Evangelista Lukáš měl chuť vyprávět. A ne ledasco. Měl chuť vyprávět  příběh spásy. Ten příběh totiž neumlknul. Nesmí umlknout. Proto Lukáš po svém převyprávěl nejen události z Ježíšova života, ale vylíčil i jiné okamžiky, které Kristovu narození předcházely, i ty, které následovaly po jeho odchodu. Je to dlouhý, obsáhlý příběh. A stejně jako když sledujete televizní detektivku, tak není hned všechno řečeno naráz. To ani nejde. Nelze na úvod čtenáři či divákovi prozradit rozuzlení. Každý příběh se rozvíjí postupně, potřebuje čas, aby se vše nezbytné vyjevilo a jednotlivé střípky aby do sebe zapadly. Pak se ukáže smysl. Také příběh člověka  a Boha se rozvíjel od nepatrného začátku. Je to dlouhá cesta, na níž se lidé učí přijímat spásu a od srdce říkat slova: věřím, doufám, miluji.

Kus téhle cesty jsme v uplynulých dvou letech prošli s našimi konfirmandy. Vyprávěli jsme si příběhy o lidech a o Bohu. Co dělal Bůh, co dělali lidé, co měli dělat, co neměli dělat. Pochopitelně jsme nemohli ani my obsáhnout všechno. Ale to hlavní se nám snad podařilo zachytit a pochopit. Příběh spásy, příběh člověka a Boha neumlknul. A jak to všechno začalo? V daleké zemi žil člověk, který uslyšel Boží pozvání.

Mi:       To byl Abraham. Uvěřil Bohu a vydal se na cestu do zaslíbené země.

K:         Byl to silák, který si směle mohl troufnout na kdejaký úkol? Člověk dobře zajištěný majetkem a lidmi?

Mi:       Ne. Abraham byl starý bezzemek bez potomků. Ale věřil, že mu Bůh dá požehnání.

K:         A Bůh mu opravdu požehnal. Jen tak, z lásky, mu daroval syna i zemi k životu. Abrahamovo potomstvo se náramně rozmnožilo. Jakpak se jmenoval Abrahamův vnuk a proč je jeho jméno důležité?

Ma:      Jmenoval se Jákob, ale dostal druhé jméno Izrael – Zápasí Bůh.

K:         Ano, tak se jmenuje Boží lid dosud. Je to i naše jméno. My zápasíme s Bohem – někdy Bohu po boku, někdy proti Bohu, ale pokaždé je to zápas o Boha ve světě a v našem vlastním životě. Dařilo se Božímu lidu, Izraelcům pořád dobře?

CH:      Ne. Ocitli se v egyptském otroctví.

K:         Skončilo to otroctví někdy?

CH:      Bůh povolal Mojžíše a on o velikonocích vyvedl Izraelce z Egypta. To byl exodus.

K:         A co dělal Mojžíš s lidem pak? Nechal Izraelce za egyptskými hranicemi a řekl jim: „Teď jste volní, teď si každý dělejte, co chcete?“

CH:      Ne. Mojžíš sepsal desatero – směrovky, které ukazují ke správnému životu.

K:         A vy tyhle směrovky ke správnému a svobodnému životu znáte.

I:          Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Mi:       Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho

Ma:      Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

Ch:       Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý

I:          Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Mi:       Nezabiješ.

Ma:      Nezcizoložíš.

Ch:       Nepokradeš.

I:          Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Mi:       Nebudeš dychtit

K:         Mojžíš přivedl svůj lid až k zaslíbené zemi. Izraelci do ní vstoupili, usadili se tam a vytvořili dokonce vlastní království. Který král byl nejvýraznější a nejvýznamnější?

CH:      Král David.

K:         A proč?

CH:      Uměl uznat svou chybu.

K:         Což vládcové dělají neradi. David své hříchy přiznal, neboť věděl, že u Boha je odpuštění. Důvěřoval Bohu, chválil ho, někdy před ním naříkal, kladl mu hořké otázky, ale modlitbu nikdy nevzdal. Od Davida máme v Bibli spoustu písniček, kterým se říká?

Ma:      Žalmy

K:         My si jeden Davidův žalm plný důvěry společně připomeneme.

Ma:      Hospodin jest můj pastýř …

K:         Podobných výpovědí o důvěře vůči Pánu Bohu najdeme v Bibli celou řadu. Jaká výpověď se nachází přímo na začátku Bible?

I:          Vyprávění o stvoření.

K:         Když se v Bibli píše o stvoření, je to spíše přírodovědné pojednání nebo spíše písnička.

