Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (9) Tož tedy světlo, sestry a bratři. Vánoční svátky jsou neodmyslitelně spojeny se světlem všeho druhu. Dny jsou krátké, šera a tmy je tolik, až je to protivné. Lidé se proto snaží překonat temnotu. Pomáhají si při tom mnoha způsoby. Jen uvažte, co všechno v těchto dnech svítí! Ulice ozdobily různé svítící obrazce, v oknech podivně blikají šňůry barevných žárovek. V domácnostech se rozsvítily vánoční stromky, na stolech se zapalují svíce. Mnohde prskají prskavky a někde se dokonce objeví i ohňostroj. K těm všem světlům můžeme také připočíst magickou záři obrazovek televizorů a mobilů, té je až zbytečně mnoho. Světel je zkrátka hotová fůra.

A do téhle světelné konkurence vstupuje evangelista Jan a říká: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. (9) Jan chce povědět, že všechna ta vnější světla nestačí. Nestačí všelijaká svítidla, která kolem sebe porozsvěcíme. Jsou totiž málo vydatná. Prosvětlí akorát naše okolí, a to stejně jenom trochu. Za rohem bývá zase už tma. (Natožpak pod svícnem.) Žárovky, svíce, obrazovky osvětlují jen temno kolem nás. Jinou temnotu však nosíme v sobě. Je to temnota otázek a nejasností, temnota strachu a křivd, je to temnota lidských provinění a smrti. V každém z nás má tma jinou podobu, ale na každého z nás doléhá. V každém z nás se rozléhá. Vždyť bolestně zakoušíme znovu a znovu, že naše dny nejsou plné jasu, že naše vztahy nejsou čiré, že naše obličeje nezáří úsměvem. Kolik ten uplynulý rok přinesl trápení! Temnota na nás dotírá. Tísní a obsazuje naše duše. Okupuje nás. Ale tato temnota nesmí zůstat temná, dovídáme se z poselství vánoc. Naše srdce potřebují světlo, které pronikne do pochmurných zákoutí lidského nitra. Potřebujeme světlo, které nám projasní a objasní temné stránky života. Evangelista Jan je optimista. Tvrdí, že takové pronikavé světlo skutečně existuje: Bylo tu pravé světlo, čteme. Nefalšované, pořádné světlo, které věci nezkresluje, neboť je ukazuje v pravém světle. (tj. v sobě samém.)

Tedy – bylo tu pravé světlo, a co víc: to přicházelo do světa. Světlo, o němž se v Bibli hovoří, není nikde zalezlé, ani zastíněné, ani zavřené pod zámkem. Nezůstává stranou, nýbrž si razí cestu. Rozhodně a odvážně. Přichází k nám. Nejen do kostelů a modliteben, nejen do křesťanských shromáždění. Přichází k nám všem – ke všem lidem. Světlo přicházelo do světa. Boží světlo se nevypravilo na cestu pouze do náboženských rezervací. Jeho cílem je celý svět. Každý kout země i každý kousek přírody, každý dům, každé pracoviště, každé setkání. Všude tam Boží světlo zamířilo, aby vneslo svůj jas, aby odhalilo, co se tak pracně snažíme zamaskovat.

Pravé světlo se nikomu nevyhýbá. Ke každému proniká. Žádného člověka se Bůh neštítí osvítit. Nezdráhá se pomoci. Každý má šanci. Však je také psáno – světlo, které osvěcuje každého člověka. Poslouchejme pozorně – Do světa přišlo světlo, které svítí všem. Náš Bůh není vybíravý. Nepřehrabuje se v lidech, nevybírá si mezi námi lepší a zbožnější jedince. Bůh přišel svítit všem, nejen vyvoleným. Všichni se mu hodíme úplně stejně do krámu. Všechny nás má rád. Miluje ty, kteří chodí do kostela neděli co neděli, miluje i ty, kdo do kostela zavítají jen občas. A Bůh miluje také ty, kdo do kostela nechodí vůbec. Náš Bůh skutečně není vybíravý. Právě tuto Boží nevybíravost si dnes připomínáme, když slavíme Kristovo narození. Neboť Pán Ježíš se narodil kvůli celému lidstvu. Přišel, aby všem srdcím posvítil na cestu života. Třebaže se nám to nezdá, pravé světlo od Boha dopadá na každého člověka – na křesťany, židy i muslimy, na buddhisty, na sebevětší rouhače a neznabohy. Všechny Bůh miluje a na každého naléhá.

