Příspěvky z roku 2007

2021 (44) | 2020 (73) | 2019 (88) | 2018 (95) | 2017 (33) | 2016 (79) | 2015 (85) | 2014 (128) | 2013 (58) | 2012 (9) | 2011 (9) | 2010 (1) | 2009 (3) | 2008 (3) | 2007 (4) | 2006 (4) | 2005 (4) | 2004 (4) | 2003 (3) | 2002 (4) | 2001 (4)

Kostel a okolí

V roce 2007 jsme oslavili sedmdesátileté výročí otevření chrámu Páně. Úmysl postavit vlastní kostel pochází již z roku 1905, kdy byl zakoupen pozemek za Synským rybníkem. Teprve ve třicátých letech se tento úmysl začal realizovat. Při sborovém shromáždění dne 7. dubna 1935 bylo jednomyslně usneseno vystavět kostel. Podle náčrtků Bohumíra Kozáka, předního českého funkcionalistického architekta, zhotovil plány místní stavitel Josef Mach, kterému byla také celá stavba zadána. Se stavbou se započalo v létě 1936 (základní kámen položen 6. července) a kostel byl ještě toho roku pokryt střechou.

Nábřeží svobody 2007/3

Pán Ježíš říká „Já jsem vás postavil, abyste šli.“ Ne abychom prožívali nějakou náladu, vytržení, ale abychom šli, pochodovali podle jeho pokynů vpřed. Nikdo si nesmí myslet, že to bylo řečeno jen jeho tehdejším učedníkům. Platí to i dnes nám. Kdybychom nevztáhli tato i jiná slova na sebe, stala by se nám Bible pohádkou nebo kouskem historie. Na to ji nemáme. Písma k nám mluví a my máme z toho vyvodit určité důsledky. Tím, že nás Ježíš vyvoluje ke slyšení svého slova, jsme voláni do práce. Každý máme nějaké obdarování, schopnosti i možnosti, a žeň je stále hojnější a dělníků málo.

Nábřeží svobody 2007/2

Čemu vlastně věříme? Jaký je skutečný význam pojmů, které stále znovu v církvi užíváme? Známe je natolik důvěrně, že už o nich ani nepřemýšlíme; proto je také nedokážeme vysvětlit těm, kteří se nás ptají...
Ale vedle zvědavých jsou tu i bolestné otázky, které člověk vyslovuje v mezních situacích; tehdy netouží tolik po informacích, ale spíš po pochopení smyslu utrpení, svého i těch druhých. Proč se zlé věci stávají hodným lidem? Lidský život s bolestí, nemocí a smrtí už sám o sobě je otázkou nejtěžší...

Nábřeží svobody 2007/1

Mnozí vyhledávají obecenství ze strachu před samotou. Protože nedokáží být sami, pudí je to mezi lidi. Také věřící se nedovedou vyrovnat sami se sebou nebo mají se sebou špatné zkušenosti, hledají pomoc a útočiště ve společenství druhých lidí. Většinou pak bývají zklamáni a dávají druhým za vinu to, co by měli za vinu přičíst sobě. Křesťanské společenství není žádné duchovní sanatorium.