Cosi zlého potkalo Boží lid. Sestry a bratři, je to dávná historie, přesto z ní až do dneška sálá bolest. Judské království padlo. Jeruzalém byl dobyt. Chrám sice ještě stojí, ale přední kněží byli odvlečeni do vzdáleného Babylóna. S nimi do vyhnanství putovali velmožové a vůdcové lidu, do vyhnanství putovali špičky tehdejšího průmyslu, tesaři a kováři. Co víc – nepřátelská vojska odvlekla samotného krále s královnou a s dvořanstvem. Babylóňané uštědřili zaslíbené zemi tvrdou ránu. Rozvráceny jsou dosavadní vztahy, scházejí lidé, chybějí prostředky.

            Jsou rozličné zázraky v Písmu svatém. Modernímu čtenáři nad nimi zůstává rozum stát. Mojžíš vztáhne hůl a moře se rozestoupí, aby izraelský lid unikl faraónovým vojskům. Elíša zvaný též Elizeus donutí sekyru plavat. Ježíš Kristus kráčí po vodě, staví na nohy chromého, pěti chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, vodu proměňuje ve víno. Zázraky, nad nimiž zůstává rozum stát.  Cože? Jakže? Kterak se to mohlo stát? Vysvětlení nám chybí. Vlastně nechybí. Vysvětlení příběhů je prosté: Stal se zázrak.

Líbí se vám kostely? Ty velké stavby s vysokými věžemi. Všude kolem obyčejné domy a pak mezi nimi kostel jako cosi jiného. Kostely jsou zajímavé. Trochu jako koření v našich městech a vesnicích.

Máte rádi náš kostel? Tuhle budovu, které brzy bude už 87 let. Je to mnoho, nebo málo? Na člověka je to docela hodně, ale na kostel je to málo. Nejstarší kostely mají klidně i tisíc let. Ale zpátky k otázce: máte rádi tento kostel? Co máte na našem kostele rádi? Teplo, buchty po bohoslužbách, lidi, kteří se tu scházejí, prostor, kde se setkáváme s Bohem? Která věc se vám nejvíce líbí?

Líbí se vám ten příběh? Anebo byste ho spíše zařadili mezi kandidáty na výmaz z Bible? Mnozí z nás bychom se bez něj asi docela rádi obešli. Písmo svaté by bez něj vyhlíželo svatěji. Jenže my ten příběh v Bibli máme a musíme se s ním nějak vypořádat. Naše Bible je svatá právě i s touto nesvatou příhodou.