1. Špatně postavený kostel

„To by bylo veselé, kdyby byly v kostele místo lavic postele.“ Takhle nějak zpívával kdysi jeden můj spolužák. Nevím, jestli tu písničku zpívá občas i nyní, kdy se z něho stal farář. Když tak posloucháme dnešní čtení z Bible, tak mne napadá, že náš kostel postavili špatně. Jen si vzpomeňte, jak se Jákob setkal s Bohem. On při tom ani nestál, ani neseděl, jak to děláváme my tady. On při tom ležel a spal. Jákob potkal Boha ve spánku.

Neměli bychom na to jít podobně? Zařídit naše nedělní shromaždiště tak, abychom se zde jako praotec Jákob mohli natáhnout a spát? Spát a čekat, že k nám ve snu promluví Bůh. Pokud vím, žádný kostel nebyl zařízen tak, aby se v něm leželo a spalo. Lavice a židle, které se na spánek nehodí. Ta písnička pokračuje nějak takto: „Avšak jsou tam lavice, jež nás tlačí velice do zad i do zadnice.“

2. Kámen pod hlavou

Když se na to podíváme ze strany pohodlí, tak náš kostel není špatně postavený. Lavice jako místo ke spánku nevhodné, jako místo nepohodlné se vlastně podobá onomu Jákobovu nocležišti.

Podívejte, co tu mám? Kámen? Nikoli, to je polštář vzor Jákob. (Prodávat v IKEA kameny Jaakob.) Jákob si dal pod hlavu místo polštáře kámen. Snad si myslel, že ho v temné noci kámen ochrání před zlými silami. Rozhodně to nebylo pohodlné poležení. V našich kostelech pohodlně neležíme, protože my zde nemáme pohodlně spát. Nějak se nepočítá s tím, že by k nám společně promlouval Bůh. My jsme zde společně a lidé spolu mluví.

Naopak Jákob byl v oné noci sám. Jákob byl člověk na útěku. Hrozilo mu smrtelné nebezpečí. Proč? Hněval se na něho bratr, který ho dokonce chtěl zabít. Jákob prchá ze své země a ke spánku se uložil na samotné její hranici. Zítra už bude v cizině. Stane se z něho přistěhovalec, uprchlík, běženec. Bude se muset přizpůsobit cizímu prostředí. Až doposud žil ve své zemi, kde mohl svobodně věřit ve svého Boha Hospodina. Zítra už bude v zemi Babylonské, kde lidé mají spoustu bohů a bohyň. Mají tam pro ně krásné soch a obrazy. Jákob si s sebou žádnou sochu svého Boha nebere, jeho Bůh je neviditelný. Bude s ním jeho Bůh i v cizí zemi? Neopustí ho Bůh, když Jákob odejde ze země, kde má žít, ze země zaslíbené, kterou Bůh dal jako bydliště jeho rodině.

3. Dobrý sen

S nejistotou se Jákob ukládá ke spánku. Poslední noc doma ve vlasti. Kráčí do neznáma. Bude Bůh s ním? Jákob má pod hlavou kámen. Jak myslíte, že se mu usínalo? Já myslím, že nesnadno. Pod hlavou kámen a v hlavě mlýnek myšlenek. Vystrašené myšlenky, co bude. Ale nakonec Jákob usne. Byl přeci unaven dlouhou cestou. Jákob spí a má sen. Ve snu vidí žebřík. Mně se o žebříku nikdy nezdálo, vám ano? Jákob nevidí jen tak ledajaký žebřík. Jeho žebřík je spuštěný z nebe na zem. Spojuje zemi, kde žije Jákob s nebem, kde přebývá Bůh. A tady se hodí pořádně číst: co se dělo s žebříkem. Andělé, poslové Boží – sestupovali a vystupovali. To nelze předvést. Ani na okamžik není Jákob bez andělské stráže. Podobně jako na hradní stráž v Praze: aby stará hlídka mohla odejít, musí přijít hlídka nová. Aby dosavadní andělé mohli vystoupit, musí přijít noví andělé, kteří budou Jákoba doprovázet na cestě v nové zemi. Ani chvíli není Jákob sám, opuštěn bez Boží ochrany.

Je to dobrý sen. Náramně dobrý sen. Přesně něco takového potřeboval Jákob prožít. Ujistit se, že Pán Bůh ho bude doprovázet i v budoucnosti. I tehdy, když bude v babylonské zemi. Plné všelijakých bohů. On, Jákob se bude držet svého Boha. Neboť Bůh mu slíbil, že ho nikdy neopustí, bude jeho stráží a pomocí.

4. Kámen na hranici

Když se ráno Jákob probudí, snaží se zapamatovat si svůj sen. Dobře si zapamatovat dobrý sen. Často, když se ráno probudíme, zapomeneme, co se nám zdálo. Přetrvá v nás jen jakýsi pocit, jakýsi šmouha  v paměti. Vzpomínka, jestli sen byl příjemný či nepříjemný. Jákob se snaží uchovat sen v paměti a tak postaví pomník. A postaví ho z kamene, který měl pod hlavou. Tak dobře se mu na něm snilo! Nyní, na hranici mezi domovem a cizinou, na hranici mezi minulostí a budoucností se vztyčený kámen stává připomínkou Božího slibu. Já budu s tebou.

