Jak se člověk stane prorokem? Potřebuje na to nějaké odborné škol y? Anebo jsou zapotřebí určité speciální povahové vlastnosti? Či snad je nezbytný patřičný rodový původ, jako u šlechtických elit? Nic z toho. Člověk se prorokem prostě stane, ať už je takový či makový.

Tyhle čtyři verše ze začátku Lukášova evangelia mám hodně rád. Nemluví sice přímo o Bohu, ale zároveň krásně ukazují, jak začíná Boží dílo. Pán Bůh totiž v našem světě začíná nenápadně a začíná od nás. Tím že my lidé něco začneme a časem se z toho vyklube dobrá věc, ve které se Pán Bůh ukáže. To si prosím zapamatujte. My začínáme, a Pán Bůh se ukáže, když to bude dobré.

Sestry a bratři, Bible je kniha o naději, avšak obsahuje také chmurná místa. Taková ponurá zákoutí, v nichž se necítíme dobře. Potemnělé události, o kterých neslyšíme rádi. Příběhy, které bychom nejraději vůbec neznali. Například onu právě přečtenou příhodu o Ananiášovi a Safiře, kteří padnou k zemi jako podťatí. Na scéně se znenadání objevují dva mrtví a my se jen z několika málo veršů dovídáme, co se stalo. Nedostatek podrobností vyvolává otázky. Muselo tomu tak být? Proč tak drastický konec? Byla smrt přiměřeným trestem za jejich vinu? A za jakou vinu ti dva vlastně pykali?

Uzavřeli jste někdy nevýhodnou smlouvu, sestry a bratři? Dali jste svůj podpis pod dohodu, které jste později litovali? Vždyť stačí tak málo – podomní obchodník, který nabízí výhodnější energie, výhodnější telefonování, výhodnější pojistku. Nebo nakoupíte reklamou opentlené zboží, které sice v první chvíli dobrovolně zaplatíte, ale až doma se vám rozleží v hlavě, že je vlastně vůbec nepotřebujete. Že ty staré hrnce, které používáte už 30 let, jsou pořád dost dobré a že na dosavadní matraci se vám sladce spí, třebaže matrace není superzdravotní. Jenže smlouva je uzavřena.