Hlava je pozoruhodné zařízení. Skrývá v sobě mozek, nejtajuplnější, nejsložitější ze všech lidských orgánů. To nejpodivnější se odehrává uvnitř mozku, ale těžko přesně říci kde. Věda dodnes pořádně nepochopila, jak vlastně mozek funguje a jak se v něm rodí myšlenky. Ale rodí se. Zcela určitě. Někdy rozumné, jindy hloupé. S technickou chladnokrevnosti bychom mohli říci, že my lidé jsme stroje na myšlenky. Produkujeme jednu myšlenku za druhou. Bez myšlenek se neobejdeme. Běda tomu, kdo myšlenky trvale nepotřebuje. Rovněž naše bohoslužba je závislá na myšlenkách. Zní to zvláštně, ale myšlení, přemýšlení je součástí našeho náboženského obřadu. Dobrá evangelická liturgie poskytuje prostor myšlenkám.

Sestry a bratři, přišli jste dnes do kostela, odzpívali jsme už společně dvě písničky, pomodlili jsme se a odříkali nahlas otčenáš. Naše shromáždění dospělo ke kázání. Slyšeli jsme slova dvojího biblického čtení a nyní je ten okamžik, kdy máme společně přemýšlet o přečteném. Kázání je příležitostí přemýšlet. Příležitostí zamyslet se nad životem – jaký život je, jaký život není, jaký by měl život být. Kázání jako chvíle k přemýšlení, co dělám, co nedělám, co bych měl dělat. Právě teď máme přemýšlet o sobě, o svém Bohu, o svých bližních a o vztazích, které se mezi námi proplétají a někdy i notně šmodrchají. Nyní je čas vyhrazený pro myšlenky. Je to luxus, který si my křesťané dopřáváme, že se alespoň jednou týdně zastavíme a věnujeme se myšlenkám o podobě života, jaký vedeme. 

Kdybychom právě nyní a právě tady nepřemýšleli, tak je to vyloženě promarněný čas. Bezduchý, nerozumný rituál. Nyní však je čas pro myšlenky. A tak přemýšlíme, provozujeme myšlenky o Bohu, o člověku, o světě. Ach, jaká vznešená činnost. Jenže ústy proroka Izajáše se Pán Bůh o našem myšlení vyjadřuje dosti nevybíravě. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův. (8)

Uf. Drsný výrok. Naše myšlenky se prý nekryjí s myšlenkami Božími. Cože? Opravdu žádná shoda, ani nyní zde v kostele, když při kázání zbožně rozvažujeme Boží slovo? Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův. Ať vymyslíme cokoli, jsou to vždy myšlenky naše. My jsme jejich producenti, výrobci myšlenek. Moje myšlenky vždy nesou cedulku MADE IN MY HEAD. „Vyrobeno v mojí hlavě.“ Jenže pokud je naše myšlení Bohu cizí, má vůbec smysl o Bohu přemýšlet? Pokud se naše myšlenky míjejí s Božími myšlenkami, má smysl přemýšlet nad kázáním? Vy hravě odhadnete, jak vám odpovím. Ano, má smysl při kázání přemýšlet, má smysl přemýšlet nad Biblí. Kdyby to smysl nemělo, bylo by kázání zbytečné, moje práce jakožto kazatele by byla zbytečná a já bych přišel o job.

Takže jak se potkají naše myšlenky a myšlenky Boží, když je psáno „Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův“? Ony se potkají. Ony se překryjí. Ony se doplní. My ale tuhle shodu nemáme v hrsti. V naší hlavě se rodí naše myšlenky, nikoli myšlenky Boží.  My neprodukujeme Boží úmysly a úvahy. Prorok varuje před duchovní pýchou a velikášstvím. Je tak snadné, tak lákavé prohlásit: „Bůh si přeje. Hospodin chce. Boží plán, Boží cesta, Boží úmysly jsou takové a makové.“ „Stop, stop, vy horlivci!“, brzdí prorok všechny, kdo jsou si Bohem příliš jisti. „Proč si myslíte, že zrovna vy znáte Boží myšlenky?“ Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův.