I:          Je to píseň, že Bůh dal světu řád a člověk má ve světě svoje místo.

K:         Ano – píseň o stvoření má sloky o jednotlivých dnech  a refrén, že Bůh viděl, že jeho dílo  je dobré. Ale zpátky ke králům. Králové vládli a dopouštěli se chyb, ale nejenom oni, nýbrž i celý lid. Nehleděli si jediného Boha, pokukovali po bozích jiných, zda by od nich pro sebe nemohli taky něco získat. Pánu Bohu se tahle pošetilá pověrčivost nelíbila. Kdo dostal za úkol upozornit lidi vznešené i prosté? Kdo je káral a napomínal aby se drželi jediného Boha?

Mi:       Proroci. Snažili se pojmenovat nedostatky své doby a vést lidi k nápravě.

K:         Správně jsi řekl, že proroci mluví především do přítomnosti, aby lidé napravili, co napravit lze. Ale co když se náprava nepodaří, když se dílo pokazí a lidem se žije špatně? Mají proroci co říci i ve chvíli zklamání a ztroskotání.

Mi:       Proroci se snaží také o útěchu. Dávají lidem naději do budoucna, že Bůh nás neopustí ani ve zlé době.   

K:         Židovský národ prodělal různě těžká období. Povzbuzen proroky očekával, že Bůh pošle zvláštního panovníka, který obnoví lidské soužití i celý život na zemi. Jak se nazýval onen zaslíbený vladař a co to znamená?

Ma:      Mesiáš neboli pomazáním pověřený.

K:         Lidé vyhlíželi mesiáše, až někteří poznali, že je jím potulný rabín z Nazaretu

Ma:      Ježíš, zvaný Kristus.

K:         Jak se Ježíšova vláda projevovala? Co dělal, aby lidem přiblížil Boží království?

Všici:    Kázal lidem dobrou zvěst, ujímal se odstrčených, pomáhal nemocným, sytil hladové, vykládal Bibli, vyprávěl podobenství, povídal si s lidmi u společného jídla

K:         Když se znalci Bible zeptali Ježíše, jaká je ta nejdůležitější směrovka ke správnému životu, jaké je nejdůležitější  přikázání, co jim odpověděl?

CH:      Řekl dvě přikázání: miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce,

z celé své mysli a z celé své síly. Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´

K          Nepřátelům se podařilo Ježíše zabít, ale jeho učedníci o velikonocích s údivem zjistili, že Ježíš není mrtvý. Vypravili se do světa a hlásali evangelium, že  Ježíš žije. Jak se jmenovali?

I           Apoštolové

K          A v jaké síle apoštolé a další křesťané konali své dílo?

I           V síle Ducha svatého.

K          Církev se rostla a jak se zvětšovala, rostly i její chyby. Což mnohým vadilo a chtěli církev obnovit. Jak se říká téhle obnově?

Mi:       Reformace

K          Znáš jména reformátorů – u nás či ve světě.

Mi:       Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Martin Luther, Jan Kalvín,

K          A nakonec – mluvili jsme o celé církvi, ale jak se jmenuje ta část církve, která se schází zde?

Ma:      Sbor. Farní sbor českobratrské církve evangelické.

Díky, že s vaší pomocí se podařilo příběh spásy naznačit. Od stvoření,  přes vyvolení a vykoupení až k církvi a jejím proměnám. Jsem rád, že máte ponětí o tom, že Bůh s lidmi jednal a jedná. Že ten příběh spásy neumlknul – alespoň u vás ne. Vy ho umíte vypravovat, vy ho vypravujete. Ale zde nám ještě cosi důležitého chybí. Musím zde připevnit další krok. Na něm jsou vaše jména: Majda, Chája, Ivet, Michal. Protože to není cizí vyprávění. Je to i vaše historie, je to i váš příběh. Vy máte místo v příběhu člověka a Boha. Ta vaše jména sem rozhodně patří, neboť vy dnes máte konfirmaci a veřejně prohlašujete, že chcete náležet k Božímu lidu a žít v něm. Z čehož se radujeme. Těší nás vaše víra a chceme vás podpořit. Nejdete sami, my jdeme s vámi. Proto zde mám cedulku popsanou jmény  těch, kdo sem chodí do kostela. My společně vytváříme jeden lid. Ten příběh spásy pokračuje. A my jsme u toho, my jsme přímo v něm. Amen.

2. Timoteovi 1,3-10                            442; 171; Svítá 119; 397; Žízeň,  489          Izajáš 55,1-3

Kázání při konfirmační slavnosti 23. listopadu 2014.