Biblické čtení pro vánoce začíná jako kronikářský zápis. A opravdu, jako z nějaké kroniky zní úvodní verš: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta. (1) Stalo se. Bylo kdysi, před dávnými věky, zasuto v hluboké historii. Ano, vánoce jsou pohledem do minula. Na vánoce hovoříme o minulosti. Na císařském stolci seděl Augustus a vládl mocné říši. Kdesi v zapadlé provinci se v městě Betlémě matce Marii a otci Josefovi narodil chlapec jménem Ježíš. A přišli pastýři, a přišli moudří mužové, jedni i druzí slavili Kristovo narození. To je minulost.

O vánocích hledíme do minulosti – čteme dávné příběhy, zpíváme staré písně a také vzpomínáme na svou vlastní minulost. Jaké byly vánoce, když jsme byli malí. (Schválně: Jaká je vaše nejstarší vzpomínka na rozsvícený stromek?) Jaké byly vánoce před rokem, před třemi léty, před x lety poprvé v manželství, poprvé s dětmi. V paměti se vynořují různé dárky, různá místa, byty, v nichž jsme žili, různé vůně, chutě. Ale hlavně máme v paměti ty, s nimiž jsme vánoce slavili dříve a kteří už odešli. U stromečku už s námi nejsou, ale v našem srdci jsou stále. Vánoce jsou pohledem do minulosti.

V té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnil se jich veliký strach. (8n) Betlémští pastýři nehledí do minulosti. Mají strach z toho, co přijde. Poblíž se totiž objevil kdosi neznámý, cizí. Světlo prořízlo tmu. Co bude? Co se stane? Tady už nejde o historii, tady jde o budoucnost.

Nedivíme se pastýřům a jejich strachu. Spíše naopak, chápeme jejich strach. Ani nám při pohledu do budoucnosti není lehko. Známe tu úzkost. Co přijde? Co nás čeká? Jaké budou příští dny, měsíce, roky? A pohled do minulosti, útěk do vzpomínek nedává naši duši mír. Jak se vypořádat se strachem? Co dělat s úzkostí při pomyšlení na problémy, které mohou přijít?

Anděl jim řekl: „Nebojte se!“ (10) Ach, kéž by i mně někdo přesvědčivě řekl „Neboj se!“ Tak mnoho toužím hledět do budoucnosti bez obav. Chci mít naději, že všechno dobře dopadne. Chci mít důvěru, že nezůstanu sám. Nechci se bát budoucnosti, že selžu ve své rodině, ve své práci, ve svém hledání štěstí (v nové zemi). Pohled do minulosti o vánocích nám ukazuje, že i v dřívějších dobách lidé měli strach. Strach není problémem pouze naší doby. Lidé se báli vždycky a snažili se přemoci strach. I o tom vypráví vánoční evangelium: co si počít se strachem z budoucnosti.

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“  Všimli jste si? Anděl jim neslibuje „žádné problémy nepřijdou“, „vaše rodiny budou bez konfliktů“, „vaše zdraví bude pevné“, „budete mít dost peněz“. Nic takového. Anděl hlásá: radost spočívá v tom, že se narodil Spasitel. Kristus vás spasí z vašeho strachu. Kristus vás zachrání z nekonečného strachu o sebe a o milované osoby. V budoucnosti vám nečeká zkáza, neštěstí, smrt. Narodil se vám Spasitel, který vám dodá důvěru, že po zkáze přijde obnova, po nemoci přijde uzdravení, po samotě přijde blízkost, po vině přijde odpuštění, po válce přijde mír, po neštěstí přijde štěstí, po smrti přijde život. To je recept proti strachu. V Betlémě přišel Bůh na svět. Bůh šel do rizika. Narodil se jako člověk, žil lidské problémy, neboť věřil, že vše nakonec dobře dopadne. Vyhlížet budoucnost beze strachu – to je víra. Takové je vánoční poselství.

Sestry a bratři, jsou vánoce. Hleďte do minulosti a vzpomínejte na to dobré, co jste prožili. Jsou vánoce. Hleďte do budoucnosti a věřte, že i tam Bůh bude s vámi. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Amen.

Kázání na Štedrý večer 2024