Sestry a bratři, je to báječný, skvělý příběh pro novoroční kázání. Nezdá se vám? No, vlastně se vám nedivím. Posluchači se už po staletí rozpačitě škrábou na hlavě, když si snaží představit podivný milostný trojúhelník, který zde Bible popisuje. Abraham, jeho žena Sára, její služebná Hagar. No potěš. Rovněž různé církevní tradice východní i západní, starobylé i moderní se téhle kapitole snažně vyhýbají a nezařadily ji do svého rozpisu biblických čtení. Ostatně abych byl upřímný, ani já tuhle příhodu v hodinách náboženství nezmiňuji. Je taková neučesaná, neskladná, pichlavá. Nehodí se do hladkého vyprávění o dávných praotcích, kteří příkladně uvěřili v Pána Boha a odstartovali tak i naši víru a koneckonců i existenci tohoto společenství. Pročpak se zabývat nějakým nemanželským poměrem?

A přece je to skvělý, báječný příběh pro novoroční kázání. Sám bych na něj nepřišel. Dopomohla nám k němu šťastná náhoda. Můžete tomu samozřejmě říkat i jinak než „náhoda“, zapojit zbožnost a mluvit o Božím zásahu. Já se však přidržím náhody, neboť věřím v Pána Boha, který bdí nad našimi životy, a stejně tak věřím v náhodu, kdy se věci dějí bez větších souvislostí. Je na místě hovořit o náhodě. Na 16. kapitolu knihy Genesis totiž ukázal – a teď se podržte – ukázal na ni los. Verš 16,13 byl pro dnešek prachobyčejně vylosován z osudí, v němž byly umístěny stovky biblických veršů.       

Každoročně církev Jednota bratrská takto chystá čtení pro své členy rozptýlené po světě. Tenhle zvyk vznikl v 18. století, když bratrští misionáři vyráželi do zámoří a společné čtení pro ně bylo pojítkem s domovem a zejména s mateřskou církví, která je podporovala hmotně i modlitebně. Zvyk se rozšířil mezi další evangelické církve. Hesla Jednoty bratrské se jim říká v češtině. Verše k rozjímání se losují na každý den, na každý měsíc a na každý rok. Pro letošek bylo vylosováno: I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh, jenž mne vidí“. (13)

Náhodný los nám otvírá přehlížený biblický oddíl. A já si troufám tvrdit, že to byla šťastná náhoda, neboť jeho poselství se náramně hodí k Novému roku. A to dokonce i s oním rozpačitým škrábáním na hlavě, kdy jen těžko chápeme starověkou morálku. Podivný trojúhelník Abraham – Sára – Hagar. Abraham a Sára byli manželé. Byli manželé už dlouho a po celou tu dlouhou dobu marně čekali na narození potomka. Dosáhli už důchodového věku. Jejich vyhlídky na vlastní dítě byly prachbídné. A jak známo, lidé z touhy po dítěti jsou schopni učinit všelijaké životní kroky. Abraham a Sára opustili své babylonské rodiště a vypravili se do neznámé země. V duších jim zněl Boží slib, že cizí zem se jim stane domovem a že se jim tam narodí vytoužený syn. Došli tam, usadili se tam, Boží slib se tam v nich stále ozýval, avšak žádný syn se jim nenarodil.

Tehdy přichází na scénu Hagar. I ona je cizinka, akorát z opačného konce světa. Pochází z Egypta. (Jen si představte, jak se na ně muselo dívat okolí: Přestěhovalci z Východu si na posluhu pořídí přivandrovalkyni z Jihu. Podivná domácnost.) Zoufalá manželka Sára přijde s myšlenkou, jak opatřit pro jejich dům dítě. Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl. (2) No co na to povědět? Snad jen, že v oněch dávných dobách se takové věci děly. Tečka. Zde teologie nemá co dodat.

Výborný příběh pro Nový rok, kdy vyhlížíme s očekáváním, co přinese budoucnost. Někdo si dává předsevzetí. Máme naději, že se nám s pomocí Boží v nastávajícím roce povede dobře. V podobné situaci se nachází trojlístek našich hrdinů. Začátek vypadá dobře. Je plný naděje. Sára to myslela dobře. Konečně budou mít doma dítě. Abraham hodnotil její nápad dobře. Konečně bude jeho žena šťastná a on bude mít koho vychovávat. Hagar se cítila dobře. Konečně bude víc než jen přičmoudlá služka. Stane se matkou. Začátek vypadá v každém ohledu dobře.

