Cesta ze všednosti

Den co den konali své obvyklé činnosti. Noc co noc pozorovali oblohu. Když bylo jasno, bedlivě sledovali cesty nebeských těles. Znali jejich dráhy, věděli, kudy se má ta která hvězda ubírat. A jen tak něco je nepřekvapilo. Ob-loha pro ně byla cosi jako mnohokrát přečtená kniha, jako oblíbená písnička, kterou dobře znáte. Pobrukujete si melodii, přeříkáváte si slova, řadíte sloku za slokou a jste rádi, že všechno plyne tak, jak má. Až pak jednou nečekaně, zčista jasna se na obloze objevilo nové světlo. Zazářila hvězda, jakou neznali. Co se to děje? Proč ten náhlý svit? Odkud se vzal a proč? Moudří mužové z východu jsou překvapeni. Možná si po desetiletích pozorování oblohy už ani nemysleli, že by na obloze mohli kdy spatřit něco nového, nepředvídaného, nezařaditelného. Anebo možná právě naopak celá ta dlouhá desetiletí hleděli na oblohu a čekali a doufali, že zahlédnou něco nového, nepředvídaného, nezařaditelného. Ať tak či onak, nová hvězda jim svítí nad hlavou.
Den co den konali své obvyklé činnosti. Noc co noc pozorovali oblohu a znali její jízdní řád. Teď však v jejich myslích hlodá zvláštní neklid. Zatím ještě nevědí, že ten zvláštní neklid je svatý neklid. Boží neklid, Boží nepokoj , který vede nepokojná srdce ku pokoji. Ku spočinutí. Když vyšlo slunce a hvězdy zbledly, usedli moudří mužové k moudrým knihám a pátrali, co by nová hvězda mohla znamenat. Kam ji zařadit? V jaké části oblohy se objevila, s kým sousedí? Jaký směr udává? Možná hledali odpověď dlouho, možná ji našli rychle, každopádně jim hvězda ukázala na židovskou zemi a na židovského krále. Ze kterých rukopisů tohle vyčetli, se mne neptejte. A nesmějme se oněm tajemným mužům z východu, že věřili hvězdám a jakýmsi podezřelým, neověřeným naukám o jejich soužití. Bible nazývá mudrce starým perským slovem mágové. Co přesně se za ním skrývá, těžko říci. Podivná směsice je jejich oborem: ani holá astronomie, ani holá astrologie. Od všeho kousek a ještě něco navíc. Cosi hlubšího, co neulpívá na povrchu, natož na obloze, nýbrž co zasahuje do lidského nitra a dotýká se touhy po štěstí. Touhy po neplněném životě. Životě nemarném.
Den co den dále konali své obvyklé činnosti, ale nesoustředili se na ně jako dřív. Nyní musejí přemýšlet o neobvyklém úkazu. Nová hvězda na obloze, která podle všeho zvěstuje narození židovského krále. Proč cizince kdesi v daleké zemi zajímá narození panovníka jednoho provinčního národa, který ani nemá vlastní království? Ti, kteří v Jeruzalémě nosí královský titul, jsou jenom loutky v rukách římských okupantů. Co může zrozený král změnit v zemi obsazené cizími vojáky? Možná právě proto je ale nový král tolik zajímavý, že může něco změnit. Možná právě proto zazářila jeho hvězda, neboť tenhle král konečně přinese změnu. Obrat k lepšímu. Uzdravení zmrzačeného světa.
Den co den dále konali své obvyklé činnosti, ale záhy cítili, že už je dále konat nemohou. Ta hvězda, ta hvězda na obloze svítila tak předivně. Tak přitažlivě. Proč nebesa tak výrazně signalizují narození chlapce v židovské zemi? Moudří lidé nemohou naléhavý signál pominout. Jenže co s ním dělat? Jak na něj reagovat? My si představujeme, že o vánocích šlo všechno pěkně ráz naráz. Odpoledne přijede Marie na oslíku do Betléma, kde spolu s Josefem zjistí, že pro ně není místa pod střechou. Proto si navečer ustelou ve stáji – a to už Marii praskne voda, během pár hodin bez větších komplikací odrodí a ještě téže noci dorazí pastýři. Ti se ráno na odchodu ve dveřích stihnou srazit s mudrci, kteří šli za hvězdou. Během 24 hodin je v našich představách po všem. Ale kdež! To jenom naše fantazie všechno zhušťuje do jednolitého příběhu, aby měl spád a břink. Po vzoru domácích betlémů to mistrovsky to zhutnil Luděk Rejchrt v úvodní písničce: „A pastýři a mudrci mu dary přinesli. A všichni spolu stali s bratřími u jeslí.“ Povedený verš.
