštní úsek putování. Duch svatý jim zabránil zvěstovat slovo (6), rozumějme slovo evangelia. My křesťané zpravidla považujeme svatého Božího Ducha za iniciátora zvěstování. Za hybatele, za motor. Za spolutvůrce dobrých rozhodnutí. Bez Ducha by naše skutky a slova byly bezduché. Duch nás posiluje a dodává nám moudrost ve světě žít a rozhlašovat Kristovo evangelium. Jenže tady ne: Duch svatý jim zabránil zvěstovat.

Nové víno do starých měchů?

  • Matouš 9,14-17

Různá období mají vůči Ježíšovi různé výhrady. Jedna z nejstarších námitek zní, že Ježíš nebere náboženství dostatečně vážně. Že úctyhodné tradice naopak bere na lehkou váhu.  Odpradávna k serióznímu výkonu náboženství patří půst. Člověk se zřekne jídla, lahodných nápojů, pěkného šatstva, aby ukázal svůj odstup od přirozena a svou odevzdanost nepřirozenému Bohu. V Ježíšových dobách byl půst častým nástrojem zbožnosti. Postili se farizeové, postili se žáci Jana Křtitele. A přesně těmhle hluboce věřícím lidem zakořeněným v těch nejzbožnějších tradicích vadí, že se Ježíš nepostí.

Široká nabídka

  • Marek 4,35-41

0. Bohatý výběr

Ono se řekne rýže. Ale když pak přijde na věc, není vůbec jednoduché se rozhodnout. Stojíte v samoobsluze před regálem, hledíte na vyskládané balíčky různých barev a tvarů. Jeden po druhém berete do ruky, převracíte, luštíte maličká písmenka na obalu. Jakou rýži vzít? Tolik druhů se nabízí: dlouhozrnná i kulatá, předvařená i ve varných sáčcích, jasmínová, divoká, zlevněná… Kterou vybrat? A přitom – ono se řekne rýže.

Oslava lásky

  • Jan 2,1-11

Bílý závoj prošívaný nejjemnějšími nitkami, šaty až k zemi šité na míru+, nepohodlné, ale krásné střevíce. Vůně květin se nese vzduchem. Pod čerstvým ovocem a nejlahodnějšími sladkostmi se skoro podlamují stoly. Dlouhý čas příprav se naplnil. Svatební den. Radostné pohledy, zpěv doprovázený tóny klarinetu, smích, tanec a úsměvy. Blízcí, přátelé, rodina a milovaný – oslava lásky.

Došlo víno? Víno na svatební hostině? Nikoliv včera na rozlučce se svobodou, ale právě dnes došlo víno? Cožpak na některé svatbě, kde jsem kdy byl, došlo víno? Trapas.

Cesta ze všednosti

  • Matouš 2,1-12

Den co den konali své obvyklé činnosti. Noc co noc pozorovali oblohu. Když bylo jasno, bedlivě sledovali cesty nebeských těles. Znali jejich dráhy, věděli, kudy se má ta která hvězda ubírat. A jen tak něco je nepřekvapilo. Ob-loha pro ně byla cosi jako mnohokrát přečtená kniha, jako oblíbená písnička, kterou dobře znáte. Pobrukujete si melodii, přeříkáváte si slova, řadíte sloku za slokou a jste rádi, že všechno plyne tak, jak má. Až pak jednou nečekaně, zčista jasna se na obloze objevilo nové světlo. Zazářila hvězda, jakou neznali. Co se to děje? Proč ten náhlý svit? Odkud se vzal a proč?

Kázání o orloji

  • Kazatel 3,1-8

            Jistě jste všichni poznali, co je na obrázku. Pražský orloj snad každý z nás viděl na vlastní oči. A každý u nás – i ten, kdo orloj neviděl – dobře ví, že se jedná o vzácnou památku a skvělou ukázku zručnosti gotických řemeslníků. Málokdo však ví, odkud se vzal název pro orloj. České slovíčko orloj nepochází z němčiny, jak jsem se původně domníval já, nepochází dokonce ani z latiny, která byla řečí středověkých učenců. Orloj převzal jméno od řeckého horologion, což označuje zařízení ke zkoumání času. (Francouzština má odsud odvozen výraz pro běžné hodiny.

Slovo, které svítí

  • Jan 1,1-14

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (9) Tož tedy světlo, sestry a bratři. Vánoční svátky jsou neodmyslitelně spojeny se světlem všeho druhu. Dny jsou krátké, šera a tmy je tolik, až je to protivné. Lidé se proto snaží překonat temnotu. Pomáhají si při tom mnoha způsoby. Jen uvažte, co všechno v těchto dnech svítí! Ulice ozdobily různé svítící obrazce, v oknech podivně blikají šňůry barevných žárovek. V domácnostech se rozsvítily vánoční stromky, na stolech se zapalují svíce.

Stránky

Přihlásit se k odběru Kázání