Ten den začal jako kterýkoli jiný. My nevíme, jaké plány měl Ježíš a jeho dvanáct učedníků, když se blížili k Jeruzalému. Ježíš se chystal vstoupit do hlavního města. A nebyl sám. Na svátky se město vždy měnilo v hučící úl. Tisíce a tisíce poutníků z různých židovských končin dorazily, aby v blízkosti židovského chrámu prožily slavnostní dny. Ježíš měl za sebou tři roky intenzivního putování po venkově, pro mnohé poutníky už byl známou postavou. Chcete-li, je možno jej označit za celebritu. Lidé k němu rádi upínali zrak, rádi se zajímali o jeho slova a činy. Ježíš totiž mnoha z nich mluvil z duše. Dovedl vystihnout jejich obavy a naděje. Ježíš také mnohým z nich účinně pomohl – od hladu, od nemoci, od pomluv, od sociálního vyloučení. Venkované už Ježíše znali. Obyvatelé Jeruzaléma – alespoň někteří – o něm věděli z doslechu. A teď má onen pověstný Ježíš vstoupit do Jeruzaléma.

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Ale určité plány se Ježíšovi a jeho druhům honily hlavou. Vkročit do Jeruzaléma jen tak by byla škoda. Ve vzdu-chu viselo očekávání: Ježíš, který se tak výrazně zapsal do spousty situací ve vzdálené Galileji, by se konečně měl nějak zapsat i do dění v Jeruzalémě. Ať i hlavní město zakusí něco z převratných věcí. Ať i Jeruzalém přičichne k tomu, že s Ježíšem přichází Boží království. Ať lidé opět nasají tu jedinečnost, že kolem Ježíše panují poměry laskavější, radostnější, důvěrnější než je zvykem. Poměry, ve kterých se dobře žije. Zkrátka poměry, které jsou Boží.

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Obyčejný den však potřeboval okořenit. Udělat z něj adventní událost. Jak asi víte, slovo advent označuje „příchod“ nebo „příjezd“. Na Ježíšův příchod do Jeruzaléma se nemá zapomenout. Ať se o něm vypráví ještě po staletích. (A ono se o něm po stále-tích vypráví, čehož jsme my důkazem.) Jak přesně Ježíšovy plány vypada-ly, se můžeme jen domnívat. Ježíš poslal dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: Pán je potřebuje. A ten člověk je hned pošle.“ (1nn) Spoluautorem scénáře je prorok Zacharjáš, u něhož se Ježíš inspiruje, když si obstarává dopravní prostředek. Oslice s osletem, skoro to vypadá, jako kdyby Ježíš přesedal z jednoho zvířete na druhé. Jak říkám, plány nejsou zcela jasné, ale záměr tušíme: Kristův vstup do Jeruzaléma má být událostí. Adventním momentem, kdy si lidé uvědomí „Ejhle, s Ježíšem přichází něco mimořádného.“

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Lidé se z okolních vesnic, kde nocovali, pozvolna stahovali k městským branám. Před jednou z nich nastal rozruch. Dvanáct učedníků k sobě přibralo pár dalších nadšenců a spustili pouliční představení. Divadlo, v němž král přijíždí do hlavního města. Krále představuje Ježíš, ale krále skromného, bez válečného oře a beze zbroje. Jede na oslu a učedníci kolem provolávají slávu. Byla to sázka s nejistým výsledkem, Zabere scéna s královým adventem, nebo nezabere? Připojí se lidé k performanci, nebo nepřipojí? Povedlo se. Mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní osekávali ratolesti ze stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ (8n)

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Když lidé ráno vykročili k městu, nepočítali s královským průvodem. A teď se z nich stali jeho účastníci, herci v improvizovaném představení, kdy oni sami oslavují příjezd krále. Ale je to jenom hra? Nepřerostla slavnost v opravdový advent, kdy lidé do hloubky duše cítí „Tady začíná něco nového“, „Zde přijíždí král, jemuž vláda přísluší a sluší. Mezi nás přichází král, pod jehož zákony je dobré žít.“ Ta atmosféra musela být nakažlivá, ale v dobrém slova smyslu. Probouzela v lidech důvěru. Mohutný zástup prostíral na cestu své pláště. Mohutný zástup. Snažím se zástup si nějak představit, ale jde to ztuha. Zástup to je mnoho lidí, mnoho jednotlivců, mnoho osobních příběhů, které se v jednom oka-mžiku propojí. Snažím se představit si spíše jednotlivé lidi, to mi jde snáze.