A přesto na dobrý začátek nenaváže dobré pokračování. Dobré úmysly, dobré záměry, dobrá předsevzetí jak známo nejsou zárukou dobrých výsledků. Což je vhodné si připomenout na prahu roku. Naše novoroční předsevzetí, naše dnešní nadějné úvahy nezaručují zhola nic. Všechno může dopadnout mnohem hůř, než si dovedeme představit. Stačí málo. I vešel Abram k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. (4nn)

Takový to byl pěkný začátek. Samé dobré plány, a místo nich dusno, které by se dalo krájet. Nikdo není šťastný. Roztrpčená Sára, která nemůže vystát svou služku. Nanicovatý Abraham, který se kvůli klidu v domě nezastane matky svého dítěte. Pokořená Hagar, která ve svém těhotenství prchá do pusté stepi. Takový to byl pěkný začátek, a tak mizerně se to vyvinulo. Kéž nemusíme letošní rok hodnotit tímto způsobem.

Báječný, skvělý příběh pro novoroční kázání. Cenné ponaučení: Dobré plány nevedou nutně k dobrému výsledku. Vyhnaná Hagar sedí v stepi u pramene. Co naplat, že nehyne žízní. Je sama. Opuštěná. A navíc těhotná. Kdo za to všechno může? Abraham a Sára. Povedená famílie. Prý Boží vyvolení. Prý nositelé požehnání. A jejich vinou ona bezvýchodně trčí v pustině. Ale ano, jak někdy dokážou být zbožní lidé tvrdí a bezcitní. Jak někdy dokážeme navzdory své víře v laskavého Boha být i my. Víra nevíra, Abraham a Sára se zachovali jako velcí mizerové. To oni jsou vinni Hagařiným neštěstím. A takový to byl pěkný začátek. Všichni to mysleli dobře. Ach jo.

A přece tvrdím, že je to dobré čtení pro Nový rok. Neboť na Hagařině trpkém údělu se ukazuje Boží láska a věrnost. Bůh, který se snaží napravit naše nepovedené plány. Nalezl ji Hospodinův posel. (7) Anděl Páně, nikoli proto, že má křídla, nýbrž protože má nadějné poselství. Otevírá zkroušené Hagaře výhled do budoucna. Zprvu s ní vede rozhovor téměř filosofický: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud přicházíš a kam jdeš.“ (8) Častokrát stačí jen velmi jednoduché otázky, abychom si uvědomili svou bídnou situaci. Být upřímní v základních věcech, nic si nenalhávat o svém stavu a perspektivách, to je také dobrý start do Nového roku.

Hagar vše poctivě přizná. Nejen poslovi, nýbrž hlavně sama sobě. Osamělá těhotná žena v poušti nemá šanci a s Boží podporou se rozhodne pro návrat k rodině, která jí způsobila tolik hořkosti. Je to jedno z největší obrácení popsaných v Bibli. Hagar zakouší Boží pomoc. Tenhle novoroční příběh není příběhem o morálce. O praotci Abrahamovi jakožto vzoru mravnosti. Je to příběh o Bohu, který pomáhá obětem lidské zvůle.

I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh, který mne vidí“, neboť řekla: „zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mne vidí.“ (13) Bůh vidí, když se nám děje křivda. Bůh nás vidí a staví se na naši, na moji a n vaši stranu. Ekumenická Bible zde poněkud nešikovně překládá: Bůh Vševidoucí, ale doslova je nazván „Bůh, který mne vidí.“ V hebrejštině to nezní tak kostrbatě – El Raí. A to je verš Jednoty bratrské pro letošní rok. Bůh vidí mne v bezvýchodných pustinách, kam jsem se dostal číkoli vinou. (Jen na okraj – ukrajinské uprchlice, když se v rozhovoru dostaneme k náboženským kořenům, často mluví o tom, že Pán Bůh vidí a zná jejich neblahou situaci, do které je osobně vehnaly cizí hříchy. Bůh, který mne vidí.)

Sestry a bratři, Jsem vděčný za šťastnou náhodu, která nám dnes přivála vyznání „Bůh, který mne vidí“ jako nadějný verš pro Nový rok. A hlavně jsem vděčný Bohu, který vidí mne a vidí nás, když naše dobré plány ztroskotají, lidské vztahy se pokazí a my v pustině nacházíme občerstvení a směr, kudy dál. Šťastný nový rok. Amen.