Je znamením náboženského fundamentalismu, že vždycky dost jasně a rychle ví, jaké jsou Boží myšlenky a co Bůh vlastně chce. Fundamentalismus se už nepotřebuje ptát. On už ví. A ví lépe než všichni ostatní. Prorok šlape na brzdu. „Hej! Utřiďte si, co jsou myšlenky vaše a co myšlenky Boží. Neděláte náhodou z lidských smyšlenek myšlenky Boží?“

Britští vědci provedli zajímavý pokus. Zkoumali lidský mozek, jak reaguje na tři obdobná zadání. Pomocí snímačů sledovali, která část mozku nejvíce pracuje, když člověk odpovídá na různě zabarvené otázky.  „Co považuješ za správné jednání ty?“ zněla první otázka. Člověk odpovídal a počítač ukázal, která část mozku je nejvíce aktivní. Další otázka zněla: „Co považují za správné druzí lidé?“ Při odpovědi na tuto otázku se projevila činnost v jiné části mozku. Což nás asi nepřekvapuje. Rozruch vyvolala třetí otázka. „Jaké jednání považuje za správné Bůh?“ Člověk odpovídal a tipněte si, která část jeho mozku pracovala nejvíc? Ta první, spjatá s vlastním postojem, nebo ta druhá, zaměřená na cizí postoje? Ta první. Od přírody máme sklon ztotožňovat své postoje s postoji Božími, naznačuje vědecký výzkum.

Prorok Izajáš neprováděl žádné složité experimenty. Díval se kolem sebe a viděl, jak se lidé cpou na Boží místo. Viděl, jak lidé své názory vydávají za Boží vůli. Bůh se stává nástrojem manipulace a povýšenosti. Brr! Proto prorok hlásá: Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův. Zhruba před sto lety Izajášůva slova opět získala na významu. Bylo krátce po první světové válce, která přinesla do té doby nevídané hrůzy. Počátek 20. století byl ještě naladěný optimisticky – prudký rozvoj vědy, široký vzestup životní úrovně, rostoucí vliv evropské civilizace. Ohromná důvěra v pokrok vědecký, sociální, mravnostní, náboženský. V křesťanech hrdě rezonovalo: „My, moderní lidé, teď konečně Bohu pomůžeme vybudovat jeho království! Víme jak na to. Naše myšlenky jsou Boží!“ A pak najednou prásk: Dlouhá, vyčerpávající válka, 9 miliónů padlých vojáků, 6 miliónů mrtvých civilistů, desítky miliónů lidí vystavených bídě, epidemii, revolučnímu teroru. Optimismus se rozplynul. Pryč bylo všechno předválečné holedbání, jak my, dobří lidé, si se vším poradíme. Tehdy faráři znovu objevili Izajáše. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův.

Křesťané se znovu učili pokoře: Nemáme se čím chlubit, když jsme schopni takových šíleností. Nemůžeme s čistým svědomím spoléhat na své úmysly a cesty, když na jejich konci jsou hromady mrtvých a milióny nešťastných. Naše myšlenky nejsou Boží. Naštěstí nejsou Boží. Někteří teologové proto v oné době rozčarování přišli s vyhroceným pohledem, že neexistuje žádný navazovací bod mezi člověkem a Bohem. Žádná věc je nespojuje – nic. Nic v přírodě, žádné umělecké dílo, nic v dějinách žádná niterná emoce, žádná myšlenka. Vy dříve narození si možná vzpomenete, jak ostražitě, až s určitou ponurostí kazatelé před půlstoletím rozlišovali Boží dílo a lidské výtvory. Bůh versus člověčina. My dnes už takhle vypjatě neuvažujeme. Nicméně pořád platí:  Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše a vaše cesty nejsou moje cesty, je výrok Hospodinův.

 Tedy, jak se potkají naše myšlenky a myšlenky Boží, když jsou tak cizorodé? Prorok má naději. Ony se potkají. Ony se překryjí. Ony se doplní. Díky Bohu. Bůh své myšlenky světu ozřejmí, nevzdá je, počítá s jejich účinností. Samotný Bůh má naději, že my jeho záměrům porozumíme, jako v dnešním prvním čtení porozuměla Lydie z Thyatir a s otevřeným srdcem přijala apoštolskou zvěst. Boží slovo bude mít dobrý dopad. Taková je Boží naděje. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé a cesty vaše a úmysly vaše. Avšak spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a ční ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí, Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. (9nn)

Sestry a bratři, naše myšlenky nejsou samy od sebe myšlenkami Božími. Ale máme šanci – Bůh nám dal šanci, abychom kritickým a pokorným zkoumáním Bible a tradice, přírody a dějin rozpoznávali, co si tak asi Bůh o světě myslí. Jedna věc je v tom našem zkoumání nad jiné jasnější a ta se osvědčuje jako užitečná i v našich osobních vztazích: To hlavní, na čem Bůh staví život, je láska, smířlivost a odpuštění. Tuto Boží myšlenku jsme snad už pochopili jako dobrou směrovku pro své životní cesty. S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. (12) Amen.

Skutky 16,9-15           150; 731; 317; 710, 689        Marek 4,26-29

Kázání v neděli 12. února 2023.