Byla válka. Zlá a ošklivá, jak už války bývají. Ovšem tahle válka byla horší a ošklivější než jiné. Proti sobě nestály pouze dva znepřátelené národy, proti sobě se navíc ocitly i dva národy blízké, doslova a do písmene bratrské. Dovedete si setry a bratři, představit, že by proti sobě válčili Češi a Slováci? Proto říkám: byla to zlá a ošklivá válka.

Martine, až se vrátíte dnes z kostela, sbalíš si své nejnutnější věci a půjdeš pryč ze Širocka. A ty Vando, se zítra sbalíš taky, necháš doma své rodiče a sama půjdeš do světa. No a to samé platí pro tebe, Joeli, taky vyrazíš pěšky z Poličky za cílem, který dosud neznáš. I vy ostatní, seberte se a vydejte se na cestu.

Nastal podzim, úroda z polí už je sklizena, v sadech a zahradách tu a tam ještě něco dozrává a na svou sklizeň dosud čeká. Opět i letos se těšíme z úrody. Země vydala své plody, zpívá žalmista. A dodává: Bůh nám žehná. (Žalm 67)

Na stěně metra v New Yorku se prý jednou objevil nápis: Jesus is the answer. Ježíš je odpověď. Netrvalo dlouhou a kdosi připsal: What is the question? Jaká je otázka? Sestry a bratři, rozumím oběma pisatelům. Jak tomu prvnímu, který nadšeně chtěl druhým lidem sdělit, že ve víře v Krista nalezl odpovědi na své životní otázky. Rozumím však dobře i tomu druhému člověku, který vtipně doplnil svou námitku vůči propagačním křesťanským výrokům, vylepovaným jako plakát nevhod a bez souvislostí. Jestliže Ježíš je odpovědí, co je tedy otázkou?

Je to zázrak, sestry a bratři. Příběh, který nám evangelium líčí, je příběhem takřka neuvěřitelným. Hluchoněmému člověku se navrací jak sluch, tak i řeč. My většinou postrádáme zkušenosti s takovými náhlými zvraty v lidském životě. A protože se zázraky dějí jenom vzácně, vymykají se našemu myšlení. Přesto příběh o zázračném uzdravení dokáže mluvit srozumitelně k lidem přesvědčeným i k lidem nedůvěřivým a všelijak pochybujícím.

Jeden pacient vyprávěl, jak ho po operaci dopravili do jeho pokoje a on se pozvolna probíral z narkózy. V jednu chvíli zpozoroval, že do místnosti vešel lékař, přistoupil k jeho lůžku a – pohladil jej po hlavě. Pacient pokračoval se slzami v očích: v té nemocnici jsem se znovu naučil věřit. A pak ještě doslova dodal: „Lékaři sami by si měli více troufat.“

Sestry a bratři, milí hosté, jen se kolem sebe rozhlédněte! Dnes jsme se v našem kostele sešli v pestré sestavě. Jsou zde lidé, kteří  v Poličce chodí na bohoslužby pravidelně a běžně. Jsou zde lidé, kteří přicházejí příležitostně, například jako dobrovolníci při táborech s Američany. Pochopitelně jsou zde mezi námi přátelé s USA, kteří přicestovali před pár dny a které mezi sebou rádi vidíme. A jsou zde i lidé, kteří jsou tu poprvé (nebo náhodou jako prázdninoví rekreanti). Vskutku rozmanitá, pestrá společnost.