Víte, kde se nachází nejvíce vztyčených kamenů? Na hranici. Linie tisíce kamenů vyznačuje hranici. Kameny to mají na sobě vyznačené z obou stran, jaká země se tam nachází. Jákobův kámen označuje jakýsi hraniční přechod, na němž se připomíná:  Ať budu kdekoli, Bůh je se mnou. NA té či oné straně. Doma i v cizině.

5. Žalm 127

Nová země před ním – to je Babylon. Slavná a silná říše, která ovládal velký kus světa. Babylon proslavila jedna stavba: věž. Měla stát až do nebe. Lidé ci chtěli postavit spojnici mezi zemí a nebe. Jak dopadla jejich stavba? Podařila se? Ne. Jákob nejspíš věděl o velikých babylonských stavbách, kterými se lidé chtěli dostat k bohu. Věděl o jejich marné dřině – ne my lidé stavíme cestu k Bohu. Bůh nám shůry spouští žebřík. Bůh sám nám k sobě otevírá cestu. Možná, že si Jákob na cestu zpíval písničku podobnou té, jakou máme ve 127. žalmu. Přečíst.

Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.

Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení,

zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.

Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.

Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec!

Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

.

6. „Srdce neslo jeho nohy“

Jak myslíte, že se Jákobovi šlo dál. Lehce nebo těžce? Vykročil lehkým krokem. Lehce se mu šlo. Židovští učenci říkají, že srdce neslo jeho nohy. On sebou nepotřeboval mít žádnou sochu či obraz boha. Jeho Bůh se mu otiskl do srdce. Vtisknul mu tam svůj slib, že ho bude doprovázet, ať se děje cokoli. S takovou vírou se jde životem snadněji, než když je člověk na všechno sám.

7. Hospodin staví Jákobovi dům.

A Jákob rozhodně nabyl sám. Zakrátko založil rodinu. Dostal práci u Lábána a pásl pro něj ovce. S Jákobem byl Bůh a žehnal mu. Ovcím se dařilo a velmi se rozmnožily. Což ale nebylo to hlavní. Jákob se tam zamiloval do Lábánovy dcery, se kterou se chtěl oženit. Jenže všechno se zamotalo – jsme ve velmi starých dobách, kdy muž mohl mít více manželek. Takže Jákob měl napřed svatbu se Leu a pak až teprve s její sestrou Ráchel. Ale to není tak důležité. Důležité je Bůh postavil Jákobovi dům. Domov. Ne z kamení, ale z rodiny. On měl hromadu dětí. Dceru a 11 synů. Dvanáctý byl na cestě. O čemž se také zpívá v našem žalmu. Synové jsou dědictví od Hospodina.  Bůh dal Jákobovi, co slíbil  - svou ochranu, dal mu požehnání i potomstvo. Teď ho ještě čeká návrat do vlastní země, země zaslíbené. Ale o tom až jindy.

8. Mudrci od Východu

Někteří z vás se mohou ptát, jak příběh o Jákobově spánku o odchodu do ciziny souvisí s dnešním prvním čtením z evangelia o mudrcích z východu. Byli u vás včera tři králové – ti je připomínají. Šli za hvězdou, až došli do betléma a našli narozeného krále. Jeho narození podle proroků znamená: Bůh je s námi. Immanuel, jak píše Matouš. Nalezli narozeného Ježíše. Tak zaprvé –ti mudrci přišli z Východu, neboli z oblasti Babylona. Ty dvě krajiny se opět propojily, jako za Jákoba. Ale to není hlavní. Důležité je za druhé – konec, na který se často zapomíná. Návrat domů. Tam je vedla hvězda, zpátky je vedlo co? Sen. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. (Mt 2,12) I oni mají sen, který je jako Jákoba vede do Babylona. Potkali Krista, jehož narození znamená Immanuel – S námi je Bůh. Přesně tuhle jistotu měl Jákob, když stavěl kámen. Já osobně si myslím, že na své zpáteční cestě se mudrci u toho kamene zastavili.

9. Spánek je Boží                  

Přeji vám, ať jako Jákob víte, že Bůh je s vámi, když spíte. Ale i tehdy, když jste vzhůru. Jde s vámi. Přeji vám, ať srdce nese vaše nohy na všech cestách. Amen.

Kázání pro děti a dospělé v neděli 8. ledna 2023.

Modlitba:

Dobrý Bože, děkujeme ti, že jsme spali.

Že jsme spali dnes v noci a včera a předevčírem a každý den.

Děkuje ze střídání dne a noci, za střídání bdění a odpočinku.

Děkujeme ti za naše domy s čistými a teplými postelemi.

Děkujeme ti za bezpečí, v němž uleháme i vstáváme.

Pro sladkost usnutí děkujeme za únavu.

Děkujeme, že nás neprobouzejí žádné poplachy, ani křik, ani výstřely či exploze.

Děkujeme za sílu, kterou během spánku jen tak, bez námahy a zásluh čerpáme.

Děkujeme za dobré sny, které osvěžují naši duši.

Děkujeme, že jsme dnes odpočati procitli s čerstvou myslí.

Děkujeme za toto shromáždění, ve kterém nám znějí slova evangelia o Kristově vzkříšení.

Díky za jistotu, že až jednou usneme spánkem smrti, ty nad námi budeš stále bdít a jednou nás probudíš k životu věčnému.

Prosíme, požehnej naši bohoslužbu svým Duchem, aby povyrostla naše důvěra vůči tobě i druhým lidem. Prosíme, slyš modlitbu svých dětí.