Co mohl vědět o Ježíšovi chlapík, který celé dny proseděl ve stánku u cesty a vybíral od kolemjdoucích peníze? Co mohl vědět o Ježíšových setkáních s lidmi, kterých se on sám neúčastnil? Seděl v celnici. Měl svoji práci. Svoji dobře placenou práci a taková se jen tak neopouští. Měl jistý příjem, jehož spolehlivost mu druzí mohli závidět. Lidé chodí sem a tam a platí za přechod po mostě, za průchod branou, platí za zboží, které s sebou nesou. Ten chlapík z celnice bídou rozhodně netrpěl.

Co však mohl vědět o Ježíšovi, když celé dny proseděl u cesty? Našel se někdo, kdo by mu o Ježíšovi vyprávěl? Měli vůbec lidé chuť dávat se s ním do řeči? Nejenže z nich jakožto celník tahal peníze za mýto a za clo, ale on značnou část peněz odváděl nenáviděné okupační armádě. Cizí mocnosti. Římanům vděčil za svůj post celníka, draze okupantům splácel jejich přízeň, která mu umožnila získat pohodlné živobytí. Chtěl si s ním vůbec někdo povídat?  Jistě, vojáci se s ním do řeči dávali často, ale z jeho krajanů se s ním bavil málokdo. Dokonce by se dalo říci, že lidé z jeho vlastní vesnice se za něj styděli. Sotvakdo ho pozdravil. Procházeli kolem s trpce semknutými rty, beze slov mu dali minci a šli rychle dál.

Odkud tedy mohl vědět o Ježíšovi? Řekli mu snad něco vojáci? Jenže co by ti tak asi mohli chápat, že se děje na židovském venkově. Vojáci představovali pořádkové složky a z Ježíše byli patrně nervózní. Kolem Ježíše se srocovali lidi. Celé zástupy se za ním táhly. Což znamená bezpečnostní riziko. Nechystá se nějaká vzpoura? Neorganizuje se ozbrojené povstání? Vojáci hledí na Ježíše velmi podezíravě, copak by o něm mohli oni dobrého povědět chlapíkovi v celnici?

Takže co o Ježíšovi věděl? Nejspíše s ním tu tam přeci jenom někdo zapředl rozhovor ve snaze navodit přátelskou atmosféru a ukecat ho, aby snížil požadovanou taxu. Jenže opět tatáž otázka: copak asi pravdivého o Ježíšovi povědí výběrčímu poplatků poplatníci, kteří chtějí ušetřit na poplatcích. (A kdo by nechtěl ušetřit?) Zkoušejí se všelijaké finty. My nevíme, co o Ježíšovi věděl muž usazený v celnici.

Když šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. (9) Nyní se lze tázat obráceně: Co věděl o celníkovi Ježíš? Znal ho z dřívějška? Kolikrát už kolem něho prošel? Kolikrát byl donucen mu zaplatit? Věděl, jak se jmenuje? Nebo už na něj dokonce slyšel nějaké rozhořčené stížnosti? „Ten vydřiduch nemá s nikým slitování.“ Možná se ale naopak zrovinka o tomhle celníkovi říkalo, že je ve své profesi celkem mírný a leckomu leccos promine. Možná právě proto k němu Ježíš zamířil. Ať tak či onak, ani v tomto otočeném případě my netušíme, co Ježíš věděl o celníkovi.

Řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Tak jednoduše to vypadá. Jenže my jim do hlavy nevidíme. Těžko odhadnout, co věděl jeden o druhém. Můžeme se však domýšlet, co každý z nich věděl sám o sobě.

Celník o sobě moc dobře věděl, že si ho lidé neváží. Že jím pohrdají. Jednak z nich tahal peníze, a jednak – což bylo ještě horší – byl v očích veřejnosti zrádcem. Celník nepracoval pro sebe, pracoval pro římskou vrchnost, kterou Židé z pochopitelných důvodů neměli rádi. Pod povrchem společnosti bublal vzdor: „Jen ať se tihle vetřelci vrátí, odkud přišli. My si svoji zemi dokážeme s Boží pomocí spravovat sami. Tihle pohani se nám do našich záležitostí nemají co montovat.“ Avšak Římané se domů rozhodně nechystali a pobyt svých vojsk v okupované zemi financovali z peněz, které pro ně vybírali celníci. Celník je kolaborant, zrádce národa, který na svém zrádcovství ještě slušně vydělává.

Celník o sobě moc dobře věděl, že se mu druzí vyhýbají, že s takovým zrádcem málokdo chce mít co společného. Věděl, že si s ním sotvakdo sedne ke stolu. Věděl, že díky dostatku peněz sice vede pohodlný život, ale nemá si pořádně s kým promluvit. S důvěrou se svěřit. On nikam nepatří.  On dokonce nemá ani komu nabídnout svou pomoc, tak hluboký je příkop mezi ním, zaprodancem, a mezi ostatními. Celník věděl, že se něco musí změnit. Věděl, ačkoli je materiálně dobře zajištěný, jeho život není šťastný a pokud nenastane nějaká změna, nějaký obrat, jeho život šťastným nikdy nebude.