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Ráno vstal Izák, aby zamířil do svého obchodu hned vedle jeruzalémské brány. Těšil se na dobrou tržbu, o svátcích poutníci vždycky hodně utrácejí. Izák se naopak netěšil, až bude z výdělku platit daně. Čert aby to spral! Kdyby daně platil vlastním, ale on je musí platit těm hnusným římským okupantům, kteří z výnosu daní financují okupační armádu. Dávno pryč jsou časy, kdy Židé vládli sami sobě. Ta tam je slavná doba krále Davida a jeho potomků. Už celé generace skřípou zuby pod nadvládou cizinců. Avšak náhle Izák uslyšel zástup, jak volá: „Hosanna Synu Davidovu!“ Zprvu nevěřil svým uším, ale rychle se přidal. „Hosanna Synu Davidovu!“ Sláva našemu králi. Ne cizímu, našemu! Skončí vláda cizáků. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Dosud zhynula naděje být svobodným lidem v naší zemi. בְּאַרְצֵנוּ חׇפְשִׁי עַם לִהְיוֹת. Izák volá s ostatními a dýchá se mu lehčeji.

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Ráno vstala Ester, aby se postarala o svou nemocnou matku. Už dva roky je z ní nemohoucí ležák. Dcera o ni pečuje ze všech sil. Jenže těch sil je čím dál tím méně. Ale maminka si všechnu tu péči zaslouží, jenom kdyby to nebylo tak strašně těžké. A najednou Ester slyší z ulice zástup. Vykloní se z okna a naslouchá. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech! Hosanna, šeptá Ester. Hosanna, vždyť tak se přeci ona sama modlí slovy hebrejského žalmu den co den. Hosanna – pomoz již, přispěj na pomoc, Bože, ať to všechnu zvládnu. Pomoz mi, můj Pane. Ester se vykloní z okna a už nešeptá. Hosanna, volá Ester s ostatními a dýchá se jí lehčeji.

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Ráno vstal Benjamín, aby zamířil na tržiště. Obchodníci potřebují nanosit košíky s ovocem a zeleninou. Ben tam chodí takřka denně. Když má štěstí, vydělá dva měďáky za den. Benjamínovi bude zanedlouho jedenáct let. Raději by seděl v učebně a učil se Písmu, ale nejde to. Rodina je chudá, i dětský výdělek přijde vhod. Benjamín se připojí k rozjásanému průvodu. Ulomí palmovou větev a uloží ji Ježíšovi na cestu. Pak odběhne dopředu, vezme další větev a položí ji. To zopakuje několikrát. Něco takového ještě nezažil. Tolik lidí dohromady věří, že díky Bohu přichází požehnaná budoucnost. Přichází spolu s Ježíšem. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Požehnaný vládce přichází v Božím jménu, aby proměnil i moji budoucnost. Neskončím jako věčný nosič košíků. Benjamín volá s ostatními a dýchá se mu lehčeji.

 Ten den začal jako kterýkoli jiný. Stovky dalších lidí se tehdy nadechly. Zažili advent, příchod, že teď už cosi začíná. „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Sestry a bratři, musím přiznat, že katolíkům trochu závidím tohle adventní zvolání o příchodu krále, které mají začleněné do každé bohoslužby. Zrak obrácený k přicházejícímu Pánu, s nímž přichází nová vláda, nová pomoc, nová budoucnost. Až se vám bude zdát, že každý den začíná jako kterýkoli jiný, připojte se k zástupu a adventně i vy ve svých modlitbách volejte „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Bude se vám dýchat lehčeji. Amen.

Ž 24,9n       Římanům 13,8-12          435; 300; 433; 432; 281; 416      Zacharjáš 9,9n

Kázání na 1. adventní neděli 1. prosince 2024.