Jenže na rozdíl od pastýřů, kteří to měli doslova za rohem, museli mudrci urazit stovky kilometrů. A nezapomínejme: den co den konali své obvyklé činnosti. Kolik času potřebovali, aby je nová hvězda vyprovokovala k cestě do daleké země. Co vyprovokuje vás k cestě do daleké země? Vidina příjemné dovolené? Pobyt s přáteli? Turistické atrakce? Nic takového mudrci v hledáčku neměli. Možná se předem ani navzájem neznali. Možná se potkali až kdesi na cestě. A hlavně – jak dlouho jim – ať už jednotlivě, či společně – jak dlouho jim trvalo, než se vypravili na cestu? Já nevěřím, že jejich odchod proběhl hladce jako po másle: Blik hvězda, balíme kufry a tradá na západ. Možná potřebovali týdny, možná potřebovali měsíce, než se rozhoupali. Jako dlouho trvá nám, než se rozhoupeme k zásadním rozhodnutím? Kolikrát vidíme jasné znamení, že je potřebná změna, že je nutné hnout se z místa, a nehneme se. Nejdeme změně naproti. Vězíme ve svém zaběhaném světě, v obvyklých činnostech, které den co den konáme. Žádná hvězda, žádné světlo, žádná výzva s námi nehne. A když už, tak velmi ztuha a jen trošinku.
Den co den konali své obvyklé činnosti a pak je naráz přestali konat. Mají můj obdiv. Sebrali se a vydali se na cestu. Když je řeč o mudrcích, máte snad před očima dvacetileté mladíčky bez závazků? Asi ne, kde by za těch pár let nabrali moudrost? Osobně si představuji mudrce jako muže v letech, starší než já, tedy 50+. Usazení otcové od rodin, možná důstojní dědové od vnoučat. A oni jdou. A hvězda jim svítí. A možná kráčejí přesně tou samou cestou, jakou kdysi kráčel praotec Abraham. I řekl Hospodin Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce až do země, kterou ti ukážu. A Abram vyšel. (Gn12,1+3) Trasa je stejná. Svatý neklid je pohání. Abrama, mudrce, pastýře, i nás. Také to jsou vánoce: Svatá žízeň po Bohu, prameni života, prameni štěstí. To je pohon nepokojných srdcí, dokud nespočinou v Bohu, který nás stvořil pro sebe.
Obdivuji mudrce, že přestali konat své obvyklé činnosti a vydali se na cestu. Riskantní podnik. Přesun z pravlasti mágů jim jistě zabral týdny. Cestování bývalo tenkrát nejen velmi nepohodlné, ale i velmi nebezpečné. Snadno se člověk stal terčem loupežníků, obzvláště pokud vypadal vznešeně a převážel hodnotné zboží. Což je případ našich mudrců. Přemýšleli jste někdy, kolika hraničními kontrolami museli projít a kolik při tom zaplatili na clu? Možná se pro mudrce vžilo označení králové právě kvůli snadnosti pohybu – zvládnout hladce takhle obtížnou cestu dovedou jenom lidé se silnými diplomatickými pasy. Přeskočím nyní pobyt mudrců na královském dvoře v Jeruzalémě; popis Herodovy prolhanosti a podlosti by vydal na samostatné kázání se spoustou asociací k dnešním hodnostářům. Nepřeskočím však drobnou poznámku, kterou evangelista Matouš naznačuje, že v Betlémě mudrci nedorazili k jeslím. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a otevřeli mu své pokladnice. (10n) Tady už je novorozenec pod střechou v normálním domě. Po pastýřích ani stopy, klidně mohlo uplynout už několik týdnů od Ježíšova narození.
Zlato, kadidlo, myrha. Luxusní zboží jakožto výraz mimořádné úcty. Mudrci pokračují v neobvyklostech. Obdarovat štědře cizí dítě nepatří mezi obvyklé činnosti. Možná i my se docela podobáme mudrcům, když před vánocemi sbíráme v bazárku peníze, abychom obdarovali africkou školačku Rihanu a zaplatili jí roční školné. Je dobré nekonat jenom své obvyklé činnosti, ale udělat i něco nevšedního. To vědomí, ta zkušenost člověka provází.
Potom na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy od-cestovali do své země. (12) Jaký byl jejich život po návratu domů? Nevěřím, že všechno běželo v dřívějších kolejích. Něco v nich se změnilo. Jistě: Navenek den co den opět konali své obvyklé činnosti. Noc co noc pozorovali oblohu, ale betlémská hvězda už tam nesvítila. Vánoční kulisy časem zmizí. I my se nyní vrátíme do běžného každodenního tempa. Ale snad si v sobě dál poneseme radost z narozeného Krista. Radost z Boha, který přišel do světa, aby nám daroval pokoj. Tento svět není pro Boha ztracený, stal se jeho domovem. Bůh přišel mezi nás a ukázal nám, že stavět svůj život na lásce není marné. Den co den budeme konat své obvyklé činnosti, ale díky Bohu, zrozenému v Betlémě, máme v srdci pokoj a mír, že láska nakonec přemůže i smrt. Amen.
Gn 12,1-9 490; 620; 477; 506; Tři králové z Orientu 1 Pt 1,16-19
Kázání v neděli před Zjevením Páně, 5. ledna 2025