Evangelický kostel většinou poznáte snadno. Na věži, na průčelí či někde jinde jej viditelně zdobí kalich. Kalich je jasné a jednoznačné znamení, které odkazuje k našim kořenům v husitství a v českobratrské tradici. Naše kořeny vyrůstají z dávného zápasu o přijímání z kalicha pro všechny. Neexistují křesťané první a druhé kategorie, jedni, kteří přijímají víno běžně, a jiní, kteří obvykle dostanou jen chleba. Kalich všem! Takové jsou naše kořeny.

            Sestry a bratři, zákoníci byli židovští teologové – tak říkajíc moji kolegové – profesionální vykladači Písma svatého, nebo chcete-li znalci Bible v židovském rozsahu. S podezřením sledovali Ježíšovu činnost. Dostávali se s ním opakovaně do sporů kvůli jemu nevšednímu pojetí starobylé víry a pokoušeli se na něj nastražit past. Se zákoníky se v evangeliích setkáváme povětšinou jako s Ježíšovými odpůrci. Coby členové Sanhedrinu se později zapojí do procesu proti Ježíšovi a budou sdílet odpovědnost rozsudek smrti nad Kristem vynesený.

Umíte vyrobit čas? Pošetilá otázka. Čas se přeci nevyrábí. Čas dokonce ani není zapotřebí vyrábět. Čas prostě je. Plyne. Odvíjí se. Den za dnem je přidáván k našim životům. Jestliže tedy čas nedovedeme vyrobit, odkud se bere? Těžko odpovědět. Čas prostě patří k našemu světu. Nebo si snad dovedete představit náš svět bez času? To přece není vůbec možné. Zkrátka a dobře: vždycky nějaký čas bude.

Rčení a přísloví – chce to chviličku se zamyslet a odhalit jejich význam. „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby.“ (2) Uznejte, má to v sobě kus moudrosti. Příští generace chtě nechtě dědí dobré i špatné po svých rodičích a prarodičích. Dobré i špatné. Přísloví však mluví pouze o tom špatném, o zátěži, o škodách. Jednostranné, ale typicky lidské.: dobré věci přejímáme bez dotazů, nad obtížným vzdycháme a hořekujeme. Stěžujeme si a v této souvislosti stížnost neobrací pouze vůči lidem ale také vůči Bohu.

            Železo bylo čerstvým vynálezem v době, kdy kněží z Áronova rodu začali nad Izraelem pronášet požehnání. Sestry a bratři, máme před sebou nesmírně starý text. Áronské požehnání se mu říká. Klidně bychom je mohli zařadit mezi nejstarší památky lidské kultury vedle egyptských hieroglyfů či mezopotamských klínových tabulek. Jenže je zde jeden podstatný rozdíl. Nápisy z pyramid či zápisky od Eufratu a Tigridu v současnosti zajímají na celém světě jen nevelkou skupinu odborníků. Naopak slova áronského požehnání se nadále běžně používají.

Jak se vám modlí? My jsme zvyklí tázat se poněkud jinak: Jak se vám bydlí v novém domě? Jak se vám spí po těchhle prášcích? Jak se vám líbí tato písnička? Jak se vám daří? Ale „Jak se vám modlí?“ na to se vás zřejmě dosud nikdo neptal.