Jeremjáš dost štval svoje současníky. Popuzoval je svým názorem na současnost. Sestry a bratři, jedna věc je minulost. Když se se svými současníky neshodnete v názoru na minulost, tak to ještě tolik nevadí. Co bylo, bylo. Pokud se ale se současníky neshodnete v pohledu na současnost, je na problém zaděláno. Když svou dobu vidíte každý jinak. Jiné vnímání problémů, jiné vnímání naléhavosti problémů, jiné cesty, které mají vést k řešení. Kudy dál? Myslím, že nám vůbec nedá mnoho práce představit si Jeremjášovu dobu.

Svátek díkuvzdání za úrodu mám rád. Je takový pěkný, srozumitelný. Barevné plody ukazují štědrost Stvořitelovu. I letos se urodilo na polích a v zahradách, v sadech a na vinicích. Sláva. Hlad nám nehrozí. Náš život je ohrožen jinými nástrahami – neštěstím, zlobou nepřátel, nemocemi.  Ale hlad, hlad nám v našich zdejších mírových podmínkách nehrozí. Proto říkám znova: Sláva. Sláva Bohu.

Setkání s Bohem. Setkání tváří v tvář. Setkání osobní. Příležitost k rozhovoru mezi Stvořitelem a jedním jeho tvorečkem. Jak si svoje setkání s Bohem představujete vy, sestry a bratři? My faráři dosti hovoříme o Bohu. S určitou lehkostí až lehkomyslností tvrdíme, že Bůh se s námi setkává při našich nedělních shromážděních v kostele, že je nám blízko, že nás slyší, že promlouvá ve slovech Bible, že nás hostí u svého stolu. Což je zajisté pravda, Pán Bůh je s námi nějak v kontaktu, když se scházíme jako společenství.