Z dnešního vánočního evangelia se dovídáme velikou a slavnou zprávu. Totiž: Boží světlo se nikomu nevyhýbá. Mějme odvahu této zprávě uvěřit! Náš Bůh není skoupý. Nešetří světlem. O každého člověka se Boží světlo nějak otřelo. Zavadilo o něj. Dalo mu tušit Boha. Dnes a denně osvěcuje lidský rozum, aby lidé chápali ty nejzákladnější souvislosti. Z Božího světla čerpá každý, kdo proniká do řádu stvořeného světa. Světlem je veden ten, kdo miluje své bližní. Kdo vytváří nové a dobré věci, má v sobě kus Božího světla. A všichni ti, kdo nějak litují svých chyb a vin, ti všichni už přijali přímo obrovskou porci světla. Boží světlo proniká všude. Neboť tak je psáno: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Já v těch slovech slyším ohromnou útěchu a vydatné povzbuzení. Světlo svítí pro všechny. Všichni jsme na ně napojeni, nikdo není mimo. Jako křesťané máme kázat evangelium a životem je dosvědčovat. Ve svém svědectví ale nezačínáme od nuly. U každého člověka se už Bůh pustil do díla. S každým člověkem si Hospodin už začal. Zná se důvěrně s lidskými srdci. Na každé si posvítil. Navzdory všelijakým temnotám, které my lidé dovedeme neúnavně vytvářet. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (5)

Řeč je o světle. No dobrá – ale odkud se to světlo bere? Jaký je jeho zdroj? Každé světlo přeci vychází z nějakého zdroje. Evangelium podle Jana dává svéráznou odpověď. Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. … V něm byl život a život byl světlo lidí. (1+4) Boží světlo vychází ze slova. Evangelista Jan provokuje. On se vysmívá celé té vánoční přehlídce světel, kterou každoročně pořádáme doma, v obchodech i v ulicích. Paráda pro oči mnoho neznamená. Hlavní je Slovo. Slovo, které bylo od počátku, které bylo u Boha tak těsně, že až bylo Bůh. Ano – Slovo, které svítí. Tím slovem nemáme rozumět nějaký jeden výraz. Určitý zvuk. Pár slabik. Skupinu hlásek, jež dají dohromady čarovné slůvko. Nic takového. Boží slovo není zaklínadlo, které by vysloveno odehnalo od nás všechno zlé. Boží Slovem – tím Slovem, které svítí – rozumějme spíše Boží promlouvání. Boží neustálé naléhání na člověka. Onen tichý hlas, jímž nás Pán Bůh volá nazpět k sobě. Nevtíravý hlas, který vytrvale volá k nápravě a ujišťuje o Boží pomoci. Slovo o pokání a o odpuštění je světlem našich životů. Lze se podle něho orientovat. Vede nás přes hrozivá údolí stínů a jednoho dne nás spolehlivě provede i temnotou hrobu.

V potemnělém světě svítí Slovo od Boha. Pán Bůh se všemožně snaží, abychom jeho jasné Slovo měli nablízku. Zde se dostáváme k samotnému jádru vánoc. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (14) Nemusíme je lapat z povětří. Nemusíme je bezvýsledně hledat. Slovo, které svítí, přišlo mezi nás. Narodilo se v betlémské stáji. Ne malé dítě. Ono vyroste a pak teprve bude mluvit k lidem. Bude předávat víru a moudrost, bude šířit jas, rozjasní zachmuřené obličeje i posmutnělá srdce. Bude svítit lidem, neboť ukáže svět v nových souvislostech, v souvislostech Božího království.  

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Osoba, jejíž narození si dnes připomínáme, Ježíš Nazaretský, nás chce oslovit. Ne jako dítě, nýbrž jako dospělý člověk. On nechce zůstat v našich očích nemluvnětem – on chce promluvit. Chce nám vyřídit vzkaz od Boha. Obraťte se od svých vin a navraťte se k Bohu! A tak toužíme-li oslavit vánoce jaksepatří až do konce, pak nesmíme ustrnout u malého dítěte. Musíme hledět dál, zkoumat Kristovo učení. Kristovo slovo zapsané v evangeliu. Co říká o Bohu? Co učí o člověku? Čemu máme věřit, v co doufat a co dělat. Když budeme řešit tyhle otázky, Boží slovo mlčet nebude. Bude výmluvné a bude nám svítit. Vždyť proto se narodilo. Amen.

Izajáš 52,7-10 481; 458; 463; S 93; 182

Kázání při slavnosti Kristova narození 25. prosince 2024