A ta změna konečně přišla. Přišla spolu s Kristem. Když šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Tak jednoduše to vypadá, jako kdyby se život mohl změnit mávnutím kouzelného proutku. Co celník vlastně věděl o Ježíšovi, který jej vyzval k následování? Skoro nic. Více však věděl sám o sobě, věděl, jak se on sám jmenuje. Člověk jménem Matouš. Přibrzděme ve vyprávění. Vzpomenete si ještě, ve kterém evangeliu čteme dnešní příběh? Evangelium podle Matouše. Celník Matouš – evangelista Matouš. Ten příběh o celníkovi je i můj příběh, naznačuje nám evangelista. I já jsem ve svém životě trčel někde stranou. I já jsem žil ve vztazích narušených nedůvěrou a odmítáním. I já jsem se bál, že mi štěstí proteče mezi prsty navzdory hromadě věcí, které vlastním. I já jsem ve svém životě čekal na změnu, na obrat. A Bohu díky jsem se setkal s Kristem.

Sestry a bratři, máme před sebou osobní evangelistovo vyznání. „To já jsem ten člověk z celnice. Ten člověk, kterého Kristus povolává, má moje jméno.“ Evangelista Matouš píše o celníku Matoušovi ne proto, aby nám poodhalil své soukromí, nýbrž aby nás inspiroval, podnítil k podobně osobnímu vyznání. Ten člověk, kterého Kristus povolává, má moje jméno. Já jsem to, kdo uslyšel Kristův hlas. Řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.  To já jsem se vydal následovat Krista cestou lásky k Bohu a k bližnímu.

Pozvání na cestu. Pozvání do nového společenství. Pozvání do království, které kolem sebe Kristus vytváří. Království Boží, kde hlavním zákonem je láska. Když potom seděl u stolu v domě, hle mnoho celníků a jiných hříšníků přicházelo a stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. (10) Matouš už není sám. Díky Ježíšovi je součástí společenství, kde se nehledí na původ, na pochybnou minulost, kde se nehledí na spáchané chyby a hříchy. I se svou mizernou minulostí, i se svým nedostatkem štěstí, oni teď mají místo u jednoho stolu s Ježíšem. Podobné případy jako Matouš. Podobné případy jako my. Copak oni mohli vědět o Ježíšovi? Přečetli Bibli? Nanejvýš pár stránek. Znali dopodrobna prorocké výpovědi o příchodu Vykupitele-Mesiáše? Určitě ne. Orientovali se v systému náboženských předpisů a zákazů? Něco málo asi věděli, ale vcelku žili velmi nesvatě. A právě jim vstoupil do života Ježíš: Pojďte za mnou. Připojte se ke mně. Já o vás stojím i s vašimi chybami. Hříchy se odpouštějí. Nikoli vaše vědomosti a dovednosti, nýbrž láska je základem života. 

Moc toho o Ježíšovi nevěděli, ale tušili, že u něho a s ním se dá žít šťastně žít. Tak to zkusili. Vykročili za ním a vstoupili do společenství Boží lásky. Sedí s Kristem u stolu. Proto je stůl součástí našich kostelů a modliteben. (Já bych byl radši, kdy ty naše stoly výrazněji vypadaly jako skutečné stoly.)

Lidé, kteří u kolem Kristova stolu nacházejí životní štěstí a pokoj, jaké jinde nebyli schopni najít. A pak jsou ti, kterým se tahle jednoduchost, tohle prosté štěstí a radost ze společenství nelíbí. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ (11) Připadalo jim to příliš snadné. To už by opravdu mohl přijít úplně každý! Jenže právě o to jde. Aby mohl přijít úplně každý. Aby se lidem nevyčítaly donekonečna jejich chyby a provinění. Aby se dopředu nekladly podmínky. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, říká o svém přístupu Ježíš.

Kristus nestanovuje úkoly, které musíme splnit, abychom došli životního štěstí a pokoje. Kristus přichází za námi a zve nás. Nepotřebujeme dopředu vykázat nějaké vědomosti, nepotřebujeme nastudovat doktrínu, nepotřebujeme provést tajemné náboženské úkony. Stačí přijít. Jděte a pochopte, co to je: Milosrdenství chci, a ne oběť. (13)

Sestry a bratři, podobně jako celník Matouš, ani my toho moc o Ježíšovi nevíme. Nevyznáme se ve složitých otázkách života. Ale víme, že ve společenství s Kristem a ve společenství s dalšími hříšníky, hledajícími štěstí, štěstí a pokoj u Ježíše nalezneme. On ví, co všechno potřebujeme. Nepřišel k radosti pozvat spravedlivé, nýbrž hříšníky. Tedy právě nás. Amen

1. K 9,19-25   260, 282, 326, 340; Kdysi k rybářům Ježíš šel           Kazatel 7,17nn

Kázání v neděli 5. února 2023.