Lidstvu se povedlo udělat několik opravdu báječných vynálezů za těch pár tisíciletí, co je civilizace civilizací. Doslova jsme obklopeni vynálezy, tu lepšími, tu horšími. Lepší třeba žárovka, horší kupříkladu cigareta. Jedním z těch bezpochyby lepších vynálezů je písmo. Způsob jak zazna-menat lidskou řeč pomocí znaků. Na počátku stálo písmo obrázkové – kdo by neznal egyptské hieroglyfy? Jenže obrázků a symbolů je mnoho. Čínština se svými 5-6 000 běžnými znaky není moc praktická, nemluvě o dalších nepoužívaných 75 000 znaků z minulosti. Naštěstí u nás je tomu jinak.

Máte rádi maliny? A co ostružiny? Na čem rostou – na stromě či na keři? Samozřejmě že na keřících. Ale existuje v teplých oblastech, občas i u nás, strom, který má plody podobné malinám. Už jste o něm slyšeli? Morušovník a na něm moruše. Chutnají jako moruše. A tenhle strom bude hrát velkou roli v dnešním příběhu. Nebývá moc vysoký, zato má husté listí.

Já jsem dobrý pastýř, říká Kristus. Sestry a bratři, Pán Ježíš nás svými slovy nechce urazit. Nechce povědět: „Já jsem rozumný pastýř, zato vy jste jenom nerozumná zvířata.“ Takhle ne. Řeč o dobrém pastýři ukazuje Kristovu laskavost a starostlivost. Přirovnání Boha k pastýři a Božího lidu k ovčímu stádu je známo již ze Starého zákona. Třeba od proroka Ezechiele v prvním čtení. Ano, my jsme ty ovce, o kterých se mluví. To my, lidé, se těšíme Boží pomoci a péči jako nikdo jiný na světě. Nám věnuje Bůh svou největší pozornost.

Nesl svůj kříž. (17) Sestry a bratři, je velký pátek a my si připomínáme Kristovu smrt na kříži. Spolu s milióny křesťanů po celém světě stavíme před svůj vnitřní zrak onu brutální scénu, kdy na římském popravišti umírá Ježíš Nazaretský, syn venkovského tesaře Josefa a jeho manželky Marie. Co se muselo stát, že potulný kazatel z Galileje skončil přibitý na dřevě? Komu vadil? A čím vadil? Proč tak krvavý konec? Čím si ho zasloužil? Velký pátek, Kristův kříž a spousta otázek – to patří k sobě.

Kdy začíná věčnost? Odkdy se počítá? Sestry a bratři, otázka může jít ještě více na tělo. Kdy začíná váš věčný život? Kdy začíná můj věčný život? Řada lidí se takto táže, kdy konečně se můj život překlopí z ustaranosti do štěstí? Kdy konečně se můj život překlopí z nekončící ustaranosti do nekonečného štěstí? Kdy začíná věčnost?

Prozradím vám, že existují tři základní odpovědi na otázku po začátku věčnosti. Každá odpověď má své důvody, více či méně spjaté s Biblí.

           Bylo, nebylo. Sestry a bratři, jak známo tato slova uvozují různé pohádky a pověsti. Bylo, nebylo. Za devatero lesy a devatero horami leží země a v ní… Dál už se každý příběh rozvíjí po svém. Také v Bibli čteme o jedné pověstné zemi. Nachází se za čtyřmi řekami, z nichž jedna dokonce protéká krajinou zlata, vonných pryskyřic a drahých kamenů. Ta země se nazývá Eden a je půvabná jako dobře pěstěná zahrada. (Gn 2,10-14) A přeci starobylé vyprávění o edenské zahradě má k pohádce velmi daleko.

Děti i dospělí, Pán Ježíš vyprávěl příběh o ovečkách a o pastýři. Tam, kde žil Ježíš, nebyly rozlehlé louky, na které by se ovečky vypouštěly z ohrady a nechaly se tam jen tak pást. Pastva se musela hledat. Když málo prší, málo roste tráva. Takže stáda chodila každý den pořádný kus cesty. Kolem nich vždy běhal pes, aby je chránil, aby je hlídal. V Ježíšově zemi musel pastýř najít místa, kde by se ovečky mohly napást. My jsme si o tom společně četli žalm 23. žalm „Hospodin je můj pastýř“ – on mne vodí na zelená místa u vod. Tak tomu tenkrát bylo.