Sestry a bratři, milí hosté, jen se kolem sebe rozhlédněte! Dnes jsme se v našem kostele sešli v pestré sestavě. Jsou zde lidé, kteří  v Poličce chodí na bohoslužby pravidelně a běžně. Jsou zde lidé, kteří přicházejí příležitostně, například jako dobrovolníci při táborech s Američany. Pochopitelně jsou zde mezi námi přátelé s USA, kteří přicestovali před pár dny a které mezi sebou rádi vidíme. A jsou zde i lidé, kteří jsou tu poprvé (nebo náhodou jako prázdninoví rekreanti). Vskutku rozmanitá, pestrá společnost. To je dobře – rozmanitá společnost se shromaždovala kolem Ježíše už v evangelijní době. Ježíš zůstal stát a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska i Jeruzaléma, z pobřeží tyrského a sidónského. (17) Z dnešního evangelia můžeme pro sebe a o sobě slyšet tři věci.

1. Přístupný Ježíš

Ježíš chce být přístupný, dostupný. Sešel dolů a na rovině zůstal stát. (17) Ježíš přechází z obtížného terénu do terénu snadného, schůdného. Bariéry a překážky mezi lidmi nejsou jeho hobby, on usiluje o vstřícnost a otevřenost vůči lidem. Chce, aby lidé k sobě našli cestu. Je chybou, když církev kolem sebe postaví hradbu neprostupných zvyků, nesrozumitelných dogmat, necitlivých předpisů. Ježíš sestupuje z kopců na rovinu, kam se k němu lidé snáze dostanou. Domnívám se, že podobně je tomu i v našich životech – jsou chvíle, kdy potřebujeme být v ústraní, v intimitě, v důvěrně známém kruhu rodiny či přátel. A naopak jsou chvíle, kdy cesty k sobě otvíráme a setkáváme se s novými lidmi a stáváme se součástí pestré společnosti. Takové dny máme teď mnozí před sebou. Není to vždycky snadné najít cestu k porozumění, ale je to pěkné.

2. Setkání národů

Evangelista Lukáš popisuje, odkud všude lidé přišli: z celého Judska i Jeruzaléma, z pobřeží tyrského a sidónského. To jsou dvě zcela protikladné adresy – Judsko a Jeruzalém symbolizují židovký národ, starobylou  tradici, dobrou znalost Bible a pevnou víru v jediného Boha. Naopak Týr a Sidón jsou symbolem pro náboženskou a národnostní směsici, žádné vytříbené, pročištěné tradice, žádná znalost Bible, žádná víra v jednoho Boha. V Týru a Sidónu se věří různým věcem, různým bohyním a bohům.

A nyní se rázem všichni setkávají. Ježíš vytváři prostor otevřený pro všechny. Každý má do něho přístup – jak lidé zakořenění ve zbožné tradici, tak i ti druzí.  Jak lidé domácí, tak i cizinci. Jsme pestrá společnost a tak je tomu dobře. Jsem rád, že naše bohoslužby utváříme v různých jazycích, s různými písněmi, s různým přístupem k  víře.  Protože právě tak máme šanci se něco nového o sobě navzájem dovědět a načerpat posilu a pomoc do dalších dnů. Všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. (18) My všichni hledáme, co by náš život prosvětlilo  a posílilo. Ve společenství kolem Ježíše lidé překvapivě zjišťují, že společně se za štěstím, za spásou, za požehnáním jde lépe a radostněji. Zvláštní síla a bohatství je skryta ve společenství slova a lásky. Uzdravovali se  i ti, kteří byli sužování  zlými duchy.  Nebát se druhých lidí, lidí odlišných a cizích, tomu se potřebujeme stále učit. Obzvláště nyní, když Evropu obchází strach z uprchlíků. Ježíš v evangeliu ukazuje, že strach z cizích lidí lze překonat a místo něj lze nalézt vzájemnou důvěru. My jsme to při amerických návštěváchv našem kostele  prožili a těším, že to během nadcházejících dnů prožijeme znovu.

3. Co si kdo odnese?

Dnes je řeč o pestré společnosti. Různí lidé se shromažďují kolem Ježíše. Co si kdo ze setkání odnese? Možná se někdy ptáme podobně. Zde v kostele se shromažďují různí lidé. Na amerických táborech se schází pestrá společnost. Co si kdo odnese? Někteří se zde objeví právě jen během tábora, jejich návštěva kostela je jednorázová. Můžeme být smutní z toho, že křesťanská víra příliš lidi neoslovuje. To je jedna možnost – smutek. Anebo nás naopak může těšit, že sem lidé přicházejí rádi a že si odnášejí radost, dobré vzpomínky i osvěžení uprostřed každodenních starostí . A to není málo. Taková je druhá možnost – radost ze setkání. Jsem přesvědčen, že tahle druhá možnost – možnost radostného pohledu na ty, kteří kostelem procházejí – tato možnost je vlastní i evangeliu. A tak přeji i vám, kdo nejste členy našeho sboru anebo ani se nehlásíte k žádné církvi, aby společný čas v našem kostele byl pro vás obohacením.Neboť evangelista Lukáš  nám nelíčí Ježíše, který zachmuřeně hledí na ty, kdo nepřijali jeho učení a odnesli si pouze zdraví. Ježíš  Kristus se raduje, když lidé k sobě nacházejí cestu, je jim spolu dobře a odnášejí si povzbuzení do všedních dnů. Přesně tohle se při táborech děje a jsem si jist, že se Kristus během nich raduje  s námi. Amen

Kázání před začátkem Tábora s Američany v 7. neděli po Trojici, 19. července 2015